Celosvětová potopa – argument 2

Úvod  | Důkaz 1 | Důkaz 2 | Důkaz 3 | Důkaz 4 | Důkaz 5 | Důkaz 6

Dr. Andrew A. Snelling

Přeloženo z www.answersingenesis.org

RYCHLÉ POHŘBENÍ ROSTLIN A ZVÍŘAT

Setkáváme se s rozsáhlými fosilními „hřbitovy“ a výborně zachovanými fosiliemi. Například miliardy loděnkovitých fosilií spočívají ve vrstvě v redwallském vápenci v Grand Canyonu. Tato vrstva byla uložena katastroficky masivním přílivem sedimentu (většinou vápence). Křídové a uhelné sloje Evropy a Spojených států i ryby, ichtyosauři, hmyz a další fosilie po celém světě svědčí o katastrofickém zániku a pohřbení.

(Redwallský vápenec = vápencové souvrství ve Velkém kaňonu řeky Colorado v Arizoně, statigraficky náležející kinderhookianu (spodní waverlyan) ve spodním mississippianu. V nadloží redwallského vápence je série supai. Pozn. překl.)

Komentář k argumentu 2

SVĚT JE HŘBITOV

Fosilní hřbitovy nalézané v horninových vrstvách po celém světě jsou důkazy globální Potopy.

Pokud opravdu došlo k Potopě, jak ji popisuje Genese 7 a 8, co bychom dále očekávali, že najdeme? Teď se blíže podívejme na důkaz číslo dvě.

Hřbitovy po celém světě

Nesčetné miliardy rostlinných i zvířecích fosilií nalézáme na rozsáhlých „hřbitovech“, kde musely být pohřbeny rychle v masivním měřítku.

Často jsou výborně zachovány jemné podrobnosti těchto tvorů.

Hrbitovy.jpg

Například miliardy loděnkovitých hlavonožců s rovnými ulitami a komůrkami (obrázek 2) nalézáme fosilizované spolu s dalšími mořskými tvory ve 2 metry silné vrstvě v redwallském (červenohnědém) vápenci Velkého kaňonu (obrázek 1) (1). Tento fosilní hřbitov se táhne 290 km přes severní Arizonu do jižní Nevady a zahrnuje oblast nejméně 30 000 kilometrů čtverečních. Tyhle oliheni podobné fosilie nalézáme ve všech možných velikostech, od malých, mladých loděnkovitých až k jejich větším, starším příbuzným.

Aby se vytvořil takový rozsáhlý fosilní hřbitov, bylo třeba, aby 100 krychlových kilometrů vápenného písku a siltu proudilo v husté, polévkovité suspenzi rychlostí více než 5 m za sekundu, tj. více než rychlostí 18 km/h a katastroficky zaplavilo a pohřbilo onu obrovskou populaci živých loděnkovitých hlavonožců.

Jako jeden z prvních se zkamenělinami v Čechách zabýval geolog, paleontolog a stavební inženýr Joachim Barrande (1799 – 1883). Jeho dílo je největším vědeckým dílem jednotlivce; má 5696 stran velkého formátu, 1076 vynikajících litografických tabulí. Největší část je věnována právě cefalopodům (zejména skupině loděnkovitých). Jako stoupenec Cuvierova katastrofismu nepřijal Darwinovu nauku. (pozn. překl.)

Silt = prach o velikosti zrna mezi jílem a pískem (pozn. překl.)

Stovky tisíc mořských tvorů byly pohřbeny spolu s obojživelníky, pavouky, štíry, stonožkami, hmyzem a plazy na fosilním hřbitově v Montceau-les-Mines, Francie (2). Více než 100 000 fosilních vzorků reprezentujících více než 400 druhů bylo vykopáno z břidlicové vrstvy spojené s uhelnými slojemi v oblasti Mazon Creek blízko Chicaga (3). Tento úžasný fosilní hřbitov zahrnuje kapraďorosty, hmyz, štíry i čtvernožce pohřbené spolu s medúzami, měkkýši, korýši a rybami, často s výborně zachovanými měkkými částmi.

