Udivující Surtsey

Jakob Haver Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Mladý ostrov vypadá jako “miliony let starý”

David Catchpoole, Ph.D.

Překlad a grafické zpracování letáku Jakob Haver – 08/2019. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

Přední strana letákuUdivující Surtsey

Leták v češtině ke stažení a k tisku (PDF)

Stáhnout leták

Vydavatelem tohoto i dalších letáků je společnost Creation Ministries International (CMI) a zdarma je poskytuje lidem i církvím, které chtějí pomoci šířit dobré zprávy.

Poté, co se v roce 1963 zrodil z obrovské podvodní vulkanické erupce na Islandu ostrov Surtsey, geologové žasli nad tím, co zjistili. Po čtyřech letech jeden z nich napsal: „Na Surtsey to trvalo jen několik měsíců, a byla vytvořena tak rozmanitá a vyzrálá krajina, že tomu jen těžko lze věřit.“2 Byly tam rozlehlé písečné pláže, štěrkopískové mělčiny, působivé útesy, lehce zvlněná krajina, zvrásněná místa, rokle a kanály a „kameny unášené příbojem, z nichž některé byly vlivem obrušování o útesy téměř kulaté.“2 A to všechno i přes „extrémní mládí“ ostrova!3

Rychlá geologie

Překvapení geologů je pochopitelné vzhledem k všeobecnému přesvědčení, že k vytvoření tak „rozmanitých a vyzrálých“ rysů na Surtsey by bylo potřeba dlouhých věků – miliónů let. Ale takové myšlenky jsou poměrně novodobým fenoménem, je to odkaz na uniformitariánské (dlouhověké) teorie, které získaly na popularitě jen pár desítek let před Darwinem.4 Předtím velcí učenci vnímali Zemi jako mladou (asi 6 000 let), která byla dramaticky přetvořena v důsledku celosvětové Noemovy Potopy (přibližně před 4 500 lety).

surtsey_01Porozumění síle mohutných proudů vody a uznání toho, že vytrysklé „prameny veliké propasti“ podle Genesis 7:11 (jinými slovy vulkanická činnost) byly skutečnou událostí, dává úplně jiný výchozí bod v pohledu na světovou geografii, topografii a geologii.

Naproti tomu každý, kdo počítá s miliony let, bude při pohledu na Surtsey „ohromen“. Článek v New Scientist z ledna 2006 říká: „Ostrov nadchl geografy, kteří žasli nad tím, že kaňony, rokle a další krajinné prvky, které mají vznikat zpravidla za několik desítek tisíc nebo milionů let, byly vytvořeny za méně než deset let.“5

Také biologie byla rychlá

Překvapeni byli také biologové. “Především je na Surtsey zmátla ta rychlost, důmyslnost a naprostá nepředvídatelnost kolonizace přírody.” Například se tu očekávaly lišejníky a mechy, které měly být “prvními kolonizátory”, ale vůbec ne kvetoucí rostliny.

Vědce, kteří dorazili ke břehu na jaře roku 1965, „přivítala pobřežní zóna plná zeleně a krásných bílých květů pomořanky v plné bujnosti, jejíž kořeny prorostly do popela.“ Brzy následovaly ječmenice písečná, kuřinečka pryšcovitá, suchopýr a kapradiny. Mechy dorazily až teprve v roce 1967, „a lišejníky se objevily v malé míře až v roce 1970“.

surtsey_03Proč by měl někdo očekávat, že prvními kolonizátory budou mechy a lišejníky? Snad proto, že evoluční historie naší planety považuje mechy a lišejníky za údajně první zeleň, která se rozšířila na Zemi po jejím ochlazení z roztaveného stavu? Bible však říká, že všechny druhy rostlin byly stvořeny společně, třetího dne Stvořitelského týdne (a že zemský povrch byl předtím pokryt vodou, nebyl roztavený).
Naproti tomu na Surtsey chybí podle evolučního pojetí jakékoliv předpovědní hodnoty: „Na sousedních ostrovech nedošlo k žádné celkové evoluční adaptaci na prostředí, natož k replikaci ekosystémů. Nastalo to, co nastalo.“5

A to, co nastalo, evoluční biology velice překvapilo. I přes lekci, ze které se měli poučit při rychlé rekolonizaci zničené krajiny Mt St. Helens (USA) po její erupcí v roce 19806, opět velmi podcenili vrozenou přizpůsobivost stvoření.

Jako první dorazil na Surtsey hmyz. První lidé, kteří vstoupili počátkem roku 1964 na pobřeží Surtsey, byli „přivítáni“ mouchami. Další „balonové“ přílety větrem z atmosféry zahrnovaly pavouky na svých hedvábných vláknech. Jiný hmyz přicházel po moři na chomáčích trávy nebo plovoucích kusech dřeva.

surtsey_04Ptáci začali na Surtsey hnízdit a vyvádět mladé v roce 1970, jen tři roky poté, co láva přestala vytékat, a tím napomáhali k „ozelenění“ Surtsey. Sněhule severní přinesla semínka podbělu z Británie ve svém žaludku. Spolu s ptačím trusem rostou semena rychle – nyní je to „zářivě zelená oáza“, která je podporována stálými koloniemi stovek racků. Nyní spásají vegetaci na ostrově i husy.

Cyklus se opakuje; rostliny podporují hmyz, ten přitahuje ptáky, a to zase podporuje růst vegetace. Mezi nedávné přírůstky patří vrby a papuchalkové (pták puffin, na obr. výše). Jak se vyjádřil Institut přírodní historie na Islandu, „nyní máme na Surtsey plně funkční ekosystém.“

Poučení ze Surtsey

Skeptici se snaží čelit křesťanství tvrzením, že biblický popis historie nemůže být pravdivý, např. říkají, že zemské geologické rysy potřebovaly miliony let a že biologické zotavení po Potopě by nebylo v tak krátkém časovém rámci podle Bible možné.

Surtsey však předvedl, že jsou to naopak skeptici, kdo se mýlí. Poskytuje také fascinující pochopení toho, jak došlo (po Potopě) k distribuci rostlin a zvířat, jak to vidíme na světě dnes. “Stalo se to, co se stalo.” Jen kdyby se z lekce na Surtsey chtěli skeptici poučit, dokud je ještě čas. Surtsey totiž eroduje tak rychle – asi jeden hektar (10 000 m2) za rok – že podle odhadu by mohl zmizet zhruba za sto let. A takto rychlá eroze také mnohem více odpovídá mladému světu.7

Foto kredit : Úvodní foto: icelandmag.is
Snímky uvnitř od Sigmar Metusalemsson & B. Magnusson,
www.surtsey.is/index_eng.htm

Odkazy a poznámky

  1. Z kráteru vytékala ještě několik let roztavená láva.
  2. creation.com/surtsey.
  3. Thorarinsson, S., Surtsey: island born of fire, National Geographic 127(5):712–726, 1965.
  4.  Uniformitarianismus ve skutečnosti připravil cestu Darwinovi, protože evoluce nejen předpokládala, ale potřebovala dlouhé věky. Viz Mortenson, T., The great turning point: the Church’s catastrophic mistake on geology—before Darwin, Master Books, Arizona, USA, 2004.
  5. Pearce, F., The fire-eater s island, New Scientist 189(2536):48–49, 18 January 2006.
  6. creation.com/recovery.
  7. Viz Walker, T., Vanishing coastlines, Creation 29(2):19–21, 2007.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na