Kreacionistou je každý člověk, který není mrtvý či polomrtvý. Kdo něco umí a myslí dřív než cokoli vykoná, je kreacionista. Asi každý, kdo žije, je trochu kreativní, byť by byl upoután na lůžko nebo zavřen v psychiatrické léčebně. Pochopitelně otázka, jak se stát kreacionistou, míří do oblasti názorů, životního postoje a pohledu na svět: vznikl svět evolucí nebo stvořením, co myslíte?
Jde tedy o to, jaké jsou naše pohledy na život a svět kolem nás, zvláště pokud jde o původ. Názory lidí na původ světa a života na této planetě jsou většinou závislé na řadě vlivů: na prostředí, v jakém jsme vyrůstali, ovlivňováni jsme přáteli a školou, velkou roli hraje i sama naše nejhlubší touha, aby odpověď na otázku, proč jsme tady a odkud je svět, byla spíše taková a ne jiná…, a v neposlední řadě velmi rozhodující vliv mají informace, se kterými jsme se setkali (knihy, internet, filmy, média, přednášky, rozhovory atd.). A právě tato poslední oblast, oblast informací, je předmětem těchto webových stránek Kreacionismus.cz.
Dodnes si vzpomínám, jak jsem poprvé na střední škole slyšel spolužáka, který tvrdil, že existuje Bůh, a že je možné se o tom přesvědčit. Vzpomínám, jak mě to upoutalo a v mysli jsem tehdy zaujal tento postoj: bylo by to docela krásné, kdyby svět měl smysl, kdyby existoval někdo, kdo mu tento smysl dává. Ale já nechci uvěřit jen proto, že by to bylo krásné (opium, berlička), já se chci přesvědčit, jak věci skutečně jsou. Musím poznat fakta, hledat na všech názorových stranách, dát si s tím práci a přijmout poté takový postoj k životu, který z těchto faktů (informací) přirozeně vyplyne – ať už to bude cokoli: krásné a příjemné, anebo pravý opak. Tomuto procesu se říká hledání pravdy a prošli jím mnozí lidé.
Kristus řekl: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.“ (Bible, Nový zákon, Matouš 7. kapitola, 7, 8, NBK)
Moje mnoholetá zkušenost je, že upřímně hledající člověk nikdy nezůstane dlouho podveden evoluční teorií či ateismem. Na jedné straně je mnoho lidí, kteří našli víru v Boha jako stvořitele a svého spasitele, aniž se kdy vůbec o existenci kreacionistů a kreační/evoluční teorii zajímali a aniž poznali vědecká fakta pro stvoření, jiní naopak uvěřili v Boha až poté, co poznali argumenty proti evoluci a pro stvoření (to je i můj případ).
Patří také k mojí mnoholeté zkušenosti, že řada lidí věří v evoluční teorii čistě z lenosti něco se dozvědět a/nebo touhy, aby Bůh neexistoval a byl nahrazen jakoukoliv teorií (evoluce, UFOni, panspermie – to je jedno, jen ne Bůh). Jiní lidé naopak spojili svoji víru v Boha s evoluční teorií, rovněž buď z neznalosti a naivity, anebo strachu, aby se nedostali mimo „mainstream“ a byli „in“. Do této kategorie patří i mnoho kazatelů, farářů a teologů.
Následuje příběh moderního vzdělaného člověka, který se oprostil od ateismu a uvěřil ve stvořitele už jako starší muž.
Nejočerňovanější obrácení
Napsal Michael Gleghorn
(A Much-Maligned Convert)
www.probe.org
Přeložil M. T. – 3/2008
Vzpomínám si, jak mě zaplavil úžas, když jsem poprvé zaslechl zprávu o jeho „obrácení“. Roku 2004 ohlásil dlouholetý britský ateistický filozof Antony Flew veřejně, že nyní věří v Boha! Stěží jsem tomu mohl uvěřit. Profesor Flew byl ateistou po značnou část života a, do roku 2004, po celou svou akademickou kariéru. Jako „autor více než třiceti profesionálních filozofických děl“, „pomáhal vymezovat agendu pro ateizmus po půl století.“ (1). Posléze však, v jedenaosmdesáti letech, změnil názor!