Ve Florissantu, Colorado, je pohřbeno široké spektrum hmyzu, sladkovodních měkkýšů, ryb, ptáků a několika set druhů rostlin (včetně ořechů a květů) (4). Pohřbení včel a ptáků musí být nepochybně rychlé, aby došlo k takovému výbornému zachování jejich zkamenělin.

Aligátoři, ryby (včetně okounkovitých a kanicovitých, tloušťů, štik, sleďů a kostlínů 1-2 m dlouhých), ptáci, želvy, savci, měkkýši, korýši, mnoho druhů hmyzu i palmové listy (2-2,5 m dlouhé) byly společně pohřbeny v rozsáhlé formaci Green River ve Wyomingu (5).

Všimněte si, že v mnoha těchto příkladech nalézáme společně pohřbené marinní i suchozemské (sladkovodní) tvory. Jak se to mohlo stát, ne-li tak, že se zvedly vody oceánů a přelily se přes kontinenty v globální, katastrofické Potopě?

Na Útesu fosilií na severním pobřeží australského ostrovního státu Tasmánie (obrázek 3) bylo společně pohřbeno mnoho tisíc mořských tvorů (koráli, mechovky – krajkoví koráli, bivalvia – mlži i gastropoda – plži) coby úlomky, spolu s kytovci z podřádu ozubení (obrázek 4) a vačicemi (obrázek 5) (6). Kytovci a vačice nežijí společně, takže by je mohla společně pohřbít jedině záplavová katastrofa! Aby mohli být takoví velcí amonité (obrázek a jiní mořští tvorové pohřbeni v křídových vrstvách Británie (obrázek 6), muselo je katastroficky pohřbít mnoho bilionů mikroskopických marinních tvorů (obrázek 7) (7). Tytéž vrstvy se také táhnou přes celou Evropu až na Střední východ stejně jako na středozápad USA a tvoří fosilní hřbitov v globálním měřítku. Dále, více než 7 bilionů tun vegetace je pohřbeno ve světových uhelných slojích táhnoucích se přes všechny kontinenty včetně Antarktidy.

Vynikající zachování

Potopa_obr 9_4.jpgRychlost, s níž bylo mnoho tvorů pohřbeno a fosilizováno, byla tak velká, že – za katastrofických podmínek potopy – zůstali výborně zachováni. Mnoho ryb bylo pohřbeno tak rychle, prakticky zaživa, že zůstaly zachovány dokonce i jemné podrobnosti ploutví a očních důlků (obrázek 9). Mnoho trilobitů (obrázek 10) je tak výborně zachováno, že i složitá soustava čoček v jejich očích je stále k dispozici pro podrobné studium.

Potopa_obr 10 - trilobit_3.jpgMawsonites spriggi byla, když ji objevili, určena jako fosilizovaná medúza (obrázek 11).
Potopa_obr 11.jpgByla nalezena v pískovcové vrstvě, která pokrývá více než 1040 kilometrů čtverečních plochy ve vnitrozemí jižní Austrálie. Miliony těchto mořských tvorů s měkkými těly zůstaly výborně zachovány v téhle pískovcové vrstvě.

Představte si, co se asi stane s měkkými tvory jako je medúza, když je vlny vyhodí na pláž dnes. Protože jsou tvořeni pouze měkkým „rosolem“, rozpustí se na slunci a zničí je také vlny rozbíjející se o pláž. Vzhledem k této skutečnosti usoudil objevitel těchto výborně zachovaných marinních tvorů s měkkými těly, že všichni museli být pohřbeni za méně než jediný den!

Potopa_obr 12.jpgNěkterá ryba byla pohřbena živá a v geologickém záznamu zkameněla tak rychle, že byla „chycena při činu“ když jedla poslední jídlo (obrázek 12).

