Velký třesk podle Scientific American selhal

Jake Hebert, Ph.D.

Z ICR přeložil Václav Dostál

Vydání časopisu Scientific American z února 2017 obsahuje článek třech předních teoretických fyziků z Princetonu a Harvardu, kteří silně zpochybňují platnost kosmické inflace, důležité části moderní teorie velkého třesku¹. Argumentovali, že inflace nemůže nikdy být ukázána jako chybná – nemůže být vyvrácena (falzifikována) – a tudíž inflace ani není vědeckou hypotézou.

Inflační teorii předložil fyzik Alan Guth kvůli řešení mnoha vážných problémů v raných verzích modelu velkého třesku. Podle této teorie se předpokládá, že vesmír podstoupil mimořádně krátké období zrychleného rozpínání právě po velkém třesku.

Ovšem fyzici později pochopili, že tato verze inflační teorie byla příliš zjednodušující. Novější verze inflačních modelů mají inflaci, zastavující se na různých místech v různých dobách, což vedlo k myšlence mnohomíru (multiversa), obsahující mnoho „bublinových“ vesmírů.²

Anna Ijjas, postgraduální studentka J. A. Wheelera na Princeton Center for Theoretical Science; Paul J. Steinhardt, profesor věd Alberta Einsteina z Princeton University (a dřívější teoretik inflace, který se stal od té doby hlasitým kritikem této teorie); a Abraham Loeb, vedoucí katedry astronomie na Harvardské univerzitě, argumentují, že kosmologové by měli vážně uvažovat o opuštění teorie inflace a přemýšlet o alternativách.

Je pochopitelné, že teoretikové inflace tomuto návrhu oponují. Třicet tři vysoce odborných fyziků, včetně Alana Gutha, Stephena Hawkinga, Georgeho F. Smoota III, Andreie Lindeho, Georgeho Efstathiou, Stevena Weinberga, Lisy Randallové a Lawrence Krause publikovali na webových stránkách Scientific American odmítavou odpověď.

Vzdor hvězdným renomé těchto signatářů článků, selhali v přesvědčivé odpovědi na námitky Ijjasové, Steinhardta a Loeba (IS&L). Ve skutečnosti jediný argument byl ve svém nitru spíše emocionální:

„Podle databáze fyziky vysokých energií INSPIRE nyní ve vědecké literatuře existuje více než 14 000 článků, napsaných více než 9 000 různými vědci., kteří používají slovo „inflace“ nebo „inflační“ ve svých titulech nebo pojednáních. Tvrzením, že inflační kosmologie leží vně vědecké metody, IS&L odmítají výzkum nejen všech autorů tohoto dopisu, ale také podstatné části vědeckého společenství.“³

Ovšem zda teorie inflace spadá pod vědeckou metodu nebo ne, nebo zda je správná či ne, není určeno počtem publikovaných článků vztahujících se k inflaci. K pravdě nedojdeme sčítáním nosů.

Je pochopitelné, že teoretikové inflace, z nichž mnozí strávili své kariéry prací na inflačních modelech, jsou na této věci velice zainteresováni. Ale odvolání se na pouhý počet publikovaných článků je emocionální argument, nikoliv logický.

Autoři také argumentují, v rozporu s tvrzeními IS&L, že teorie inflace je vyvratitelná. IS&L odpověděli poukazem na to, že vůdčí teoretik inflace Alan Guth připustil, že „všechno, co se může stát, se stane.“³ Poukázali na to, že inflace ve svém základu předpovídá všechno a tím znemožňuje jakékoliv testovatelné předpovědi. Také odkazují na online video z r. 2014, na němž Alan Guth připouští, že žádný jednoduchý experiment nemůže falzifikovat (vyvrátit) inflaci.⁴

Ještě jedno tvrzení povstalo, téměř letmo, od proinflačních teoretiků. Tvrdí, že poměrně značné množství lehkých chemických prvků [vzhledem k jiným prvkům] bylo úspěšně předpovězeno modelem velkého třesku.³ Ale tak tomu není. Model velkého třesku obsahuje nastavitelný parametr zvaný poměr baryonů k fotonům, a tato hodnota byla teoretiky velkého třesku zvolena tak, aby bylo dosaženo takového množství hélia a vodíku, aby to odpovídalo pozorovanému množství.^5,6 Ve skutečnosti Lawrence Krauss, jeden ze signatářů dopisu s protidůkazy, uznal ve své populární knize Vesmír z ničeho, že k této shodě došlo „úpravou“ hodnoty k pozorovaným údajům.⁷  Proto je zcela zavádějící tvrzení, že model velkého třesku předpověděl správná množství vodíku a hélia, protože tyto hodnoty byly vybrány – pomocí výběru hodnoty poměru baryonů ku fotonům  – aby to odpovídalo modelu velkého třesku. Navíc, dokonce i s tímto nastavitelným parametrem, velký třesk stále nemůže vysvětlit množství lithia ve vesmíru!⁸

Mnoho křesťanů je v pokušení přijmout, že velký třesk byl Bohem použit ke stvoření vesmíru. Ale velký třesk rozhodně odporuje Písmu a je prošpikovaný vážnými vědeckými problémy, z nichž některé byly vyzdviženy na světlo tímto nedávným sporem mezi vůdčími teoretiky.⁹ A pokud nakonec sekulární vědci teorii velkého třesku opustí, kdepak se ocitnou křesťané? Křesťané by měli vzdorovat pokušení přizpůsobovat Genesis omylným a neustále se měnícím představám sekulárních vědců.