Jak se dalo očekávat, reakce na Flewovo oznámení se velmi různily. Teisté přirozeně vítali zprávu, že jeden z nejdůležitějších ateistických filozofů uplynulého století začal věřit v Boha. Skeptici a ateisté, na druhé straně, si nebrali servítky a neskrývali své opovržení. Richard Dawkins charakterizoval Flewovu konverzi jako cosi jako odpadnutí od ateistické víry a naznačil, že rovněž jeho „stáří“ s tím má co dělat. (2). Jiní naznačovali, že postarší Flew se snažil krýt si záda, jelikož se bál negativních důsledků v životě po smrti. A Mark Oppenheimer, v článku pro New York Times, tvrdil, že křesťané Flewa vydírali a že ani nenapsal svou poslední knihu, jež líčí jeho „obrácení“. (3). Tato kniha, „Existuje Bůh: Jak největší ateista na světě změnil svůj názor“, je předmětem tohoto článku.
Jak sám přiznal, trpí čtyřiaosmdesátiletý Flew „nominální afázií“ a má potíže s tím vybavit si jména. Nicméně je zcela nefér nařknout ho, že jeho víra v Boha souvisí s čímsi jako senilitou. Má snad problémy s krátkodobou pamětí, ale stále je s to vysvětlit, v co věří a proč. V úvodu ke své knize odpovídá na obvinění, že nyní věří v Boha, protože se bojí toho, co by ho čekalo po smrti; zdůrazňuje, že ani nevěří v posmrtný život! „Nemyslím si, že přežiji svou smrt“, vysvětluje. (4). Obvinění, že Flew vlastně svou knihu nenapsal, je také zavádějící. Je sice pravda, že osobně nenaťukal slova, ale obsah byl založen na jeho předchozích spisech, jakož i na osobní korespondenci a interview s panem Varghesem. Jinými slovy, myšlenky v knize přesně reprezentují názory profesora Flewa, i když text fyzicky nenapsal. S tímto vědomím se nyní blíže podívejme na některé argumenty a důkazy, jež vedly „největšího ateistu na světě“ k tomu, že změnil názor ohledně víry v Boha.
Vzniklo něco z ničeho?
V kapitole nazvané „Vzniklo něco z ničeho?“ se Flew zabývá problémy spojenými s původem univerza. Je vesmír věčný, či měl začátek? A měl-li počátek, jak bychom ho měli vysvětlit?
Flew si všímá, že ve své knize „Předpoklad ateizmu“ (kterou napsal, když byl ještě ateistou) tvrdil, že „musíme brát samotný vesmír a jeho základní zákony jako takové za konečné“ (5). Prostě neviděl důvod myslet si, že vesmír ukazuje na nějakou „transcendentní realitu“ za sebou. (6). Koneckonců, pokud vesmír existoval vždy, pak asi není účelné ptát se proč.
Když se však stal model velkého třesku do větší míry uznávaným mezi kosmology, Flew začal o problému znovu přemýšlet. To proto, že teorie velkého třesku implikuje, že vesmír není věčný, nýbrž měl počátek. A jak Flew poznamenává, „Pokud měl vesmír počátek, stalo se zcela rozumným, téměř nevyhnutelným, ptát se, co mu tento počátek dalo“. (7).
Samozřejmě, mnozí vědci i filozofové se necítili moc dobře při myšlence, co může vesmír se začátkem napovídat o existenci Boha. Aby se vyhnuli myšlence absolutního počátku vesmíru, události, která jak se zdá zavání nějakým druhem nadpřirozeného stvoření, předkládali množství modelů, které odpovídaly myšlence, že vesmír existoval věčně . Bohužel, všechny tyhle modely v zásadě trpí týmž problémem . Když se nad nimi zamyslíme, ukáže se, že se nemohou vyhnout absolutnímu začátku vesmíru. Takže, podle Stephena Hawkinga, „Téměř všichni teď věří, že vesmír, i čas jako takový, měly počátek ve velkém třesku.“ /8/
Když přemýšlí o svém prvním setkání s teorií velkého třesku (to byl ještě ateistou), Flew píše, „zdálo se mi, že teorie přinesla velký zlom, protože naznačovala, že vesmír měl počátek a že první věta Genesis („Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“) se vztahovala k nějaké události ve vesmíru“ (9). Uzavírá svou diskusi poznámkou, že „vesmír je cosi, co volá po vysvětlení“ (10). Nyní věří, že nejlepší vysvětlení lze najít v nadpřirozeném tvůrčím aktu Božím. A je docela zajímavé, že toto stanovisko nachází dramatické potvrzení ve vynikajícím „jemném vyladění“ našeho vesmíru, které umožňuje existenci inteligentního života.
