Nové zhodnocení ‚zakrnělých orgánů‘
Z dopisů čtenářů
(Z creation.com přeložil M. T. – 01/2012. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.)
Foto Wikipedia
Argumentace ‚zakrnělými orgány‘ byla kreacionisty mnohokrát vyvrácena, někteří evolucionisté jsou však stále přesvědčeni o tom, že jde o dobrý důkaz proti stvoření. Halldor M. z Islandu píše:
Ahoj, zajímalo by mě, zda byste byli schopni vyvrátit argumenty v tomto článku: [internetový odkaz na daný článek byl odstraněn na základě našich pravidel o zveřejňování-Ed.].
Nejsem si jist, do jaké míry jde o argumenty vědecké či zda jsou jejich informace přesné, ale vypadá to jako velmi moderní verze důkazů ve prospěch evoluce čerpaných z problematiky zakrnělých orgánů.
S přátelskými pozdravy,
Halldor M.
Island
Odpovídá Lita Cosnerová z CMI:
Milý Halldore,
proberu tyhle ‚neužitečné orgány‘ jeden po druhém. Někdy je autor seznamu nenazval přesně; v tom případě uvedu jeho výraz v uvozovkách a do závorky připojím název správný.
Lidský vomeronazální orgán: tvrzení, že pro lidský VNO nelze nalézt žádnou funkci, není podepřeno důkazy (1).
Foto stock.xchang
Svaly ušního boltce: cituji z článku v Časopisu o Stvoření (celý článek je k dispozici na Lýtkový sval a otázka zakrnělých lidských svalů):
„Zatímco prakticky všechny větší svaly těla mají jasné (nebo téměř jasné) mechanické funkce, svaly menší nejsou nutně zbytečné. Například dva z těch nejmenších svalů v těle, musculus stapedius a tensor tympani, slouží tlumení vibrací sluchových kůstek respektive bubínkové blány, a brání tak tomu, aby velký hluk přetěžoval tyhle jemné struktury ve středním uchu. Obecně vzato slouží většina malých, krátkých svalů těla jemné regulaci pohybů svalů větších.
„Jedním z problémů argumentace o zakrnělých či zbytečných svalech je dobře známý fakt, že nepoužívané svaly rychle degenerují. Lidé od astronautů vystavených dlouhodobě stavu beztíže až po pacienty upoutané dlouhodobě na lůžko ztratí za pouhých několik měsíců značnou část svalové hmoty. Krátce řečeno, svaly vyžadují pravidelnou zátěž, jinak degenerují. Je tedy nepravděpodobné, že by se nějaký v podstatě po celý život jedince (neřkuli celých generací po miliony let) nepoužívaný sval zachoval jako zdravá svalová tkáň. Zdá se téměř jisté, že všechny v současné době existující svaly v našem těle slouží nějaké funkci.“
Biolog z CMI usuzuje, že jednou z funkcí boltce a ostatních ušních svalů by mohlo být odstraňování vosku z uší. Když někdo žvýká či když se usmívá apod., pohybuje ušima právě díky ušním svalům. Tak se postupně z uší odstraňuje vosk a uši se čistí. Ale zmíněné svaly by mohly mít i jiné funkce.
Zuby moudrosti. Zuby moudrosti zlobí lidi téměř výhradně v zemích, kde se konzumuje měkká potrava. Téměř v celých lidských dějinách jedli lidé běžně takové potraviny, které vyžadovaly daleko větší námahu při žvýkání, což mělo za následek lepší vývoj čelistí, ve kterých bylo pro zuby více místa. Viz Jsou zuby moudrosti (třetí stoličky) nefunkčními pozůstaky z období lidské evoluce?
„Krční“ (čili cervikální) obratle: protože se to vyskytuje pouze u 1 ze 200 lidí a způsobuje to problémy jen tehdy, když se to patologicky vymkne kontrole organizmu, považovala bych to za důsledek abnormálního vývoje. Krátce řečeno, příklad lidské devoluce spíše než evoluce.
„Třetí víčko“ (plica semilunaris): tohle je jedno z míst, kde autor seznamu prokazuje, že ničemu nerozumí. Plica semilunaris má ve skutečnosti životně důležitou funkci pro zdraví oka. Vylučuje lepivou hmotu, která pak zatvrdne v kůru, kterou občas nalézáme v koutcích očí po probuzení. Tahle substance obalí všechny nepatřičné částečky, které nám občas „padnou do oka“, a ve většině případů tak brání tomu, aby se dostaly dále a poškrábaly vlastní oko; navíc usnadňuje slzám a víčkům, aby oko zmíněných částeček zbavily. Kdybychom neměli tento orgán, hrozila by našim očím daleko více bolestivá zranění, která by nám zhoršovala zrak a činila nás rovněž náchylnějšími vůči infekcím s tím spojenými.
