Zpackaní brouci

…aneb i chyba může být někdy výhodou

 Carl Wieland

Z creation.com přeložil Pavel Kutina. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Na webu kreacionismus.cz poprvé publikováno v březnu 2010. Úvodní obrázek: vlevo je okřídlený brouk Necrophila brunnicollis a vpravo bezkřídlá varianta (zdroj: www.sci-news.com).

Problematickou otázkou evoluční víry je: „Jakým mechanismem byly vlastně přidány všechny ty nové informace potřebné k postupné přeměně jednobuněčného tvora na pelikány, palmy a lidi?“ Přirozený výběr to sám o sobě udělat nemůže; výběr znamená odstranění informace. Skupina tvorů se může lépe adaptovat například na chlad a to vyloučením jedinců, kteří nenesou dost genetické informace pro tvorbu husté srsti. Ale to nevysvětluje původ informace pro tvorbu husté srsti.

Aby evolucionisté vysvětlili nové informace potřebné pro jejich teorii, mají jen jediné želízko v ohni — mutace. Tyto náhodné chyby vznikají při kopírování genetické informace (což je kódovaná sada instrukcí v DNA, která je „vzorem“ nebo „plánem“ určujícím stavbu a fungování jakéhokoliv tvora) z jedné generace na druhou. Takovéto pomíchání informace má však přirozenou tendenci být škodlivé¹ nebo přinejlepším neutrální.²

Nicméně evolucionisté věří, že občas se objeví „dobrá“ mutace, která je upřednostněna výběrem a umožní tvorovi, aby na své evoluční dráze postoupil a stal se něčím úplně jiným.

Špatná změna

Existují „dobré“ mutace? Evolucionisté mohou ukázat na hrstku případů, kdy mutace pomohla tvorovi přežít lépe než těm, kteří ji neměli. Nicméně je potřeba se na tyto mutace podívat zblízka. Takzvané „dobré“ chyby jsou pořád špatnými změnami na to, aby proměnily rybu ve filozofa — ony totiž vedou přesně opačným směrem. Místo aby informace přidávaly, tak informace ničí nebo narušují způsob jejich vyjádření (ale to není překvapivé, jelikož jsou to pořád náhodné chyby).

Tak například brouci, kteří ztratili svá křídla. Určitý druh okřídleného brouka obývá velkou oblast kontinentu. Na malém větrném ostrůvku však stejný druh brouka křídla nemá.

Snadno si představíme co se stalo. V populaci brouků se občas vyskytne defekt způsobený mutací, který zabrání zformování křídel. To znamená, že je nějakým způsobem ztracena nebo pomíchána informace pro „tvorbu křídel“.

Poškozený gen (gen je jako dlouhá „věta“ nesoucí část instrukcí zaznamenaných v DNA) bude předán všem potomkům tohoto brouka a také následujícímu potomstvu, protože se kopíruje znovu a znovu. A tak budou všichni potomci tohoto brouka bez křídel.

Pokud by žil brouk s defektem způsobujícím bezkřídlost např. na australské pevnině, měl by menší šanci uniknout hmyzožravcům a tak by byl pravděpodobněji vyřazen pomocí principu „přežití nejsilnějšího“ ještě před tím než by zanechal potomstvo. Takzvaný „přirozený výběr“ by pomohl odstranit (nebo alespoň omezit hromadění) podobné genetické chyby.

Odfouknuti

Ovšem na větrném ostrůvku jsou létající brouci často odváti na moře a proto je výhodou nemít křídla. Časem pak zajistí eliminace všech brouků s křídly to, že přežije jen nová „bezkřídlá“ varianta, která byla tímto „přirozeně vybrána“. „Tak vidíte!“, řekne evolucionista. „Prospěšná mutace — evoluce v akci!“ Nicméně s tím neuspěje, protože i když je tato mutace výhodná pro přežití, pořád je to chyba — a tedy ztráta nebo poškození informace. A to je přesný opak toho, co evolucionisté potřebují, aby předvedli skutečnou evoluci.

Abychom mohli věřit údajnému procesu, který měl změnit molekuly v člověka, byla by potřeba takové mutace, která by přidávala informace. Ukazovat, že chyba způsobená ztrátou informace dává lepší šance na přežití, je bezvýznamné (alespoň co se týče důkazu skutečné evoluce).

Tedy ve zkratce:

1. Evoluční teorie potřebuje, aby nějaká mutace „postupovala vzhůru“— a přidávala informaci.
2. Mutace, které pozorujeme jsou obecně neutrální (nemění informaci nebo její „význam“ v kódu) nebo informačně směřuje dolů — jsou to chyby, které ztrácí/poškozují informace.
3. Ty vzácné „výhodné“ mutace, na kterých lpějí evolucionisté, se nakonec ukazují tak, že jsou stejné jako ta s bezkřídlým broukem — jde o změny směrem „dolů“. A tím pádem také o ztrátu informací, které i když poskytují výhodu pro přežití, míří pro potřeby evoluce přesně opačným směrem.

Všechny naše zkušenosti z reálného světa, zejména ty z „informačního věku“ ukazují, že spoléhat na vytvoření informace pomocí náhodné chyby při kopírování je pouze toužebné přání „slepě věřících,“ ne věda.

Poznámky

1. Například tisíce lidských dědičných nemocí jsou způsobeny pouze zděděnými mutačními chybami.
2. Změny, které nemají vliv na výsledek nebo smysl vyjádřený kódem. Jako (nepochybně omezenou) analogii použijeme češtinu, ve které hypotetická přenášená zpráva „Pozor, v lese je vrah!“, utrpí náhodnou záměnu jednoho písmene a je změněna na „Pozor, v lese je vrak!“. Výsledkem je potenciální katastrofa podobně jako u škodlivé mutace. Zatímco změna na „ Pozor, v lesu je vrah!“ bude neutrální; dojde sice ke změně, ale výsledek/význam zůstane zachován.