„Tohle není věda“

Aby učitelé vštípili svým nic netušícím studentům všeobecnou evoluční teorii (GTE), často k tomu používají dvojsmyslnost.

Anti-kreacionisté, jako např. ateisté podle definice obvykle namítají, že kreacionismus je náboženství a evoluce je věda. Na obhajobu tohoto tvrzení citují seznam kritérií, které definují „dobrou vědeckou teorii“. Společným kritériem pak je, že většina současných aktivních vědců musí evoluci přijmout jako jedinou platnou vědu. Dalším definujícím kritériem vědy je schopnost teorie vytvářet předpovědi, které lze testovat. Evolucionisté zpravidla tvrdí, že evoluce dělá mnohé předpovědi, které se ukázaly jako pravdivé. Jako „předpověď“ evoluce budou citovat nejspíš odolnost proti antibiotikům, zatímco hodnotu kreacionistického modelu budou zpochybňovat. A protože – jak říkají – stvoření v této jejich definici „vědy“ selhává, jedná se tedy o „náboženství“ a tudíž ho lze (v důsledku toho) jednoduše ignorovat.

Co je tedy věda?

Mnohé pokusy definovat „vědu“ se točí v kruhu. To, že nějaká teorie musí být pro současné vědce akceptovatelná tak, aby ji přijali, v podstatě definuje vědu jako to, „co dělají“ vědci! Ve skutečnosti by podle této definice byly přijatelné jako vědecké teorie i ekonomické teorie, pokud by je „současní vědci“ za takové přijali.

V mnoha případech jsou tyto takzvané definice vědy očividně pouze účelové a protichůdné. Řada evolučních propagandistů např. tvrdí, že stvoření není vědecké, protože je údajně netestovatelné. Ve stejném odstavci však budou tvrdit: „Vědci pečlivě prověřili tvrzení kreacionistické vědy a došli k závěru, že myšlenky, jako např. mladá Země a globální Potopa nejsou slučitelné s důkazy.“ Ale pokud stvoření není „testovatelné“, zjevně nemohlo být ověřováno (testováno) a nemohlo být ani zjištěno, že je nepravdivé!

Filozofy vědy 20. století strašila samotná definice „vědy“. Bacon, který je považován za zakladatele vědecké metody, měl zcela jednoduchý přístup:

Pozorování → logická indukce → hypotéza → ověření hypotézy experimentem → potvrzení/vyvrácení důkazem → znalost.

Toto, a samozřejmě celý přístup k moderní vědě závisí na dvou zásadních předpokladech: na kauzalitě¹ a na indukci². Filozof Hume jasně prohlásil, že tyto předpoklady jsou přijímány pouze „slepou vírou“ (slovy Bertranda Russella). Kant a Whitehead tvrdili, že tento problém už vyřešili, ale Russell si uvědomil, že Hume měl pravdu. Ve skutečnosti tyto předpoklady vyvstaly z víry v biblického Boha-Stvořitele, jak uznali i sami historici vědy, jako je např. Loren Eiseley. Mnozí vědci nejsou tak filozoficky a teologicky vzdělaní a neuvědomují si, že mají tyto (a jiné) metafyzické předpoklady. Podobají se „žábám v zahřívající se vodě“ (metafora na neschopnost nebo neochotu lidí reagovat na číhající hrozby, které se neobjevují náhle, ale postupně, takže si je neuvědomují. Pozn. překl.), proto si mnozí ani nevšimnou, že u samých kořenů toho, z čeho vychází „věda“, existují filosofické předpoklady. Je to součást jejich vlastního pohledu na svět, takže to vůbec nevnímají. My v CMI jsme ohledně našeho přijetí zjevení (Bible) srozumitelní. Na rozdíl od mnoha ateistů uznáváme, že filozofie života nepochází z údajů, ale filozofii spíše k údajům přivádíme a používáme ji k jejich interpretaci.