Potopa_obr 13.jpgNa obrázku 13 vidíme příklad nalezené fosilizované samičky mořského plaza ichtyosaura, dlouhé asi 2 m, v okamžiku, kdy rodila mládě! V jednom okamžiku tento obrovský tvor rodil, pak v následujících sekundách, bez možnosti uniknout, byly matka i dítě pohřbeny a pohlceny katastrofickou „lavinou“ vápenného bahna.

Závěry

Tohle bylo jen pár příkladů z oněch mnoha stovek fosilních hřbitovů nalézaných po celé zeměkouli, které jsou nyní dobře dokumentovány v geologické literatuře (9). Nesčetné miliardy a miliardy fosilií na těchto hřbitovech, v mnoha případech výborně zachované, svědčí o rychlém pohřbení někdejších rostlin i zvířat v globálním měřítku v důsledku velké vodní katastrofy, a jejích bezprostředních dozvucích. Často obsahují tyhle fosilní hřbitovy směsi mořských a suchozemských tvorů, což naznačuje, že vody téhle globální katastrofy se přehnaly jak přes oceány tak přes kontinenty.

Čteme-li znovu biblickou zprávu o Potopě a ptáme-li se sami sebe, jaké důkazy bychom měli očekávat, pak je odpověď zřejmá – miliardy mrtvých rostlin a zvířat pohřbených ve vrstvách hornin uložených vodou po celém světě. A přesně tohle nalézáme. Globální, katastrofální Potopa podle Geneze a její důsledky byla skutečnou historickou událostí, přesně tak, jak nám Bůh zvěstuje ve své zprávě o historii země.

Další článek v této speciální sérii o geologii bude podrobněji zkoumat geologické důkazy o rychle ukládaných vrstvách sedimentů táhnoucích se rozsáhlými územími, jak je uložily vody Potopy popisované v Genezi 7-8.

Odkazy k argumentu 2

1. Steven Austin, “Nautiloid Mass Kill and Burial Event, Redwall Limestone (Lower Mississippian), Grand Canyon Region, Arizona and Nevada,” in Proceedings of the Fifth International Conference on Creationism, ed. R. L. Ivey (Pittsburgh: Creation Science Fellowship, 2003), pp. 55–99.
2. Daniel Heyler and Cecile M. Poplin, “The Fossils of Montceau-les-Mines,” Scientific American, September 1988, pp. 70–76.
3. Charles Shabika and Andrew Hay, eds. Richardson’s Guide to the Fossil Fauna of Mazon Creek (Chicago: Northeastern Illinois University, 1997).
4. Theodore Cockerell, “The Fossil Flora and Fauna of the Florissant Shales,” University of Colorado Studies 3 (1906): 157–176; Theodore Cockerell, “The Fossil Flora of Florissant, Colorado,” Bulletin of the American Museum of Natural History, 24 (1908): 71–110.
5. Lance Grande, “Paleontology of the Green River Formation with a Review of the Fish Fauna,” The Geological Survey of Wyoming Bulletin 63 (1984).
6. Andrew Snelling, “Tasmania’s Fossil Bluff,” Ex Nihilo, March 1985, pp. 6–10.
7. Jake Hancock, “The Petrology of the Chalk,” Proceedings of the Geologists’ Association 86 (1975): 499–536; Andrew Smith and David Batten, “Fossils of the Chalk,” Field Guides to Fossils, no. 2, 2nd ed. (London: The Palaeontological Association, 2002).
8. Reginald Sprigg, “Early Cambrian (?) Jellyfishes from the Flinders Ranges, South Australia,” Transactions of the Royal Society of South Australia 71, no. 2 (1947): 212–224; M. F. Glaessner and M. Wade, “The Late Precambrian Fossils from Ediacara, South Australia,” Palaeontology 9 (1966): 599–628.
9. For example: David Bottjer, Walter Etter, James Hagadorn, and Carol Tang, eds., Exceptional Fossil Preservation: A Unique View on the Evolution of Marine Life (New York: Columbia University Press, 2002).

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na