Poznámky VD

V nechuti změny přístupu k velkému třesku a inflaci se určitě skrývá obava zahození spousty práce. Zastánce této teorie si položí otázku:  Je moje veškerá dosavadní publikační činnost, doprovázená velkými oběťmi (přinejmenším obětí času) k ničemu? Kdybych to uznal, co tomu řeknou jiní, na mě závislí lidé, např. manželka, že jsem strávil tolik času a tolik energie na špatné teorii? Že jsem „vyhodil“ i část svých peněz, které jsem do příslušných projektů investoval? Je to opravdu nesnadné uznat a přiznat hrubý omyl a velké provinění spojené s nesprávným úsilím! Sám o sobě to nedokáže nikdo, musí si vyžádat vydatnou pomoc Toho, který jako jediný pomoct umí/dokáže. Ani vzorným křesťanům se do přiznání vin příliš nechce. Když se však přesto přiznají, pozorují obrovskou úlevu a dokonce zažívají štěstí.

Někomu může chybět něco kladného: Jestliže je mnou dosud zastávaný názor (teorie) špatný, existuje přiměřená náhrada něčím aspoň stejně úchvatným? Ujištění, že existuje, ale je kdesi skryto a přijde až někdy později (přičemž není jasné kdy) vyžaduje velkou skromnost a důvěru, že ta „náhrada“ skutečně přijde! Ale i sekulární vědci věří, že budoucí rozvoj vědy přinese zásadní změnu a nahradí dosavadní teorii (včetně teorie velkého třesku) něčím lepším!

Jsem přesvědčený, že odlišná teorie už existuje, aspoň v náznacích. Tyto náznaky se objevují „uprostřed“ stávající teorie a praxe. Jejich spojení do smysluplného celku ovšem vyžaduje delší úsilí. Jestliže ovšem někdo odmítne jednotlivé náznaky, např. proto, že se mu jeví jako scestné = odporující současnému přístupu, jen velmi nepravděpodobně může dojít k nějaké zásadní celkové změně v tom přístupu!

Jednou z nadějných možností je určité, sice opatrné, ale principiální = zásadní, přijetí Verlindovy a Debyeho teorie gravitace. Tyto teorie jsou sympatické nezahrnutím temné energie (a temné hmoty) a zavedením oscilací modelu prostoru (konkrétně oscilací holografické fólie včetně informací na ní uložených). Jestliže gravitace není vlastností těles („hmot“), ale „vynořuje se“ z oscilujícího prostoru, je všechno z toho plynoucí úplně jinak než v dosavadní teorii. Určitým „zádrhelem“ zůstává neochota, popsaná v prvním odstavci těchto poznámek. Také namyšlenost či pýcha bude mít velký vliv na přijetí/nepřijetí něčeho, co ukazuje na vlastní hrubé omyly a provinění. A to na dvou „frontách“: v sekulární vědě i ve víře křesťanů. Na druhý aspekt dobře ukazuje poslední odstavec přeloženého článku.

Podobné články v angličtině

• Massive Black Hole Disrupts Galaxy Formation Theories
• Certain Stellar Features Just Don’t Exist
• Does New Galaxy Study Confirm Big Bang?
• Four Sets of ‚Impossible‘ Stars
• No Nearby Dark Matter
• Lightweight Star Should Not Exist
• Water Near Edge of Universe Bolsters Creation Cosmology
• New Sky Map Shows Big Bang Even More Unlikely
• Exoplanet Discoveries Demolish Planet Formation Theories
• Microscopic Masterpieces: Discovering Design in Snow Crystals
• More Than a Rising Star
• There’s Only One Universe
• How Big Is God?

Odkazy

1. Ijjas, A., P. J. Steinhardt, and A. Loeb. Cosmic Inflation Theory Faces Challenges. Scientific American. Posted on scientificamerican.com February 1, 2017, accessed on May 15, 2017.
2. Steinhardt, P. J. 2011. The Inflation Debate. Scientific American. 304 (4): 36-43.
3. Guth, A. et al. 2017. A Cosmic Controversy. Scientific American. Posted on scientificamerican.com February 2017, accessed May 15, 2017.
4. Schulson, M. A Debate Over Cosmic Inflation (and Editing at Scientific American) Gets Heated. Posted on Undark.org May 9, 2017, accessed May 15, 2017.
5. Bergstrӧm, L. and A. Goobar. 2008. Cosmology and Particle Astrophysics, 2^nd Chichester, UK: Springer Praxis Publishing, 167-176.
6. Hoyle, F., G. Burbidge, and J. V. Narlikar. A Different Approach to Cosmology: From a Static Universe through the Big Bang towards Reality. Cambridge: Cambridge University Press, 97.
7. Krauss, L. M. A Universe from Nothing. New York: Free Press, 24-25.
8. Thomas, B. Big Bang Fizzles under Lithium Test. Creation Science Update. Posted on ICR.org September 22, 2014, accessed May 15, 2017.

Hebert, J. and B. Thomas. 2014. Does Science Support the Big Bang? Acts & Facts. 43 (7): 21.