expanding-universe

Rozpínání prostoru

Václav Dostál Vesmír, astronomie 2 Komentáře

Václav Dostál

Poznámka redakce: Všeobecně je dnes teorie velkého třesku přijímána a priori jako správný popis počátku a struktury vesmíru. Matematickému modelu, který ve velkém třesku popisuje rozpínání singularity až do současnosti, se věří jako správné historii ranného vesmíru. Je přitom ironií, že absolutní počátek ex nihilo (tj. z ničeho) ukazuje na nadpřirozenou příčinu vesmíru, zcela mimo prostor a čas. O rozpínání prostoru několik úvah od Václava Dostála.

Jak uvádí J. G. Hartnett v 7. kapitole knihy Achillovy paty evoluce o kosmologii, jedním z podpůrných „důkazů“ velkého třesku má být rozpínání prostoru, jež údajně plyne z červeného posunu spektrálních čar.

Může se však reálně prostor rozpínat? K zodpovězení této otázky nejprve rozeberu pojem „prostor.“

V tomto textu si všimneme jen dvou různých významů, které se vyskytují ve fyzice – matematický (geometrický) prostor a skutečný (fyzikální, kosmický) prostor. Matematický prostor slouží k popisu jevu a z tohoto důvodu musí být prázdný, zatímco fyzikální prostor je zaplněný různými formami energie/hmoty, z nichž jednou jsou naše těla.

Nejsrozumitelnější geometrický prostor je třírozměrný, který má tři rozměry: délku, šířku a výšku. Můžeme si jej přirovnat k místnosti, v níž se nalézáme, a určovat polohu nějakého tělesa (např. svého těla), ovšem zjednodušeného na bod. Zvolíme počátek, odkud polohu toho bodu měříme – což bude zpravidla dolní levý roh „naší“ místnosti. Avšak obsah místnosti už neuvažujeme – geometrický prostor pokládáme za prázdný. Tento prostor nemůže obsahovat nějakou energii/hmotu a je tedy nehmotný. Hustotu – definovanou jako podíl hmotnosti objemem – takového prostoru nemůžeme zjistit žádným hustoměrem nebo výpočtem z uvedené definice.

Avšak slovo „prostor“ se často používá ve vztahu k vesmíru, jehož objem je zabírán hvězdami, galaxiemi, dalšími hmotnými objekty jako jsou např. kvasary, mezihvězdný prach a plyn. Ovšem samotné vyjmenované objekty zaujímají poměrně málo místa a přesto prostor mezi nimi není prázdný, ale je vytvářen vakuem. Fyzikální vakuum už dlouho za prázdnotu považováno není.

Ve vesmíru neexistuje ani jediné místo nebo dokonce „bod“, kde by přítomna energie nebyla. Fyzikální prostor musí obsahovat energii/hmotu a nelze jej tedy – v úvahách o gravitaci a rozpínání – ztotožnit s geometrickým prostorem, který naopak nic obsahovat nesmí.

Fyzikální – vesmírný – prostor je hlavně tvořen kvantovým vakuem, které se skládá z virtuálních fotonů. Tyto virtuální fotony se mohou za určitých podmínek stát reálnými – z vakua začne „vylétat“ světlo. Naproti tomu geometrický prostor neobsahuje nic. Typickým gemetrickým prostorem je prostoročas obecné relativity se čtyřmi rozměry.

Geometrický prostor zvaný prostoročas, který je absolutně prázdný a tedy neobsahuje nic, se nemůže svým rozpínáním stávat čím dál prázdnějším a obsahovat stále méně a méně než nic!

Fyzikální či kosmický prostor, tvořený kvantovým vakuem, se také nemůže rozpínat – virtuální fotony vakua by se „natahovaly“, jejich vlnová délka by zvětšovala. Jestliže uvažujeme virtuální částice, zejména elektrony a pozitrony, z nichž se vakuum skládá, co se s nimi při rozpínání děje? Zvětšuje se jejich objem? Nebo se mezi nimi začnou vyskytovat a zvětšovat mezery? A co je v těch mezerách? Jiné vakuum??

Závěr: Ani geometrický, ani fyzikální prostor se reálně rozpínat nemůže! Žádná fyzikální příčina, např. temná energie, nemůže reálně rozpínat ani geometrický = myšlený prostor, ani reálný fyzikální = kosmický prostor, tvořený kvantovým vakuem!.

Jestliže se zavádí rozpínání prostoru, jde pouze o fiktivní rozpínání. Tak jedna fikce podpírá jinou – velký třesk!

Více viz třetí část „Knihy o vakuu“ (http://vaclavdostal.8u.cz/kniha_o_vakuu.pdf  nebo http://vaclavdostal.8u.cz/ovakuu.pdf).

Subscribe
Upozornit na
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments