Zdravý rozum a kladistika dinosaurů

Evoluční analýza dinosaurů vede k bizarnímu závěru

Tim Clarey, Ph.D.

Z www.icr.org  přeložil Pavel Akrman – 10/2022. Úvodní obrázek: Nově objevený dinosaurus, nazvaný Jakapil kaniukura.

Nový objev dinosaura v provincii Rio Negro ve střední Argentině vyústil ve velmi zvláštní tvrzení.¹ V horních vrstvách megasekvence Zuni byl objeven dinosaurus nazvaný Jakapil kaniukura kráčející po dvou nohách. Ale to, co udělalo tohoto nového dinosaura tak neobvyklým byla kategorie, do které jej vědci zařadili. Jejich evoluční analýza řadí tohoto dvounohého dinosaura do skupiny Thyreophora („štítonos“) společně s dinosaury, jako jsou ankylosauři a stegosauři, kteří chodili po čtyřech nohách.

Jakapil kaniukura byl pojmenován podle méně než 100 rozptýlených a fragmentárních kostí, včetně asi 40 kusů kostěných plátů, 12 fragmentů obratlů, 15 kusů žeber, poměrně kompletní spodní čelisti, 15 dílčích zubů a různých kousků a kusů končetin a kostí pánve. Vědci odhadli, že J. kaniukura byl asi 5 stop dlouhý a vážil asi 10-15 liber, podobně jako velká domácí kočka.¹

Podle obecně domluveného příběhu je vrstva hornin s obsahem kosti prastarou pouští.¹ Trojice paleontologů z Argentiny a Španělska tvrdila: „Ostatky byly nalezeny oddělené od sebe, s mírně jihozápadní a severovýchodní orientací, díky pohybu dun.“¹

Jenže pro vítr je velmi obtížné odfouknout a takto nasměrovat orientaci kostí, dokonce i v případě těch malých. Lepším vysvětlením je rozptýlení těchto úlomků kostí vodním proudem během velké Potopy. Do toho pak také lépe zapadá podivná směs fosilií nalezených ve stejných vrstvách s J. kaniukura spolu s kusy sutin zachycených při katastrofické Potopě. Tyto vrstvy obsahují kosti savců, masožravých dinosaurů a dinosaurů s dlouhým krkem, krokodýlů, želv, ještěrek, hadů s končetinami, pterosaurů, a dokonce i některých dinosauřích stop. A v suchém písku se stopy udržují mimořádně těžko – potřebují vodu a rychlé pohřbení.

Vědci provedli evolučně založenou fylogenetickou analýzu pomocí různých datových sad a určili, že J. kaniukura se nejlépe shoduje s thyreophorany. Třebaže vzápětí poukázali na to, že J. kaniukura měl neobvyklé anatomické rysy, které většina thyreoforanů neměla, jako je bipedální postoj. Je zjevné, že na jejich analýze a závěrech není něco v pořádku.

Jak zdůraznil evolucionista Stephen Czerkas a jeho spoluautoři, spoléhání se na „kladistiku [fylogenetické analýzy] představuje vysoce zavádějící interpretaci důkazů“.² A dodali:

„K určení příbuznosti zvířat byla kladistika považována za nejpřísnější metodu. Přesto má kladistika hlasitou menšinu kritiků, kteří tuto metodu považují za nespolehlivou, neboť určité fyzikální vlastnosti podobné ptákům mohou být spíše výsledkem konvergence (sbližování) mezi nepříbuznými formami než přímými vztahy.“³

K tomuto přílišnému spoléhání na fylogenetickou analýzu by stačilo přidat jen zdravý rozum. Každá analýza by měla dávat největší smysl na základě většiny dat. Zdá se, že objevitelé J. kaniukura byli příliš zaujatí svou standardní evoluční metodologií, než aby pochopili, o co tu skutečně jde. Jejich rekonstrukce tohoto zvířete vůbec nepřipomíná tradiční tyreophorany, jako jsou ankylosauři nebo stegosauři.

stegoceras

Dále autoři uvedli, že mnoho rysů J. kaniukura bylo sdíleno dalšími bipedálními dinosaury, jako je Stegoceras (dinosauři s klenutou hlavou) a Psittacosaurus (dinosauři s papouščí hlavou). Proč ho tedy nezařadili do jedné z těchto skupin? Měl jen kostěné pláty navržené tak, aby rostly v kůži.

psittacosaurus sibiricus

Kostěné pláty na zádech měl také Saltasaurus, dlouhokrký dinosaurus nalezený v Argentině. Ale nikdo ho neřadí do kategorie thyreophoranů. Kromě toho, že má v kůži neobvyklé kostěné pláty, je ve všech ostatních ohledech sauropod.⁴

saltasaurus

Nakonec vědci poukazují na výčet novinek u J. kaniukura, a které žádný jiný thyreophoran nemá.¹ Dokonce i kostěné brnění je svým stylem „zvláštní“ ve srovnání s ostatními ve stejné nárokované kategorii.¹ To by opět mělo být vodítkem, že jejich závěr je nejspíš nesprávný.

Možná je právě čas zahodit slepé používání fylogenetických analýz a jednoduše provést starou dobrou srovnávací anatomii, aby bylo možné vyhodnotit nejlepší shodu kostí. Jako vědce mě pro konečnou identifikaci znepokojuje tolik podobností J. kaniukura s dinosaury (jako je Stegoceras a Psittacosaurus), a navíc absence kompletní lebky. Za druhé, rudým praporkem jsou také četné novinky u J. kaniukura, které jej odlišují od ostatních dinosaurů ze skupiny Thyreophora. Vůbec mě nepřekvapí, pokud bude tento dinosaurus v budoucnu zcela překlasifikován, zvláště pokud najdou úplnější lebku. To se v paleontologii dinosaurů stalo již mnohokrát.

Ježíš, náš Stvořitel, navrhl širokou škálu dinosaurů v 6. den Tvůrčího týdne. Někteří, jako jsou Saltasaurus a J. kaniukura , byli jednoduše navrženi s kostěnými pláty. Tento nejnovější objev je velmi pravděpodobně jen novou odrůdou starého typu dinosaura – takového, který byl nalezen pohřbený v horninách uložených Potopou.

Odkazy

1. Riguetti, F.J., et al. 2022. A new Cretaceous thyreophoran from Patagonia supports a South American lineage of armoured dinosaurs. Scientific Reports. 12:11621.
2. Czerkas, S., et al. 2002. Flying Dromaeosaurs. The Dinosaur Museum Journal. 120.
3. Ibid, p. 98. 4. Clarey, T. 2015. Dinosaurs: Marvels of God’s Design. Green Forest, AR: Master Books, p. 86.