Vnímání a předsudky

Tou důležitou otázkou není: „Je tohle věda?“ Někdo totiž může definovat „vědu“ tak, že vyloučí všechno, co se mu nelíbí, jak to dnes dělá řada evolucionistů. Dnes je věda rovna naturalismu: v úvahu se mohou brát pouze materialistické pojmy, bez ohledu na důkazy. Přední evolucionista, profesor Richard Lewontin řekl (důraz je původní):

„Stavíme se na stranu vědy navzdory zjevné absurditě některých jejích konstrukcí, navzdory tomu, že nesplnila mnohé ze svých přemrštěných slibů ohledně zdraví a života, navzdory toleranci vědecké komunity k nepodloženým příběhům, protože jsme předem zavázáni, a to oddaností k materialismu. Ne že by nás metody a vědecké instituce nějak nutily přijmout materiální vysvětlení fenomenálního světa, ba právě naopak – naše oddanost k materialismu nás a priori nutí, abychom vytvářeli taková výzkumná zařízení a soubory koncepcí, které přinášejí pouze materiální vysvětlení, jakkoli jsou nelogická a mystifikující pro nezasvěcené. Navíc tento materialismus je absolutní, protože nemůžeme dovolit, aby nám do dveří jakkoli vstupoval Bůh.“³

A takhle že vypadá nezaujatost? Je snad tohle ta „věda“, která následuje důkazy bez ohledu na to kam ji povedou? Ne, toto je místo, kde náboženství vědce (v tom nejširším slova smyslu) mu nasazuje na oči klapky. Naše osobní světonázory ovlivňují naše vnímání. Ateistický paleontolog Stephen Jay Gould vyjádřil následující upřímný postřeh:

„Naše způsoby učení o světě jsou silně ovlivněny sociálními předsudky a předpojatými způsoby uvažování, které potom každý vědec nezbytně aplikuje na jakýkoli problém. Šablonou plně racionální a objektivní „vědecké metody“, kdy jednotliví vědci jsou logickými (a vzájemně zaměnitelnými) roboty je mytologie, sloužící jen vlastním zájmům.“⁴

Ta zásadně důležitá otázka tedy zní: „který světonázor (to, k čemu se kloníme) je ten správný?“ Protože právě ten rozhodne o tom, jaké závěry lze z údajů vyvodit. Například podíváme-li se na vznik života, materialista udělá všechno možné aby se vyhnul závěru, že život musel být stvořen nadpřirozenou cestou.

U kolébky vědy stáli kreacionisté

Zakladatelé moderní vědy samozřejmě nebyli materialisté (tím nejlepším příkladem je Sir Izák Newton, všeobecně uznávaný jako nejvýznamnější vědec všech dob) a neviděli svou vědu tak, že by jakkoli vylučovala Stvořitele, nebo dokonce že by Ho dělala nadbytečným (viz v angličtině: Biblické kořeny moderní vědy: Křesťanský světonázor a zejména jasné chápání Písma a Adamova pádu byly pro vznik moderní vědy zcela zásadní.). Takové názory vpašovali do vědy materialisté teprve nedávno.

Kanadský filozof vědy Michael Ruse také silně zdůrazňoval, že tu vůbec nejde o to, zda je evoluce vědou a stvoření náboženstvím, protože takové rozlišení je ve skutečnosti neplatné. Tato otázka patří do „celistvosti pravdy“. Viz Náboženská povaha evoluce.

Jinými slovy, neexistuje žádný logicky platný způsob, jak by materialista mohl definovat evoluci jako „vědu“ a stvoření jako „náboženství“, aniž by nemusel ignorovat problematiku stvoření.

Platné rozlišení

Nicméně mezi různými druhy vědy můžeme dělat oprávněné rozlišení: je rozdíl mezi vědou o počátcích a vědou operační. Operační věda zahrnuje odhalování způsobu fungování věcí v dnešním světě – opakovatelné a pozorovatelné jevy v současnosti. Toto je věda například Newtona, Einsteina a Plancka. Věda o původu se však zabývá vznikem věcí v minulosti – jedinečnými, neopakovatelnými a nepozorovatelnými událostmi. Proto se může nazývat „historickou vědou“. Přestože se obě nazývají „vědou“, je tu zásadní rozdíl v jejich fungování, a operační věda má také své důsledky pro vědu o původu (neboli historickou vědu). Operační věda zahrnuje opakovatelné experimenty teď a tady. Věda o původu se zabývá tím, co vzniklo v minulosti, a neumožňuje tedy experimentální ověřování/pozorování (dokud někdo nevymyslí „stroj času“ k cestování do minulosti, aby to mohl pozorovat).⁵

Operační věda je od forenzní či historické vědy zcela odlišná; nelze provádět experimenty v minulosti a interpretace údajů jsou silně ovládané světonázorem badatele.

Mnohým materialistům samozřejmě vyhovuje, pokud mohou zaměňovat operační a historickou vědu, i když mám za to, že většina zmatků vzniká z nevědomosti. V terciárním sektoru vzdělávání (vyšší odborné a vysoké školy) se většinou filozofie vědy nevyučuje, a rozhodně se nerozlišuje mezi experimentální/operační a historickou/ forenzní vědou.

