Slaná sága

Mezinárodní spor ohledně živých bakterií z milionů let staré soli nám má hodně co říci

Redakční – časopis Creation 23(4):15, Září 2001

Z creation.com řeložil Pavel Akrman – 07/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Senzační zpráva: V říjnu 2000 vědci pod vedením profesora Russella Vreelanda z pensylvánské West Chester University tvrdili, že oživili bakterie, které od svého vzniku ležely spící a uvězněné v krystalech soli.¹ Řeknete si, že na tom by snad nebylo nic tak divného – jenže krystaly soli z dolu v Novém Mexiku se nacházely 600 m (2 000 stop) pod zemí, tedy z vrstvy geologicky ‚datované‘ na stáří asi 250 milionů let.

Otázka: Pokud se bakterie skutečně nacházely uvnitř krystalů a nepocházejí z kontaminace moderními bakteriemi, pak z toho vyplývá, že všechny jejich složité, křehké mechanismy přežily z doby, kdy se utvořila geologická vrstva. Pokud to bylo před několika tisíci lety, pak i když by to bylo s podivem, bylo by takové přežití vzdáleně proveditelné.

Biologické molekuly jsou nesmírně komplexní a jako takové jsou velmi křehké. Vezměme si například DNA. I když je chráněna před vlhkostí, teplem a jinými formami energie, jako je třeba záření, nakonec se stejně „rozpadne“.² Laboratorní měření ve skutečnosti ukazují, že maximálně po 100 000 letech by tu neměla zůstat žádná DNA, natož celá a neporušená, s veškerým ústrojím, které tvoří živý organismus.³

Živá bakterie, pohřbená v krystalu soli, nemůže extrahovat energii ze svého prostředí. Takže jediný způsob, jak by v takové situaci mohla přežít i stovky let, by byl stav spánku, tj. že by „vypnula“ svá ústrojí. To by však bránilo tomu, aby se mohla sama opravovat. Tendence k rozpadu by tak zůstala nekontrolována a bez překážek.

Zjevný závěr: geologická vrstva vůbec není stará miliony let. Je možné, že mnozí vědci si tento hluboký důsledek dokonce uvědomují a stali se velmi skeptičtí vůči takovým tvrzením ohledně „starověké“ DNA, natož pokud jde o starověký život.

Rozpor: Profesor Dan Graur a Dr Tal Pupko z izraelské univerzity v Tel Avivu nyní tvrdí že prokázali, že bakterie oživené ze soli jsou ve skutečnosti moderními kontaminanty.⁴ Základem jejich tvrzení je srovnávání genetických sekvencí (DNA) „oživeného“ kmene se sekvencemi moderního typu s výsledkem, že jsou velmi podobné. Pokud by mezi nimi byl rozdíl 250 milionů let, došlo by podle těchto výzkumníků k nahromadění mnohem většího množství genetických změn.

Na to však důrazně odpověděl původní výzkumník. Prof. Vreeland říká, že ačkoli byl požádán, aby přezkoumal původní práci Graura a Pupka ohledně sekvencí, oni jeho odpověď nezveřejnili. Trvá na tom, že opatření, která on a jeho tým přijali, zcela vylučují kontaminaci, o které říká, že pravděpodobnost jejího výskytu je menší než jedna ku milionu. Tým si je tím dokonce tak jistý, že jeden z jeho spolupracovníků naznačuje, že důvodem podobnosti může být již dřívější únik těchto prastarých bakterií do prostředí, protože sůl z ložiska byla rozpuštěna v řece.

I když rozpory mohou být vášnivé, objevuje se tu jedna zřejmá možnost: pravdu mohou mít obě strany!

Vezměme si tento scénář: Dr. Vreeland a jeho kolegové mají pravdu v tom, že jimi oživené bakterie byly skutečně uvězněny v krystalu soli. A kritici také pravdivě tvrdí, že podle fyzikálních zákonů není možné, aby jakýkoli živý organismus zůstal v nečinnosti déle než několik tisíc let.

Tudíž: Geologická formace je stará skutečně jen několik tisíc let, nikoli 250 milionů. To nám hezky vysvětluje, proč jsou oživené bakterie tak podobné svým moderním protějškům – nebylo dost času nashromáždit příliš mnoho chyb a organismy se tak jako tak množí podle svého druhu. Z Bible víme, že celý svět je starý jen asi 6 000 let a ložisko obsahující krystaly soli bylo téměř jistě vytvořeno v době Noemovy Potopy, tedy přibližně před 4 300 lety.

Shrnutí: Pokud tým z West Chesteru udělal při eliminaci kontaminace moderními bakteriemi skutečně to, co tvrdí, pak oživení bakterií z těchto solných krystalů je mocným důkazem toho, že celý geologický datovací systém je zcela mimo realitu. A podobnost oživených bakterií s těmi moderními, přestože byla použita ke zpochybnění tohoto tvrzení, se vlastně ukázala jako další potvrzení toho, že víra v „250 milionů let“ je pouze bájným výmyslem.

Odkazy a poznámky

1. Vreeland, R.H., Rosenzweig, W.D., Powers, D.W., Isolation of a 250 million-year-old halotolerant bacterium from a primary salt crystal, Nature 407 (6806):897–900, 2000. We reported on their findings in Creation 23(2):6, 2001.
2. Toto je v důsledku náhodných účinků molekulárního pohybu, a je to v souladu s Druhým termodynamickým zákonem. Je také nemožné ji chránit před přirozenou radioaktivitou pozadí.
3. Viz např., Sykes, B., The past comes alive, Nature 352(6334):381–382, 1991. Jako evolucionista Sykes pochopitelně věří, že neporušená DNA ve „starých“ sedimentech je jistě důkazem chybných laboratorních dat, nikoli naměřeného stáří (u DNA se v tomto článku ve skutečnosti odvolává na pouhých 10 000 let). (Viz také Creation 15(2):9, 1993; 14(3):43, 1992.)
4. Row over ancient bacteria, news.bbc.co.uk, 19 June 2001; reporting on Graur and Pupko’s paper in the J. Mol. Biol. and Evol.