Pavel Kábrt
Vzrůstem člověka se zabývá auxologie. Několik dat: Průměrná výška je dána geneticky, rozdíly u populací se stejným genetickým faktorem jsou dány životním prostředím a životní úrovní – čím je vyšší, tím vyšší jsou i lidé. Nejvyšší lidé jsou v Holandsku a Švédsku (mladí Holanďané a Švédové mají v průměru 184 cm). Je to o jeden cm víc než u Norů a Dánů. USA a GB mají průměr 175 cm. Rostou také příslušníci jiných typů lidí. Mladí Japonci vyrostli mezi roky 1957 a 1977 o plných 10 cm. Ale genetický fond Asiatů nedovolí, aby se jejich výškový průměr vyhoupl na úroveň Evropanů. Průměrný Japonec měří dnes 164 cm, ale lze tam narazit vyjímečně i na dvoumetrové. Výškový nárůst Američanů začal stagnovat po první světové válce. Děti rostou hlavně o prázdninách. Na výšce se také může projevit nedostatek lásky. Vyšší lidé žijí též déle.
Doc. Stanislav Komárek nepochybuje, že Evropané i Japonci prošli od poloviny minulého století nárůstem výšky. Tato změna má celou řadu vysvětlení, více či méně přijatelných. Lepší výživa jen nepřímo (děti z vyšších vrstev měly dříve také dobrou výživu), spíše se na tom podílejí antibiotika a jejich hojné podávání (zrychlují růst), omezení dětské práce, roli hraje také předčasná dospělost (gravidita) – vysokoškoláci jsou v průměru o 10 cm vyšší než zbytek populace – i řecká aristokracie s dlouhým obdobím zvaným „paideia“ byla asi o hlavu vyšší než ostatní obyvatelstvo. Má to asi své hranice, velcí jsou spíše pomalejší, malí svižnější. U nás podle posledních zpráv rychlost růstu začíná stagnovat a stabilizovat se.
Je dobré vědět, že výška není žádný evoluční argument, protože právě v minulosti byli o mnoho vyšší než jsme my nejen mnozí lidé, ale i zvířata; ovšem i mnoho současných zvířecích a rostlinných druhů bylo ve větších rozměrech, včetně hmyzu nebo i savců. Vzpomeňme jen na dinosaury. Tak jako se neprodlužují „donekonečna“ zobáky Darwinových pěnkav na Galapágách, ale oscilují kolem nějakého průměru, tak je to i s výškou. Podobně i s délkou života.
Někdo řekl: „… mohly přežívat i některé z pozemských bakterií.“ Jenže „přežít“ není „ožít“. Tím, že přežijete v jeskyni, ve vodě, v posteli, nebo bakterie ve 100° sirné vodě nic neříká o tom, že jste se díky jeskynnímu prostředí nebo teplé duchně také narodili nebo že bakterie vznikly díky síře a sto stupňové teplotě. RNDr. Grygar je katolický evolucionista, nemá rád kreacionisty, a přesto píše, že se vznikem života to není tak snadné, jak si někteří namlouvají. Že když dáme do místnosti kolébku, mlíčko a dudlíka a zatopíme, nebude tam druhý den dítě. To píše on, je to jeho přirovnání – a ten pán o tom jistě něco ví. Kupodivu však přesto věří v evoluci.
Kdosi z evolučních věřících mi napsal: „Takže se ptám, kde jsou ty krátery, pokud na Měsíci je jich tolik. Proč na Zemi za 6 tisíc let nespadlo tolik meteoritů jako na Měsíc???“ Tak to je mi tedy otázka … Evolucionista se ptá, proč na Zemi, která má skvělou ochrannou atmosféru zhruba už 4 300 let (od Potopy, předtím byla hustší a tudíž chránila ještě víc) není tolik meteoritů jako na Měsíci bez atmosféry – aniž by si dal tu práci a vysvětlil, proč známe na Zemi jen a pouze asi 170 meteoritických kráterů za údajné 4 miliardy let její existence. Snad to byl jen malý zkrat v jeho myšlení.
Pokud mohu soudit, nikdo (což se týká kreacionistů i evolucionistů) vlastně neví nic o tom, jak původní stav Země vypadal. Kreacionisté učí, že před Potopou byla hustší atmosféra, více naplněná vodou v nějaké formě, vyšší tlak, chránila více Zemi, vytvářela skleníkový efekt (proto zmrzlí mamuti na Sibiři a uhlí i pod zemskými póly atd.). Evolucionisté jednou píší, že atmosféra vznikla ze sopečných plynů, jindy zase že ji přinesly meteority, a zase jinde, že Země byla asi nějakou dobu zcela bez atmosféry. Pan Grygar píše na (www.ian.cz), že stále není jasné, zda to byly dopady planetek, které přinesly na Zemi 1,5 milionu bilionů tun vody!! (???).
Není tedy divu, vidíme-li tolik vědců otrocky se držet evoluční linie – důkazy, nedůkazy. Evoluční teze byly prostě jednou dohodnuty, a tak musí být pravdivé.
. Evolucionisté jednou píší, že atmosféra vznikla ze sopečných plynů, jindy zase že ji přinesly meteority, a zase jinde, že Země byla asi nějakou dobu zcela bez atmosféry. — voda tu nemohla být od začátku – nemohly by probíhat potřebné chemické reakce potřebné ke vzniku života. To je přeci logické. Takže jelikož bylo ve vesmíru vody dost – tak holt si našla jednoho dne cestu k zemi – kometami. Akorát se trochu divím, že se ta voda pomocí komet dostala prakticky v celém vesmíru během pár chvil na všechny planety… Číst vice »