Uhlík 14 – stále tápání ve tmě

Ken W. z Austrálie poslal společnosti CMI e-mail s dotazem na radiometrické datování uhlíku v souvislosti s nedávným článkem Gavina Coxe o nově objevené neolitické lokalitě Durrington Circle poblíž Stonehenge, Salisbury ve Velké Británii:

V [datovacích] laboratořích se u všech testů … používají známé standardy či kontroly, jinak by musely velmi rychle ukončit svou činnost. Jen u radiometrického datování se známé standardy nikdy nepoužily … Snad kromě nesprávně připisovaných „standardů“, které však trpí stejnými předpoklady jako datovací výpočty samotné. Ten článek ukazuje, že podobně nelze věřit ani datování uhlíku – pokud nejsou pohřbeny standardy u testovaných vzorků známého stáří. Vědci by spíše měli říkat „pokud jsou všechny naše odborné odhady/předpoklady správné, pak je stáří vzorku takové a takové“. Jinak děkuji za svěží pohled na vědeckou analýzu doby kamenné.

Gavin Cox odpovídá:

Milý Kene,

Děkuji za vaši otázku. Jsem rád, že se vám líbil můj článek o nově objevených šachtách tvořících kruh v Durringtonu, poblíž světově proslulého monumentu Stonehenge.

Jak jste uvedl, radiokarbonová data pocházející ze skořápek a kostí získaných ze šachet jen podtrhují problémy v pozadí datovacích metod uhlíku 14 (¹⁴C). Tím jste se však dotkl dobře utajovaného „obchodního tajemství“ ¹⁴C datovacích laboratoří, pokud jde o jejich postupy. Podle teorie není možné naměřit ¹⁴C v údajně „starodávných“ vzorcích, jako je ropa, plyn, fosilní kosti dinosaurů, uhlí, diamanty atd. Tyto všechny jsou považovány za staré miliony let, takže by se dalo očekávat že budou „mrtvé“, pokud jde o přítomnost ¹⁴C (tj. že veškerý detekovatelný ¹⁴C se rozpadl zpět na dusík). Avšak již desítky let je radiokarbonová literatura plná příkladů měřitelného množství radioaktivního uhlíku v údajně „starověkých“ (tj. miliony let starých) vzorcích. Tudíž módním heslem pro vysvětlení všech takovýchto „anomálií“ se stala „kontaminace“.

Hmotnostní spektrometr akcelerátoru, používaný k datování materiálů obsahujících uhlík 14. (wikimedia.org)

Nicméně vědci využívající moderní laboratorní metody hmotnostní spektrometrie akcelerátoru (AMS – Accelerator Mass Spectrometry) mají mnoho způsobů, jak ve svých vzorcích určit a vymezit kontaminaci. Tato metoda je neuvěřitelně přesná a dokáže detekovat a spočítat jednotlivé atomy uhlíku ¹⁴C a ¹²C v jakémkoli vzorku. A jako u každého laboratorního vybavení, je nutné provést kalibraci. Ta se provádí analýzou „slepých vzorků“, což bývá obvykle blok z hornin prekambria – žula nebo kalcit či jiný takový „starodávný“ materiál, u kterého se zjevně neočekává přítomnost ¹⁴C. Jenže díky vysoké přesnosti metody AMS bylo zjištěno, že dokonce i tyto tzv. „slepé“ položky vůbec nejsou „slepé“ a obsahují ¹⁴C jako vlastní součást vzorku, a ne jen jako nějakou kontaminaci vysvětlitelnou moderní látkou. Za takové situace to však znamená, že všechny jejich výsledky budou zkreslené a vzorky se potom jeví starší, než ve skutečnosti jsou. (Pokud jde o starověkou historii, pak spojení uniformitariánských předpokladů a stejné rychlosti předpokládá nezměněný poměr uhlíku v biosféře, čímž je datování ¹⁴C velmi problematickou metodou – další z těch, které pracující proti času. Více podrobnosti o radiometrickém datování viz Kniha odpovědí o stvoření, kapitola 4.)

Na toto všechno se zaměřila skupina vědců-kreacionistů v projektu zvaném RATE, (což je zkratka pro Radioisotopes and the Age of the Earth – Radioizotopy a stáří Země). Nezávisle na sobě potvrdili (a v roce 2005 své výsledky publikovali), že ¹⁴C byl nalezen ve všech údajně starověkých vzorcích (jako je uhlí), dokonce i v těch, které mají být staré údajně mnoho milionů let.¹ Testovali dokonce i domněle „starodávné“ diamanty, u nichž by se dalo očekávat, že je téměř nemožné je kontaminovat, a to díky jejich velmi tvrdé struktuře krystalické mřížky; a i u nich bylo zjištěno, že obsahují měřitelné množství ¹⁴C (tyto byly rozeslány do nezávislých světově špičkových laboratoří pro datování ¹⁴C).

Výzkumný tým RATE

Výzkumná skupina RATE se sešla v San Diegu na svém pátém výročním zasedání ve dnech 27–28. července 2001. Zleva: Bill Hoesch, Stephen Boyd, Donald DeYoung, Steven Austin, John Baumgardner, Russell Humphreys, Andrew Snelling, Eugene Chaffin, John Morris. Vpředu: Larry Vardiman, předseda. (creationstudygroup.org)

Existují dokonce i zprávy o měkkých tkáních dinosaurů s obsahem ¹⁴C. Všechna tato experimentální data ukazují, že ta předpokládaná velmi dlouhá časová období jsou ve skutečnosti jen iluzí, vycházející z mnoha předpokladů. Proto bychom tyto „starodávné věky“ neměli přijímat, kdy stáří uhlíku ¹⁴C má být desítky až stovky tisíc let, což daleko přesahuje biblickou historii. Stáří skořápek nalezených v šachtách Durringtonského kruhu (7 179 ± 28 let př. Kristem) převyšuje biblické stáří Země a mělo by být odmítnuto ruku v ruce s předpoklady, stojící v pozadí takové metody.

Uhlík-14 v uhlí, kde by vůbec neměl být

Odkazy a poznámky

1. Baumgardner, J.R., 14C Evidence for a Recent Global Flood and a Young Earth, pp. 596–597, in RATE II: Radioisotopes and the Age of The Earth: Results of a Young-Earth Creationist Research Initiative (Volume II), Vardiman, L. et al. (eds.), San Diego, CA, Institute for Creation Research and the Creation Research Society, 2005.