multicellularity-header

Čachry s hypotetickými tvory

pavelkabrt Evoluce organizmů Napsat komentář

Tas Walker

Z creation.com přeložil: J. Podmolik (Cesta panujícího, Olomouc), editace Jakob Haver. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

Zoologie byla pro mě fascinujícím předmětem, který jsem studoval na universitě jako student již ve věku dospělosti. Každý týden jsme docházeli na dvě přednášky a do laboratoře, kde jsme zkoumali všechny možné tvory.

Jednoho dne nám lektorka představila mnohobuněčné tvory jako jsou korály, medúzy a červi. Vykládala nacpané posluchárně, jak se mnohobuněční tvorové vyvinuli z jednobuněčných tvorů jako je améba. Ty i já jsme mnohobuněční tvorové tak, jako jsou i psi a krevety.

single-cell-animals

Jednobuněčný tvor není jen prostá kapka protoplasmy. Je to vysoce komplexní organismus, který je schopný dělat všechno, co potřebuje, aby žil a reprodukoval se – to vše jako jedna samostatná nezávislá žijící buňka.1 Může se pohybovat okolo, najít si svoje jídlo, jíst svoje jídlo, strávit svoje jídlo a zbavit se odpadu. Může se sám reprodukovat do další generace. Je to víc než úžasné, že tato jedna samostatná buňka může tohle všechno zvládnout.

Podobně mnohobuněčný tvor je schopný přežít a reprodukovat se. Ale mnohobuněčný tvor, jak tento termín výstižně popisuje, je složený z různých druhů buněk, každý druh je specializovaný, aby dělal různé funkce nezbytné pro úspěšnost organismu.

Například mnohobuněčný tvor může mít některé buňky specializované jako např. kožní buňky, jiné jako nervové buňky, jiné pro trávení jídla, jiné jako krevní buňky pro transport výživy a kyslíku k dalším buňkám atd. Narozdíl od jednobuněčných tvorů, ty individuální buňky v mnohobuněčném tvorovi nemohou přežít samy o sobě. Když je jedna z nich oddělená od organismu, rozpadne se.

Všechny různé druhy buněk musí být přítomné, všechny musí být uspořádané správným způsobem a všechny musí spolupracovat, aby ten organismus přežil. Jestli některé z buněk přestanou pracovat (například krevní buňky) celý organismus zemře.

Takže velkou otázkou je: pokud se všechny živé organismy vyvinuly přírodními procesy v sériích malých náhodných kroků, jak tedy vznikl první funkční mnohobuněčný tvor? Pamatuj si, že podle evoluce, než existoval mnohobuněčný tvor, byli na zemi přítomní jen jednobuněční tvorové.

“Potom promítla na plátně další diapozitiv, pohlédla na něj a řekla: Tento je také hypotetický.”

A tohle vysvětlovala moje lektorka zoologie nacpané posluchárně. Muselo tam být tak tři sta studentů, všichni byli zaměstnaní zapisováním informací, jako by na tom závisel jejich život. A určitým způsobem to tak bylo, protože jejich výsledky závisely na tom, jak dobře reprodukovali informaci při zkouškách a také na tom závisely jejich vyhlídky.

Takže, abychom získali mnohobuněčného tvora z jednobuněčných, ty jednotlivé buňky by se musely seskupit dohromady. Možná tehdy existovaly různé druhy jednobuněčných tvorů a stalo se pro buňky prospěšným, aby se spojily pro nějaký společný benefit.

Ale jen seskupení se dohromady nestačí. Takové buňky by se musely specializovat, což znamená, že by se musely vzdát některých svých funkcí, jako trávení jídla, aby se mohly zaměřit na jiné funkce. To znamená, že by se musely vzdát jejich schopnosti přežít samy o sobě a začít záviset na ostatních buňkách, aby jim zajistily funkce, kterých se vzdaly.

