Halančíci, kteří díky ní měli přežít, jsou ti, „co ztratili“
Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 01/2023. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Poznámka redakce: Halančíci byli v jedné době součástí evolučních výstavních skříní, přičemž byli hrdě představováni jako současný živý příklad evoluce přímo před očima. Jejich osud je nakonec však stejný, jako v případě všech ostatních „velkolepých ikon“ evoluce: je vždy pouze otázkou času, kdy jim nějaké další zkoumání připraví cestu do propadliště evolučních dějin.
Atlantští halančíci (Fundulus heteroclitus), známí také jako střevle bahenní nebo mummichog, se hojně vyskytují ve vodách ústí řek podél atlantického pobřeží USA a Kanady. Protože jsou „přímo typicky citliví na znečištění“, byli po určitou dobu považováni za druh ukazatelů životního prostředí.1 Tedy za jakýsi orientační barometr zdraví ekosystémů – vodní ekvivalent „kanárka v uhelném dole“.2
Nyní však byli halančíci nalezeni i na různých místech3 ve vysoce znečištěných vodách. A to i tam, kde hladiny kontaminantů, jako jsou dioxiny, rtuť a další průmyslové chemikálie, jsou více než 8 000krát vyšší než dříve naměřená smrtelná dávka pro halančíky. Svým vnějším vzhledem a chováním byli přitom úplně stejní, jako halančíci žijící v blízkých neznečištěných vodách.1
Když vědci porovnali genomy halančíků odolných vůči znečištění a halančíků v blízkých neznečištěných vodách, objevili klíčový rozdíl.4 Všechny ryby odolné vůči znečištění měly společný soubor mutací. Další analýza těchto mutantních ryb ukázala, že mnohé z mutací pomáhají deaktivovat nebo vypnout signální dráhu aryl-uhlovodíkového receptoru. Tato molekulární dráha je u normálních halančíků zodpovědná za velkou část abnormálního vývoje a úmrtnosti larev, pokud jsou přítomny znečišťující kontaminanty. Protože ale zmutované geny tuto biochemickou dráhu vypnou, mohou pak mutantní halančíci žít bezpečně i ve vodách, které by jinak byly pro ně toxické.
Vědci také zjistili, že stejný soubor mutací lze nalézt i u některých halančíků žijících v neznečištěných vodách. Nicméně uvádějí, že se jednalo pouze o vzácný výskyt, což pravděpodobně ukazuje na to, že takové mutace neposkytují rybám žádnou výhodu pro přežití, pokud toxiny ve vodě nejsou.
Tak, ale teď co to má všechno společného s debatou o původu, tedy se sporem o to, zda jsme byli stvořeni, jak říká Bible, nebo jsme se naopak vyvinuli z mikrobů během milionů a miliard let? Jednoduše toto: V rozporu se skutečným pozorováním výzkumníků (souhrn uveden výše), byla jejich zjištění přesto vyhlášena za důkaz evoluce. Časopis National Geographic uvedl titulek: „Tyto ryby se vyvinuly k životu v extrémně toxické vodě“1 a název vědecké práce výzkumníků odkazoval na „rychlou opakovanou evoluční adaptaci“.4
Nicméně v tom, co výzkumníci pozorovali a zdokumentovali, není vůbec nic „evolučního“, ve smyslu jakéhokoli důkazu o navýšení genetické informace způsobené mutací, jak to vyžaduje evoluce od mikroba po člověka. Mutace halančíků se již vyskytovaly v populacích s čistou vodou, připravené na zásah přírodního výběru, pokud se prostředí stane toxickým. (Přírodní výběr může působit pouze na již existující genetickou informaci, nikdy nemůže vytvářet nové geny, a proto přírodní výběr nepředstavuje evoluci – oproti tomu, co naznačují různé taktiky a chytáky5 v některých učebnicích.) Mutace nezískaly žádnou novou funkci, ale spíše funkci ztratily (vypnutí zmíněné metabolické dráhy). Takže ve skutečnosti těmi „co ztratili“, byli halančíci, kteří přežili ve znečištěných vodách.
A to nejen jako jednotlivci. Vědci se obávali, že celé populace halančíků v kontaminovaných oblastech ztratily genetickou rozmanitost ve srovnání s původními populacemi v čisté vodě. Jak uvedl časopis National Geographic: „Při adaptaci na nové prostředí ztratily ryby odolné vůči znečištění trochu ze své genetické výbavy: staly se o něco méně rozmanitými.1 (To je pravděpodobně i proto, že jed zabil vždy celou rybu nesnášející znečištění, a tím odstranil všechny její geny – nejen ty pro dráhu AHR.) Díky tomu pak byly méně schopné se přizpůsobit budoucím změnám ve svém okolí ve srovnání s populacemi halančíků s čistou vodou, které vědci popsali jako mající „dobrou pozici k tomu, aby se u nich vyvinuly nezbytné adaptace k přežití v radikálně změněných podmínkách“.4 Jenže v případě této studie halančíků se adaptace na život ve znečištěných vodách „nevyvinula“, ale byla již přítomna. Není tedy žádný div, že výskyt přeživších populací byl pod tlakem přírodního výběru smrtících toxinů „rychlý“.
Halančíci se nedostali „do dobré pozice k evoluci“, ale byli takto „navrženi k přizpůsobení se“. Vybaveni adaptací ztráty molekulární dráhy se „ti, co ztratili“ ukázali jako „nejvhodnější“. A tak v tomto znečištěném prostředí nedošlo k žádné evoluci!
Odkazy a poznámky
- Konkel, L., These fish evolved to live in extremely toxic water—Killifish in some highly polluted eastern rivers have evolved to survive levels of toxins up to 8,000 times the lethal dose (český překlad titulku: Tyto ryby se vyvinuly k životu v extrémně toxické vodě – halančíci se v některých vysoce znečištěných východních řekách vyvinuli tak, aby přežily až 8000krát vyšší hladinu toxinů, než je smrtelná dávka), news.nationalgeographic.com, 8 December 2016.
- University of California—Davis, Health defects found in fish exposed to Deepwater Horizon oil spill, caes.ucdavis.edu, 3 May 2013.
- New Bedford Harbor in Massachusetts, Newark Bay in New Jersey, the Bridgeport area of Connecticut, and the Elizabeth River in Virginia.
- Reid, N., and 11 others, The genomic landscape of rapid repeated evolutionary adaptation to toxic pollution in wild fish, Science 354(6317):1305–1308, 2016.
- V mnoha učebnicích se termíny „přírodní výběr“ a „evoluce“ často používají jako by šlo o synonyma, což prokazatelně nejsou. Viz např. Ambler, M., Natural selection ≠ evolution, Creation 34(2):38–39, 2012; creation.com/nse, and: Walker, T., Don’t fall for the bait and switch—sloppy language leads to sloppy thinking, Creation 29(4)38–39; creation.com/baitandswitch.