Do kategorie historické vědy spadá jak evoluce, tak i stvoření. Obojí se řídí filozofickými úvahami. Všem jsou k dispozici stejná data (pozorování v současnosti), ale k vysvětlení toho, co se odehrálo v minulosti jsou vypracovány rozdílné interpretace (příběhy).

Všimněte si, že tento rozdíl mezi operační vědou a evolucí není jen nějakým výmyslem kreacionistů. Tento rozdíl uznali i mimořádně významní evolucionisté, jako jsou Ernst Mayr a E.O. Wilson.

Včlenění historické vědy bez rozlišení do „vědy“ jako takové nepochybně přispělo k současnému zmatku při stanovení definice vědy. Toto vysvětluje i Gouldův výrok (výše) – on jako paleontolog by byl rád, kdyby žádný rozdíl mezi jeho vlastní historickou vědou a experimentální vědou neexistoval. Gould si ve své vlastní vědě dobře uvědomoval klíčovou důležitost předpokladů a domníval se, že platí úplně stejně pro celou vědu. Tak tomu ovšem není, přestože některé předpoklady v operační vědě hrají důležitou roli.⁶

Věříš v horkou vodu?

(nadpis vychází z citátu G.K. Chestertona, „Věřím v účinek horké vody; udržuje tě čistým.“ Význam je ten, že občas je dobré narušit každodenní, ubíjející stereotyp = „omýt špínu teplou vodou“ – a občerstvit se, i když to znamená riskovat něco nového. Pozn. překl.)

S operační vědou nemají kreacionisté naprosto žádný problém, protože experimentální věda je vedena důkazy. Čirá voda se na úrovni hladiny moře vaří stále při 100 °C, a je lhostejné, zda je někdo křesťan, muslim, hinduista či ateista. Nicméně opravdoví hinduisté si i přesto mohou myslet, že je to všechno jen iluze, a někteří postmoderní ateisté se domnívají, že i „pravda“ je pouhá iluze. Avšak věda o původu je vedena filozofií. Základem toho, jaký příběh někdo přijme za věrohodný, je jeho systém víry. Takže pokud má většina těch, kteří se zabývají historickou vědou nesprávný věroučný systém (materialismus), potom budou chybné i příběhy, které oni považují za přijatelné. K tomu, jak správně určit platnost příslušných příběhů tedy sotva postačí jen pouhá většina hlasů „současných vědců“. A věda o původu neboli historická věda, je už ze své podstaty vyprávěním příběhů – Lewontin se zmiňoval o tomto vyprávění v citaci výše. James Conant, bývalý prezident Harvardské univerzity, se k tomu vyjádřil celkem nevybíravě, s jizlivým zhodnocením důmyslných scénářů, které jsou pro historickou vědu často charakteristické. Viz také Naturalismus (anglicky).

Na důkazech záleží

Jestliže nyní poukazuji na předpoklady, které rozhodují o tom, jaké příběhy jsou v historické vědě přijatelné, nemám tím na mysli pouze či výhradně jen tyto filosofické/náboženské předpoklady. Příběhy ve své celistvosti musí být i nadále v souladu s důkazy. To znamená, že poskytnuté příběhy lze kdykoli ověřit důkazy. Například tvrzení, že geologické vrstvy s uhelnými ložisky byly ukládány po mnoho milionů let, je zcela v rozporu s důkazy fosilních polystrátových stromů, jejichž kořeny byly odlomeny a na výšku prostupují několik těchto vrstev (pokud by se vrstvy kolem nich ukládaly pomalu, jak tam mohly stát milióny let a neshnít?). Existuje mnoho takových faktů, kterým evoluční příběh odporuje: máme tu 101 důkazů, které mluví proti tvrzení o miliardách let připisovaných Zemi: Stáří Země (česky). Proti příběhu biologické evoluce toho existuje také mnoho; viz 15 otázek pro evolucionisty.

Pokud by stejná data mohla být důsledně interpretována dvěma zcela odlišnými způsoby, pak by text v Římanům 1 neměl žádný důvod říkat, že lidé nemají omluvu, pokud popírají, že všechno bylo stvořeno Bohem, přestože je to zjevné z fyzikálních důkazů.

Jako test můžeme uvést „celistvost pravdy“; ta říká, že pravdivý popis historie poskytne jen ucelený (logicky konzistentní) popis důkazů.

Definujte pojmy důsledně!