Aby byly tyto funkce úspěšné, tak ty ostatní buňky by se musely specializovat v doplňkových funkcích a tyto změny by se musely stát ve stejný čas. A všechny buňky by se musely spojit do struktury, aby daný organismus mohl přežít jako celek, i když žádná z jeho složkových buněk by potom nepřežila samostatně.

evolution-progression

Illustration by Tim Newcombe

Když přemýšlíš o těchto nezbytných krocích a potřebném složitém načasování, přímo to žadoní o víru. Jak by se toto mohlo stát neřízenou náhodou? Nikdo nebyl schopen toto vysvětlit. Neexistuje žádný přijatelný podrobný popis pro to, jak by mohl takový první mnohobuněčný tvor vzniknout. Ale když už (slepou) vírou přijmeme to, že je evoluce pravda, potom se přechod jednobuněčného tvora v mnohobuněčný rozhodně stal.

Objevil jsem, že s různými aspekty evoluce lektoři a učebnice tyto druhy problémů popisovali ve velkých podrobnostech. Myslím, že to mělo na studenty odzbrojující efekt. Dávalo jim to dojem, že vědci tento problém vyřešili, když jim ho popsali v takových podrobnostech.

Takže studenty ani nenapadlo, že by mohly být o evoluci nějaké pochybnosti. Ani lektoři ani učebnice na tyto problémy v podstatě odpovědi nedávají.

A to se odehrálo i toho dopoledne. Lektorka, po vysvětlení kroků, které se musely stát a zmínce o některých problémech ukázala diapozitiv předvádějící, jak mohl první mnohobuněčný tvor vypadat. Byl to – 1. malý, 2. mořský, 3. dutý balón. Studenti byli zaměstnaní zapisováním informací do svých sešitů. Ten mnohobuněčný tvor byl za čtvrté: monobičíkovec,2 za páté: bez úst, za šesté: bez vnitřností. Pište, pište.

A v té chvíli jsem zvedl ruku a zvolal: “Promiňte …”

Studenti obvykle nepokládají otázky v takovém obrovském shromáždění.

“Ano?” podívala se mým směrem lektorka.

“Promiňte, ale já bych chtěl jen vědět, jaký je důkaz pro tohoto určitého tvora, kterého popisujete? Byly nalezeny nějaké vzorky v oceánech nebo našly se nějaké jejich fosilie?”

Zaváhala a odstranila diapozitiv z promítače.

“Vlastně ne.” Řekla. “Nemáme žádné fosilie. Toto je hypotetický příklad. Ale je to tvor, který musel existovat.”

Potom promítla na plátně další diapozitiv, pohlédla na něj a řekla: “Tento je také hypotetický.”

Předvedla klasické schéma takzvaného evolučního stromu, který začíná jednou samostatnou buňkou a rozděluje se do všech možných druhů živých tvorů, žijících dnes.

“Často přemýšlím, co by se stalo, kdybych tu otázku nepoložil.”

Jak vytáhla ten diapozitiv z promítače, řekla: “Podívej se, jen proto, že je toto hypotetické, neznamená to, že evoluce není pravda. Vidíme, že se evoluce děje pořád. Evoluce jen postupuje v modifikaci …”

Těmito výroky však otevřela další témata. Smíchala svou definici evoluce s něčím, čemu se říká návnada a přepínač.3 Většina studentů nepoznala rozdíl a já jsem již jednou výuku přerušil. Takže lekce pokračovala.

Často přemýšlím, co by se stalo, kdybych se tu otázku nezeptal. Ti studenti by si zapisovali podrobnosti, ale nikdo by nevěděl, že ten tvor neexistoval – že to byla hypotetická konstrukce, která nebyla založená na žádném důkazu.

„Jeho [Boží] neviditelné znaky – Jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu [lidé]“ (Římanům 1:20).

Odkazy

  1. Reproduction alone is amazing. Photocopiers copy only documents, not themselves.
  2. I.e. one flagellum, a whip-like rotary motor used to move the organism around. See, DeVowe, S., The amazing motorized germCreation 27(1):24–25, 2004, <creation.com/flagellum> cf. Sarfati, J., Design v živých organismech (motory ATP), <creation.com/motor>.
  3. Walker, T., Nenechte se napálitCreation 29(4):38–39, 2007.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na