Z www.evolutionnews.org přeložil M. T., edtiace Pavel Kábrt – 07/2015.
Webové stránky Evolution News and Views píší vědci, kteří ve svém výzkumu vycházejí z myšlenky ID – inteligentního designu v přírodě. Nepatří tedy ke kreacionistům „mladé Země“. Protože se naše stránky kreacionismus.cz zabývají všemi informacemi o vědeckém výzkumu z různých oblastí Božího stvoření, v protikladu k evolucionistickým báchorkám jak svět stvořil sám sebe, některé články ID zde občas uvádíme.
Poznámka redakce (Evolution News): jsme velmi potěšeni, že můžeme přivítat Kirka Durstona jako nového přispěvatele. Dr. Durston je vědec, filozof a duchovní s doktorátem věd v biofyzice, titulem MA ve filozofii, BSc ve strojním inženýrství a BSc ve fyzice.
Nebyl jsem překvapen, jen zaražen výrokem, který nedávno učinil Neil Turok, ředitel ústavu Perimeter pro teoretickou fyziku, zde, ve Waterloo, Ontario. V referátu o očividném selhání důkazů pro podstatnou složku teorie Velkého třesku odpověděl na jednu z otázek,
„I když nějakou myšlenku rozpracovávají stovky či tisíce lidí, přece se může jednat o omyl.“
Jeho výrok je předzvěstí daleko většího selhání, které se rýsuje na vědeckém horizontu, a které rovněž postihne tisíce vědců. Přibývá totiž důkazů, že většina, ne-li všechny klíčové předpovědi neodarwinovské teorie makroevoluce, jsou vyvráceny pokrokem vědy. Zde si povšimnu základní předpovědi, kterou činí darwinizmus ohledně nárůstu genetické informace.
Počítačové informace jsou digitálně kódovány s využitím pouhých dvou symbolů („1“ a „0“). Dnes víme, že pokyny pro celou rozmanitou škálu života jsou digitálně kódovány v DNA všech živých organizmů s použitím abecedy o čtyřech symbolech. V odbornější terminologii se o tom mluví jako o funkční informaci.
V neodarwinovském scénáři pro počátek a rozmanitost života by měla digitální funkční informace pro život začínat na nule, časem narůstat tak, že nakonec nakóduje první jednoduchou formu života, a pak nadále vzrůstat přirozenými procesy, až nakóduje digitální informace pro celou rozmanitou škálu života.
Je zajímavé, že předpověď vědy o inteligentním plánu je právě opačná. Jelikož informace vždy časem degraduje, ať už je skladována jakkoli a v jakémkoli replikačním systému, věda o inteligentním plánu předpokládá, že digitální informace života byla do genomů naprogramována v celém rozsahu už na počátku a předpovídá, že v průměru je genetická informace neustále ničena přírodními procesy. Krása těchto dvou vzájemně neslučitelných předpovědí ve vědě spočívá v tom, že vyvrácení jedné znamená potvrzení druhé. Takže kterou předpověď věda vyvrací a kterou věda potvrzuje?
Zeptejte se počítačových programátorů, jaký dopad by měly na integritu programu neustálé náhodné změny v kódu, a všichni se shodnou na tom, že to degraduje software. To je první problém pro neodarwinovskou teorii. Mutace mají za následek náhodné změny v digitální informaci života. Má se za to, že tempo zhoubných mutací je mnohem vyšší než tempo mutací přínosných. Z mé vlastní práce s 35 proteinovými rodinami vyplývá, že tempo destrukce je minimálně 8krát vyšší než tempo neutrálních či přínosných mutací.
Jednoduše řečeno, digitální informace života je ničena mnohem rychleji, než může být opravována či vylepšována. Mohou se snad vyvíjet nové funkce, ale celková ztráta funkční informace v jiných oblastech genomu bude v průměru významně větší. Čistým výsledkem pak je, že digitální informace života degeneruje.
Druhá řada [evoluční teorii] falzifikujících pozorování vychází z dnes živých organizmů, které jsme co nejpodrobněji prostudovali. Za prvé, digitální informace pro bakteriální svět pomalu degenerují vzhledem k čisté tendenci mutací k deleci v procesu inzerce a delece. Druhým příkladem je octomilka, jedna z nejprostudovanějších forem života v evoluční biologii. U ní též pozorujeme rozsáhlé ztráty DNA po celé šíři genomu napříč celým jejím rodem.
A konečně ani lidé nejsou výjimkou. Jak konstatuje biolog Michael Lynch v článku v PNAS, „Rate, molecular spectrum, and consequences of human mutation“ (Rychlost, molekulární spektrum a důsledky mutací u lidí):
„Zamyslíme-li se nad dlouhodobými důsledky současného hromadění zhoubných mutací u lidí, vede nás to k závěru, že v příštích pár staletích lze očekávat podstatné omezení zdatnosti lidí v industrializovaných společnostech, pokud nebudou vyvinuty nové prostředky genetické intervence.”
Stále nalézáme další příklady ztráty DNA svědčící o tom, že biologický svět pomalu degeneruje. Mikroevoluce je schopna jemně dolaďovat existující formy života v rámci jejich informačních limitů a občas se něco zlepší, ale neustálé hromadění zhoubných mutací ve větším měřítku svědčí o tom, že evoluce poháněná mutacemi ve skutečnosti ničí biologický život, a ne ho vytváří.
Tohle sotva překvapí, jelikož všechny další oblasti vědy – až na evoluční biologii – poskytují důkazy, že přírodní procesy degradují informaci bez ohledu na druh úložného média a kopírovacího procesu. Aby tedy fungovala neodarwinovská makroevoluce, vyžadovalo by to něco, co je pravým opakem reálného světa.