Materialisté také rádi přizpůsobují definici evoluce tak, aby vyhovovala argumentu. Ujasněme si, že tu mluvíme o „obecné teorii evoluce“ (GTE), kterou definoval evolucionista Kerkut jako „teorii o vzniku všech živých forem na světě z jediného zdroje, který sám vzešel z anorganické formy“.⁷ Mnozí, třeba i neúmyslně provádějí tento trik s přepínáním definic při zmínce o bakteriálních mutacích, které tak údajně potvrzují „evoluci“. To však nemá vůbec nic společného s prokazováním platnosti tvrzení, že se vodík během miliard let změnil na lidi. Klíčový rozdíl je v tom, že GTE vyžaduje nejen nějakou změnu, ale takovou změnu, která podstatně navýší informační obsah biosféry. Viz také tato Diskuse o definicích (anglicky).

Předpovědi nebo výpovědi „ex post“?

Mnozí evolucionisté tvrdí, že mutace a odolnost vůči antibiotikům u bakterií (operační věda) je něco, co se dá vztáhnout na celou evoluci (historická věda). Ve skutečnosti genetika (operační věda) evoluci dost ztrapnila, protože ta po dlouhá léta neuznávala Mendelův průkopnický genetický výzkum (Mendelův objev diskrétních genů neodpovídal Darwinově myšlence nepřetržité a neomezené variability). Když byly objeveny mutace, byly považovány za způsob, jak uvést darwinismus do souladu s pozorováním v operační vědě – a z toho vycházeli Mayr, Haldane, Fisher a další ve své „neo-darwinovské“ syntéze.

A jak jsou na tom předpovědi evoluce vs. stvoření? Cesta evoluce je vskutku neutěšená. Viz Jak evoluce poškozuje vědu (anglicky). Na druhé straně se dnešní věda veze na úspěších kreacionistů v minulosti – viz Nakolik je evoluce významná pro vědu? (anglicky) a Příspěvky kreacionistických vědců (anglicky). Pro jasný příklad moderních vědeckých předpovědí založených na kreativistickém modelu viz Za Neptunem: Voyager II podporuje stvoření (anglicky).

Přestože evoluce vládne, řada jejích „předpovědí“ se ukázala jako neslučitelná s pozorováním. Například pronikavá absence mnoha milionů přechodových fosilií, které by měly existovat, pokud by byla evoluce pravdivá (viz Existují nějaké přechodové fosilie? – anglicky). Už samotné rozložení fosilního záznamu odporuje evolučním představám, jak by měl vypadat – viz například: Spojovací články chybí (česky). O této záhadě podrobně psal i evolucionista Gould.

Navzdory očekáváním evolucionistů, žádný z případů rezistence na antibiotika, insekticidy atd., které byly zkoumány na biochemické úrovni (tj. operační věda), nezahrnoval vznik nových komplexních genetických informací. Historicky to bylo pro oblast medicíny vlastně překvapením, protože evolucionisté ve skutečnosti nikdy nepředpovídali odolnost vůči antibiotikům – viz Antrax a antibiotika: Jde skutečně o evoluci? (anglicky).

Také šlechtitelské experimenty dosáhly oproti očekáváním evolucionistů svých limitů; změny nejsou neomezené. O tomto napsal článek kreacionistický genetik Lane Lester (anglicky). To je v souladu s tím, co bychom očekávali podle Genesis 1 kde čteme, že Bůh stvořil organismy, aby se množily právě jen v rámci svých různých druhů.

Další neúspěšnou evoluční „předpovědí“ je tzv. „odpadní DNA“. Evolucionisté dlouho tvrdili, že 98% lidské DNA je odpad, údajné pozůstatky našeho evolučního původu. To bránilo odhalení funkce této DNA, o které je nyní známo, že je funkční přinejmenším z 80%, a téměř s jistotou se dá předpokládat, že funkční je ze 100%. Viz Oslňující DNA (anglicky).

Evolucionisté očekávali, že za správných podmínek mohla živá buňka vzniknout sama od sebe (abiogeneze); kreacionisté naopak říkali, že to není možné. Nakonec tuto evoluční domněnku zbořila sama operační věda; a to do té míry, že nyní chce řada evolucionistů původ života zcela vyloučit z debaty. Mnozí propagátoři tvrdí, že toto není součástí evoluce, přestože se vyprávění o abiogenezi běžně nazývá „chemickou evolucí“. Pro vysvětlení mnoha zásadních problémů s jakýmkoli evolučním scénářem viz Původ života (slovensky).