Věděl vesmír, že přijdeme?
Flew si všímá, že „zákony přírody se zdají být šikovně vymyšleny za tím účelem, aby směrovaly vesmír k vynoření se života a jeho podpoře.“ (11). Takže jak pečlivě vymyšlené jsou tyhle zákony? Podle britského fyzika Paula Daviese by i nejmenší změny buď v gravitační či elektromagnetické síle „znamenaly katastrofu pro hvězdy jako je slunce, a tedy by vylučovaly existenci planet.“ (12). A netřeba připomínat, že bez planet byste vy ani já zde nebyli a nedivili byste se, jak neuvěřitelně jemně vyladěné tyhle konstanty jsou. Existence složitého, inteligentního života závisí na těchto základních konstantách, jež jsou tak jemně vyladěny, že se to vzpírá všemu lidskému pochopení.
Takže jak si vysvětlíme pozorované jemné vyladění? Flew zaznamenává, že většina vědců volí buď božský plán či cosi, co můžeme nazvat hypotézou více vesmírů. Podle téhle hypotézy je náš vesmír pouze jedním z mnoha, „s tím rozdílem, že v našem jsou náhodou správné podmínky pro život“. (13).
Takže která z oněch dvou teorií nejlépe vysvětlí zarážející jemné vyladění vesmíru? Flew si správně všímá, že „v současnosti neexistují důkazy na podporu teorie více vesmírů. Zůstává pouhou spekulací.“ (14). Fakt, že více vesmírů je logicky možné vysvětlení, nevypovídá absolutně nic o tom, že skutečně existují. A skutečně, hypotéza více vesmírů se jeví být v rozporu se široce uznávaným principem Ockhamovy břitvy. Tento princip říká, že setkáme-li se se dvěma vysvětleními téhož problému, „měli bychom dát přednost tomu, které je jednodušší, tj. tomu, které užívá nejmenší počet veličin… k vysvětlení příslušného problému.“ (15).
A teď k případu, o který se nám jedná: Teorie Božího plánu, která předpokládá jen jednu entitu k vysvětlení pozorovaného jemného vyladění vesmíru, je mnohem jednodušší než hypotéza více vesmírů, která předpokládá možná nekonečný počet entit k vysvětlení téže věci! Filozof Richard Swinburne měl též na mysli Ockhamovu břitvu, když napsal, „Je šílené postulovat bilión (kauzálně nespojených) vesmírů za účelem vysvětlení rysů vesmíru jednoho, když postačí postulovat entitu jedinou (Boha).“ (16).
Pozorované jemné vyladění našeho vesmíru je dalším důvodem, proč Antony Flew nyní věří, že existuje Bůh. A jak zakrátko uvidíme, dalším důvodem je záhada původu života.
Jak začal život?
Jedním z důvodů změny názoru na existenci Boha opakovaně citovaných Flewem jsou téměř nepřekonatelné potíže vyvstávající při přemýšlení o různých naturalistických teoriích původu života. Zejména, jak si Flew všímá, jde o základní filozofickou otázku, na niž nedostáváme odpověď, totiž, „Jak může vesmír nerozumné hmoty vyprodukovat bytosti s nepopiratelným smyslem, schopností rozmnožovat se a chemickým kódem?“ (17).
Když se zamýšlíme nad původem života z neživé hmoty, je zásadně důležité všimnout si základních rozdílů mezi těmito dvěma světy. „Živá hmota je bytostně účelně organizována, což se nevyskytuje nikde ve hmotě, jež jí předcházela.“ (18). Například neživá skála nesvědčí o účelném jednání, ale živí tvorové ano. Mezi různými cíli živé hmoty jde především o pud sebezáchovy a rozmnožení se.
To vede přirozeně k druhé obtíži, totiž jak čistě naturalisticky vysvětlit původ organizmů, které jsou schopny se reprodukovat. Jak zdůrazňuje filozof David Conway, bez této schopnosti „by nebylo možné, aby se vynořily různé druhy náhodnou mutací a přirozeným výběrem“. Jelikož různé druhy nemohou povstat z organizmů, které se nemohou reprodukovat, nelze tvrdit, že sebereprodukce vznikla evolučním procesem. Conway uzavírá, že takové obtíže „nám poskytují důvod, abychom pochybovali o tom, že je možné vysvětlit existující formy života…bez návratu k plánu.“ (19).
