Genesis Park
Z www.genesispark.com přeložil M. T., revidoval Pavel Kábrt – 08/2015.
Často jsou větší organizmy zdravější a žijí déle než menší exempláře téhož druhu. Velikost určitého tvora a délku jeho života samozřejmě podstatně ovlivňují environmentální faktory (zejména výživa). Je však mnoho kreacionistů, kteří věří, že větší předkové moderních organizmů (jak je vidíme ve fosilním záznamu) poskytují důležité důkazy o úpadku v biologických systémech. Nejenže by raná země poskytovala optimální prostředí pro zdravé organizmy, ale rostliny a zvířata by také netrpěla genetickým úpadkem, který se od té doby nahromadil. V Římanům 8:21-22 hovoří Bible o svázanosti rozkladnými silami, které přišly na zem s pádem a prokletím v Genesis 3. Bible nás informuje o době, kdy se lidé dožívali mnoha set let, obři byli běžní na zemi a lidský genom byl schopen odolávat rozsáhlému množení příbuzenskými sňatky (četným genetickým hrdlům láhve). I dnes žijí někteří plazi déle než lidé. (Želva Harriette, kterou přivezl Charles Darwin z Galapážských ostrovů, žila do roku 2006 a zemřela ve zralém věku 175 let.) Jestliže hrozní ještěři také žili na rané zemi déle než lidé, pak zřejmě žili mnoho set let. Jejich dlouhověkost a rozmnožovací schopnosti (ve srovnání se savci atd.) by mohly vysvětlit, proč se prvotní svět rychle stal “věkem plazů”.
Dinosauři jistě nebyli jedinými tvory, kteří dorůstali na rané zemi do fantastické velikosti. Obdobný plaz, krokodýlu podobný Sarcosuchus imperator, dorůstal na délku přes 12 metrů. (Všimněte si srovnání náčrtů v National Geographic.) Fosilie nalezené na místech, kde je dnes v Nigeru poušť, vypovídají o hyper krokodýlovi, který prý hodoval na dinosaurech tam, kde tehdy bylo svěže zelené říční údolí. Byly objeveny fosilní kapradiny o velikosti stromů a přesličky dosahovaly výšky přes deset metrů. Existovali obří švábi jakož i cvrčci, kobylky a monstrózní pavouci, kterým se dařilo v zemi nekonečného léta. Vážky se skoro metrovým rozpětím křídel poletovaly nad močály, ve kterých se dařilo bobrům dlouhým téměř dva a půl metru a přes osmnáct metrů vysokým orobincům. Brouci kdysi dorůstali do velikosti baseballové rukavice a šplhali po jehličnanech tyčících se do výšky přes třicet metrů.
Lovci fosilií v Uruguayi objevili zbytky tunové krysy. Tento hlodavec byl zhruba velký asi jako menší dodávka a jenom jeho hlava by byla větší než má kráva! Obří hlodavci jako třeba obří morče dorůstali do velikosti moderního nosorožce, zatímco dávný nosorožec dorůstal do velikosti dvoupatrové budovy (například 5,5 m vysoký nosorožec v Muzeu Univerzity Nebraska).
Stopy skoro dva a půl metru dlouhé obří stonožky byly objeveny v Novém Mexiku roku 2005. Spencer Lucas, kurátor paleontologie v Přírodovědném muzeu Nového Mexika, to komentoval slovy, “Při své velikosti by prostě v moderní atmosféře nedokázaly přežít…K tomu, aby mohl existovat tak velký hmyz, byste potřebovali mít ve vzduchu mnohem více kyslíku.”
Kosti obřích tučňáků vysokých skoro 2 metry byly nalezeny v 80. letech 20. století v Antarktidě. Hrozivě vypadající obří opancéřovaná ryba Dinichthys terrelli dorůstala do délky přes 9 metrů a měla hlavu a krk pokryté pevnou kostí připomínající brnění a honosila se čtyřmi zuby na způsob řezáků v přední části čelisti.