Darwinův bod: abychom citovali další článek Časopisu o Stvoření (Tvrzení o zakrnělých orgánech: pozůstatky evoluce):
„Darwinův bod“ je chrupavčitý výrůstek na okraji vnějšího ucha vyskytující se u zhruba 10% lidí. Jde o autozomálně dominantní znak s neúplnou penetrancí, který je „považován za pozůstatek kloubu, který umožňoval, aby vršek ucha našich předků mohl viset dolů přes otvor do ucha.”
„Spinney souhlasí s plastickým chirurgem Anthonym Sclafanim z Newyorské oční a ušní kliniky v New York City, když tvrdí, že genová povaha Darwinova bodu svědčí o tom, že jde o zakrnělý pozůstatek evoluce:
„Zmíněný znak se přenáší na potomstvo podle vzorce autozomální dominance, což znamená, že stačí, aby dítě zdědilo jeden exemplář příslušného genu, a objeví se u něj Darwinův bod. To znamená, že kdysi měl tento hrbolek svou funkci. Jeho penetrance je však zároveň kolísavá, což znamená, že se u vás tenhle znak neprojeví vždy, byť byste příslušný gen pro něj zdědil. Kolísání penetrance tedy odráží fakt, že zmíněný hrbolek už nepřináší svým nositelům výhodu“, říká Sclafani.
„Tohle je však pouhé zneužívání poznatků genetiky šikovným způsobem tak, aby vyhovovaly evolucionistickým pohádkám. Autozomálně dominantní znaky mohou vznikat mutacemi, a buďto nemají pro fungování organizmu vůbec žádný význam (jako třeba růst vlasů vybíhající špičkou doprostřed čela) nebo jsou škodlivé (jako třeba Huntingtonova nemoc), takže proto, aby získaly nějakou míru dominance, nemusí prostě být nutně funkční. To spíše kombinace autozomální dominance spolu s kolísavou penetrancí svědčí o tom, že se jedná o mutaci, která však nemá vliv na životaschopnost organizmu. Ale jelikož se přitom jedná o znak dominantní, umí se uchytit v populaci snadněji než mutace, ze které vznikne recesivní alela. Proto je tedy Darwinův bod přinejlepším příkladem přirozené variace a přinejhorším příkladem genové degenerace; v obou případech s tímhle rysem organizmu nemají lidé věřící v Bibli žádné problémy.“
Musculus subclavius: v popisu svalových funkcí ve Wikipedii (v době jejího vzniku) se praví, že pohybuje ramenem dolů a dopředu a přitahuje klíční kost zdola jakož i zpředu. Navíc, zlomíte-li si klíční kost (která je z dlouhých kostí tou, kterou postihují zlomeniny nejčastěji), chrání musculus subclavius brachiální pleteň i samotný musculus subclavius.
Tohle opravdu nevypadá na zakrnělý orgán! Shora uvedené poznámky o nepravděpodobnosti přežívání zakrnělých svalů lze samozřejmě aplikovat i na tenhle případ.
Musculus palmaris longus: i když je tenhle sval vysoce proměnlivý a jeho nepřítomnost (u zhruba 10% populace – nejčastěji u kavkazského plemene, méně často pak u dalších populací) není spojena s měřitelným úbytkem síly úchopu, svědčí skutečnost, že u lidí, kteří ho mají, nepodlehl znatelné atrofii, o tom, že má určitou funkci. (Viz též Teorie sobeckého genu, projekt ENCODE a zakrnělé svaly)
Mužské prsní bradavky: existenci mužských prsních bradavek lze přičítat hospodárnému přístupu ke konstruování organizmů – děti jak mužského tak ženského pohlaví se vyvíjejí podle společné šablony, přičemž hormony pak dirigují vývoj znaků obě pohlaví odlišujících. Není však jasné, zda jsou či nejsou mužské prsní bradavky zbytečné. Jsou totiž plně vyvinuté, vybavené krevními cévami i nervy – jinými slovy mají všechno, co má funkční orgán mít. Jejich nejběžněji uváděným účelem je sexuální stimulace. Viz Mužské prsní bradavky dokazují evoluci?
Erector pili: tyhle svaly vyskytující se u všech savců jsou tím, co způsobuje zježení vlasů či chlupů, je-li dotyčnému zima či bojí-li se něčeho. Vlasy či chlupy v této poloze dokážou zachytit více vzduchu, takže vytvoří izolační vrstvu pomáhající udržet tělesné teplo. Evolucionisté tvrdí, že lidé mají v současné době tak málo tělesného ochlupení, že jsou jim svaly erector pili k ničemu. Avšak smršťování a natahování svalů pomáhá zadržovat tělesné teplo; kromě toho hrají tyto pochody důležitou roli při udržování průchodnosti mazových žlázek pokožky. Viz Slepé ryby, přistěhovalci na ostrov a chlupaté děti.
Apendix: tohle staré evolucionistické vděčné téma má už dávno své řešení; je jasné, že zmíněný červovitý přívěsek slepého střeva má v našem organizmu velmi důležitou funkci, zejména v raném dětství. Je zásobárnou ‚dobrých‘ bakterií, které žijí ve střevech a hrají nezastupitelnou roli při trávení. Viz Apendix: rezervoár bakterií a Další úvahy o našem zbytečném apendixu.