Poznámka: Tvrzení, že splněné předpovědí jsou důkazem hypotézy je známé jako klamné potvrzování následků (např.: Teorie „T“ předpovídá pozorování „P“. Pozorování „P“ je důsledně dodržováno. Teorie „T“ je pravdivá. Pozn. překl.). Pokud je však předpověď vyvrácena, jde o formální vyvrácení tvrzení, a evoluce už byla formálně vyvrácena větším počtem chybných předpovědí.

Vyvrácená, ale nevzdává se

Proč tedy evolucionisté trvají na své falešné teorií? Pro mnohé je to proto, že nikdy neslyšeli nic jiného. Pro skalní materialisty je to „jedinou hrou ve městě“ – jediný materialistický příběh o tom, jak všechno vzniklo; stvořitelský mýtus materialismu. Je to něco jako onen příslovečný pštros, který strčil hlavu do písku a myslel si, že všechno, co existuje je to, co vidí pod pískem. Pštrosí světonázor vylučuje vše, co se mu nehodí. Všechna nepohodlná fakta přestanou v temnotě písku existovat.

Vytrvalost evolučního myšlení tváří v tvář tak mnohým protichůdným důkazům svědčí o tom, že filosofické předpoklady materialismu (ateismu) jsou schopné postavit se nad fakta. Bez ohledu na důkazy má prioritu předsudek, protože sekularista „nemůže dovolit, aby mu do dveří jakkoli vstupoval Bůh.“ Přehled chybných evolučních argumentů viz Argumenty, které by evolucionisté neměli používat.

Světlo v temnotách

Ježíš Kristus přišel jako „světlo světa“ (Jan 8:12), když Druhá osoba Boží trojice na sebe vzala lidskou přirozenost (viz Vtělení: Proč se Bůh stal člověkem? – anglicky). Přišel vnést Boží světlo do temných míst. Tou největší temnotou je život bez Boha; žít jako výsledek nějaké kosmické náhody, jen „jinak zorganizované bláto v jezeře“, jak to vyjádřil jeden evolucionista. Je smutné, že tímto způsobem myšlení jsou podvedeni mnozí a my vidíme ty hrozné následky v nárůstu sebevražd mládeže, problémů s drogami, rozpadu rodiny, násilí atd. Jak velmi mnoho potřebujeme, aby Ježíšovo světlo zářilo! Bůh povede každého z nás k odpovědnosti – všichni si zasloužíme Jeho odsouzení. Bible však říká, že On také zajistil skrze Ježíše Krista cestu úniku všem, kteří se obrátili k Bohu a pokorně vyznali svou nutnost odpuštění. Viz Zde jsou ty dobré zprávy.

Více informací o výše uvedeném a dalších otázkách naleznete v sekci Q&A – Otázky a odpovědi nebo pomocí vyhledavače získejte články na téma, které vás zajímá.

Odkazy

1. (Kauzalita (Příčinnost): Zásada, že všechny důsledky nebo události jsou způsobeny něčím, co tomu předcházelo, a co tento důsledek nebo událost dostatečné vysvětluje. Toto je základní princip racionality.
2. Indukce: závěry, vyvozené z omezených (dílčích) poznatků se vztáhnou obecně na celý vesmír.
3. Lewontin, R., Billions and billions of demons, The New York Review, January 9, 1997, p. 31.
4. Gould, S.J., Natural History 103(2):14, 1994.
5. Někdo může namítnout, že při pohledu dalekohledem na hvězdu, která je vzdálená tisíce světelných let, zahrnuje také pozorování minulosti, protože tak, jak hvězdu vidíme teď, vypadala před tisíci lety. Avšak my pozorujeme paprsky světla vstupující do dalekohledu v tu danou chvíli. To, co vám tato pozorování mohou říci o té hvězdě před 1 000 lety, jsou odvozené závěry, jakkoli mohou být rozumné. A není možné provést experiment, který vyžaduje opakované pozorování příčin a jejich následků. Příklad toho, jak astronomická pozorování podléhají interpretaci založené na předpokladech, viz Jasný obraz – mlhavý příběh? (anglicky).
6. Viz Sarfati, J., Jak vůbec funguje věda? Creation 31(3):12–14, 2009.Tyto předpoklady nejsou sporné, protože každý, kdo působí v experimentální vědě, je automaticky přijímá jako pravdivé.
7. Kerkut, G. Implications of Evolution, Pergamon, Oxford, UK, p. 157, 1960.