Vědci prokazují, že vápenec se může tvořit rychle
Z www.icr.org přeložil Pavel Akrman – 07/2021.
Mnozí ekologové se zajímají o antropogenní produkci (tj. produkce, která vzniká činností lidí, pozn. překl.) oxidu uhličitého, vytvářeného spalováním fosilních paliv. Ve snaze zachránit naši planetu jsou po celém světě financovány výzkumné projekty s cílem najít způsob, jak tento „dodatečný“ CO2, vytvářený těmito procesy oddělit.
Jeden z těchto projektů byl diskutován v článku Valerie Perassové z BBC News.1 Zde podrobně popsala úsilí společnosti pod názvem CarbFix, což je konsorcium sestávající z Reykjavík Energy, Francouzského centra pro vědecký výzkum, Islandské univerzity a Columbia University.
Společnost CarbFix spolupracuje od roku 2014 s elektrárnou Hellisheidi asi 25 kilometrů od Reykjavíku na Islandu, za účelem provádění experimentů se zachycováním uhlíku.1
Ředitel elektrárny Edda Sif Aradottir vysvětluje:
Proces začíná zachycováním odpadního CO2 z páry [hydrotermální elektrárny], která se poté rozpouští ve velkých objemech vody. Používáme tedy jakýsi obří automat na sodovku. V podstatě se tady odehrává podobný proces jako ve vaší kuchyni, když si děláte nějakou perlivou vodu: přidáváme do vody bublinky.1
Potom se voda nasycená oxidem uhličitým zavede do hlubokého vrtu přibližně 1 km hlubokého a v této hloubce se vstřikuje do místních hornin.1
Horniny na Islandu jsou druhem vulkanického čediče, který patří mezi nejčastější horniny na Zemi. Minerály v čediči obsahují spoustu prvků, jako je vápník a hořčík Ty se snadno váží s CO2 a vznikají tak uhličitanové minerály, jako je kalcit, a kalcit je hlavní složkou hornin bohatých na uhličitany, jako je vápenec.
Čedič je zpočátku roztavené magma, a jak stoupá nahoru k zemskému povrchu, ochlazuje se. Tato hornina často obsahuje vysoké procento zaoblených otvorů způsobených bublinami plynu v postupně chladnoucím magma. Výsledkem je poměrně porézní hornina, která připomíná švýcarský sýr. Když vstřikovaná voda bohatá na CO2 pronikne skrze otvory v čediči, rozpouští část vápníku a hořčíku z čediče a vysráží tak uhličitanové minerály.
O rok a něco později provedla společnost CarbFix vrt a zahájila vstřikování do okolních hornin v blízkosti vrtu. To, co zjistili, je překvapilo. Čedičová hornina byla potřísněna bílou minerální látkou – téměř všechny otvory byly vyplněny uhlíkatými minerály.
To, co bylo úžasné na tomto procesu byla rychlost, jakou k tomu došlo. Sigurdur Gislason z islandské univerzity vysvětluje: „Před zahájením vstřikování realizované společností CarbFix se [světská] vědecká komunita shodovala v tom, že proces od vstřebání CO2 do mineralizace bude trvat desetiletí až tisíce let. Pak jsme zjistili, že k mineralizaci došlo již po 400 dnech.“1
Čtyři sta dní je o něco víc než jeden rok. Uniformitariánská víra znovu selhává. Tyto výsledky ukazují, že základní minerály, z nichž je složen vápenec, se mohou tvořit rychle – snadno tedy v časovém rámci globální Potopy v Genesis. Ke vzniku sedimentárních hornin prostě nejsou nutné tisíce nebo miliony let. Stejně jako nedávný výzkum prokazující, že vápencové horniny byly rychle uloženy dynamickými proudy,2 i tato současná studie nám připomíná, že sekulární představy o hlubokém čase nejsou založeny na pozorování, ale pouze na předpokladech a fantazii.
Odkazy
- Perasso, V. 2018. Turning carbon dioxide into rock—forever. BBC. Posted on bbc.com May 18, 2018, accessed May 23, 2018.
- Clarey, T. 2018. Rapid limestone deposits match Flood account. Acts & Facts. 47 (6): 9.