Fosilizované pozůstatky dávné ropušnice [dravá mořská ryba – pozn. PK], nalezené ve státě New York, měří na délku bezmála 2 m. Zdá se, že monstrózní tvorové existovali na rané zemi ve všech ekosystémech. Fosilie 4,5 kilových žab, 6 metrů vysokých velbloudů, obrovského psa velikosti medvěda a skoro dva a půl metru dlouhého ptakopyska svědčí všechny o tom, že v minulosti žily větší organizmy než dnes.
Níže je obrázek obřího ptáka ze skupiny teratornů (Argentavis magnificens) z Přírodovědného muzea v Los Angeles, s rozpětím křídel 6-7 m.
Dále vidíme obrázek vymřelého obřího moa (Dinornis maximus), který měřil na výšku neuvěřitelných 3,7 m.
Následují obrázky dvou zkamenělin vystavených v Muzeu fosilií Mt. Blanco: lebka obřího mloka a rohy dávného bizona měřící od špice ke špici skoro 2,5 m.
Níže je také kostra obří želvy vystavená v Peabody muzeu v Yale. Je dlouhá 3,3 metry, široká 4,5 metrů a vážila by asi 3 tuny.
Lebka obřího medvěda s krátkými líci nalezená v Jižní Dakotě je o třetinu větší než u dnešních největších medvědů grizzly. Impozantní mohutná vysoká zvěř, klokan, lenochod, osli a mamuti byli všichni nalezeni ve fosilním záznamu. V Číně byla objevena dokonce jurská fosilizovaná blecha dlouhá dva a půl centimetru (viz níže).
Fosilie nalezené na Floridě vykazují pradávného pásovce dlouhého skoro dva metry a přes osmnáct metrů dlouhé žraloky (Carroll, Sean, Endless Forms Most Beautiful: The New Science of Evo Devo – Nekonečně krásné tvary: New Science Evo Devo, kap. 1, 2005.) Následující obrázek namaloval William Munns; jde o rekonstrukci obřího lidoopa Gigantopithéka. Podle zlomků zubů a čelisti nalezených v Číně se soudí, že byl tento velký lidoop vysoký 3-3,6 metru. Někteří lidé věří, že něco podobného stále existuje v podobě yettiho.
Pak je tu například šavlozubý mesonyx. Šlo o vlka, o něco většího než dánská doga a přinejmenším dvakrát většího než moderní americký vlk [Canis lupus occidentalis]. Smilodon byl velký šavlozubý panter. I on byl větší a hrozivější než jeho moderní protějšek. A byli tu šavlozubí tygři, opět větší než kterýkoli moderní tygr.
Fosilní záznam oplývá příklady obřích tvorů, kterým se dařilo v minulosti. Tím nechceme říci, že mezi fosiliemi nejsou také menší variety těchto zvířat. Některé zachované zbytky bobrů, hlodavců, slonů a dravých ptáků by se velikostí blížily svým moderním populacím. Existuje dokonce docela dost menších dinosaurů. Zvířecí druhy v celé historii mají, jak se zdá, kapacitu pro širokou škálu velikostí (jako moderní psi). Podstatné je, že ve vzdálené minulosti existovaly jako pravidlo podstatně větší variety než máme kdekoli naživu dnes.
Další důkazy o biologickém úpadku pocházejí od kalifornské společnosti Ambergene, která si nechala patentovat proces sterilizace vzorků jantaru, jejich rozdrcení, a pak kultivace pradávných mikrobů, které se v něm nalézají. Společnost zaznamenala některé výsledky, které ji vedou k přesvědčení, že tito dávní mikrobi budou fungovat účinněji při potravinářských procesech než jejich moderní potomci. Její pracovníci dokonce izolovali kvasinky uzavřené v dávné včele, kultivovali je a zjistili, když uvařili jantarové pivo, že jsou velmi “aktivní “!