Poslední těžkost, kterou Flew uvádí, se týká čistě naturalistického původu „chemického kódu“. Vědci objevili, že genetický kód funguje přesně jako jazyk. Ale jak se táže matematik David Berlinski, „Můžeme vysvětlit původ systému chemického kódu způsobem, který by se jakkoli neodvolával na cesty, které užíváme k vysvětlení kódů a jazyků?“ (20). Jinými slovy, pochází-li každý jiný kód a řeč, které známe, z inteligence, proč si pak myslet, že genetický kód tvoří výjimku? Jak uvažuje fyzik Paul Davies, „Problém toho, jak může vzniknout smysluplná informace spontánně ze souboru neinteligentních molekul podřízených slepým a bezúčelným silám, představuje hlubokou zásadní výzvu.“ (21). Takovéto výzvy nakonec Flewa zdolaly. Svoji diskusi o těchto obtížích uzavírá poznámkou, že „Jediným uspokojivým vysvětlením pro původ takového účelného, rozmnožujícího se života, jak jej vidíme na zemi, je nekonečně inteligentní Mysl /Rozum/.“ (22).
Bůh se zjevuje v lidských dějinách
Ve fascinujícím dodatku ke své knize má Flew dialog s prominentním novozákonním vědcem N. T. Wrightem o Ježíšovi. Ačkoli není Flew křesťanem a je i nadále skeptický ohledně tvrzení o Ježíšově tělesném zmrtvýchvstání, přiznává nicméně, že toto tvrzení „je působivější než jakékoli jiné v konkurenci náboženství“. (23).
Proč je tomu tak? A jaké důkazy máme o Ježíšově zmrtvýchvstání? To je jedna z otázek, na něž N. T. Wright odpovídá ve svém dialogu s Flewem.
Ačkoli se můžeme jen letmo dotknout obsahu těchto diskusí, Wright otvírá dvě otázky, které zejména stojí za zmínku: historicitu prázdného hrobu a Ježíšova posmrtná zjevení se. Ale proč si myslet, že se tyto události staly přesně tak, jak tvrdí evangelia? Protože, říká Wright, pokud by byl hrob prázdný, ale nedošlo by ke zjevení se Ježíše, všichni by se domnívali, že hrob byl vykraden. „Nikdy by se nemluvilo o vzkříšení, pokud by vše, co se událo, byl jen prázdný hrob.“ (24).
Na druhé straně, předpokládejme, že učedníci viděli zmrtvýchvstalého Ježíše po Jeho ukřižování. Bylo by je to přesvědčilo o Jeho vzkříšení, pokud by Jeho hrob nebyl prázdný? Nikoli, říká Wright. Učedníci věděli dobře o „halucinacích a duchách a vizích. Stará literatura – židovská i pohanská – je plná takových věcí.“ (25). Potud, pokud by bylo Ježíšovo tělo v hrobě, učedníci by nikdy nebyli uvěřili, natož pak veřejně prohlásili, že byl vzkříšen z mrtvých. Bylo by jim to připadalo samozřejmě absurdní. Pro tenhle i jiné důvody, Wright tvrdí, že prázdný hrob i zjevování se Ježíše jsou historická fakta, s nimiž se musí počítat. Otázkou pak je, „Jak si tahle fakta vysvětlíme? Jaký je nejlepší výklad?
Wright uzavírá své úvahy tím, že pro něj jako historika je nejlepším vysvětlením fakt, že „Ježíš byl opravdu vzkříšen z mrtvých“, jak tvrdili učedníci. Tohle je jasně dostatečné vysvětlení Ježíšova prázdného hrobu a posmrtných zjevení. Ale Wright jde ještě dál. „Když jsem prozkoumal všechny další možné hypotézy“, píše, „Myslím, že jde také o nutné vysvětlení.“ (26).
Jak odpovídá Flew na tato tvrzení? Na otázku, zda je Božské zjevení v historii skutečně možné, poznamenává, že „nemůžete omezovat možnosti všemohoucnosti kromě případů, kdy vyprodukuje logicky nemožné. Cokoli jiného je všemohoucnosti otevřeno“. (27). Flew opravdu urazil velkou cestu od svých předešlých ateistických názorů. Pro ty z nás, kdo jsme křesťané, můžeme se jen modlit, aby došel ještě dál.
Poznámka: Antony Flew zemřel 8. dubna 2010.
Viz tento článek též na: kreacionismus.cz/memento