Tělesné ochlupení: autor seznamu, který tu probíráme, uznává, že obočí má za úkol bránit potu stékajícímu z čela ve vstupu do očí (oční řasy také pomáhají chránit oči před různým smetím). Navíc jsou například vlasy na hlavě užitečné jako izolace (velkou část tělesného tepla ztrácíme hlavou) a ochrana před úžehem. Na ostatních částech těla mají možná chlupy funkci senzorů; pohyb chloupků je převáděn k senzorickým nervům v pokožce. A jak jsme se již dříve zmínili, chloupky přispívají k tomu, aby byly póry v pokožce průchodné a zdravé a umožňují prosakování mazu ze žlázek ve vlasových váčcích do pokožky.
Musculus plantaris: tento lýtkový sval z dorzální skupiny disponuje neobyčejným množstvím proprioreceptorů, takže patrně hraje roli při propriocepci (= polohocit, schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností – pozn. edit.). A trochu také pomáhá při plantární flexi kotníku a při ohýbání kolena. (Musculus plantaris a otázka zakrnělých lidských svalů).
Třinácté žebro: není jasné, zda jde o znak odlišný od krčních obratlů zmíněných výše; zřejmě je však míněno něco jiného, jelikož autor konstatuje, že se to vyskytuje nikoli u 5%, nýbrž u 8% populace. Ale opět to můžeme přičíst na vrub vývojové anomálii (narodí-li se někdo se šesti prsty, také nikdo netvrdí, že jde o jakýsi evoluční ‚atavizmus‘).
Mužská děloha/ženský chámovod: tyhle dva znaky, přestože na seznamu zkoumaného autora tvoří dvě položky, zde shrneme do položky jediné, protože mají stejnou příčinu. V nejranějších stadiích vývoje se u dítěte objevují zárodky jak mužského tak ženského reprodukčního systému. Hormony pak teprve určí, který ze systémů se vyvine plně. Ve vzácných případech se vlivem hormonů částečně vyvine i systém špatný, což vyústí v jistou formu hermafroditizmu. Nejde tu tedy o zakrnělé orgány; žádný evolucionista by nikdy netvrdil, že lidé byli v určité fázi svého vývoje androgynní (oboupohlavní).
Pátý prst na noze: pátý prst na noze zajišťuje volnost a pružnost při chůzi naboso. Problémy s pátým prstem má z valné části na svědomí nevhodná obuv.
Musculus pyramidalis: opět nezbývá než odkázat na naše konstatování o nepravděpodobnosti přežívání skutečně zakrnělých svalů. Samotný fakt, že je sval malý, nutně neznamená, že je zbytečný. Tenhle sval pomáhá posilovat úpon konečníku na stydkou kost.
Kostrč: podceňovaná kostrč má ve skutečnosti dvě důležité funkce. Je na ní ukotveno několik skupin svalů a odstranění kostrči může mít za následek potíže při sezení a vstávání, potíže při porodu a inkontinenci.
Paranazální dutiny: nikdy jsem předtím neslyšela, že by někdo tvrdil, že naše sinusy (vedlejší dutiny nosní) byly zbytečné! Uvažovalo se o mnoha funkcích, které by mohly mít, včetně odlehčování čela, zvyšování rezonance lidského hlasu, izolace citlivých zubních kořenů i očí před rychlými změnami teplot v nosní dutině, a zvlhčování vdechovaného vzduchu.
Krátce řečeno, žádná z položek na zkoumaném seznamu nesplňuje podmínky pro uznání za zakrnělý orgán.
Je však třeba zdůraznit dvě zásadní námitky proti samotné koncepci zakrnělých orgánů, myšlence, která velmi negativně ovlivňuje vědecký pokrok (proč zkoumat něco, co prohlásíme za bezcenné?):
Za prvé, v zásadě nelze dokázat, že je nějaký orgán zbytečný, protože vždycky existuje možnost, že v budoucnosti nějakou jeho funkci objevíme. To se stalo už u více než stovky údajných zakrnělých orgánů, o kterých nyní víme, že jsou životně důležité.
Za druhé, i kdyby se ukázalo, že údajný zakrnělý orgán skutečně už nepotřebujeme, dokazovalo by to devoluci a nikoli evoluci. Kreační model bere v úvahu i úpadek původního dokonalého stvoření. Avšak evolucionistický model vývoje od elementárních částic k člověku předpokládá nalezení příkladů nascentních orgánů, tj. takových, které nově vzniknou a jejich složitost nadále vzrůstá.
S upřímným pozdravem,
Lita Cosnerová
Odkazy a poznámky
- On possible functions of the human VNO, please see this technical article: Meredith, M., Human vomeronasal organ function: a critical review of best and worst cases, Chemical Senses 26(4): 433–445, 2001; chemse.oxfordjournals.org/content/26/4/433.full.