Bůh je stvořitel světa, hmoty i života, nemůže být tedy z hmoty, kterou vytvořil. Stvořením hmoty vznikl i prostor a čas, proto Boha nemůžeme do prostoru umístit a ani se tedy nemá smysl ptát, odkdy Bůh je. Bůh je náš skutečný otec, jeho láska k nám je dokonalá, na rozdíl od lásky lidské. Bůh sám je dokonalý.
Vrcholem každé lásky je sebeoběť pro druhé, což Bůh prokázal sám na sobě v Kristu.
Vztah Boha a člověka si můžeme představit na vztahu rodičů a dětí, a i tu naši neposlušnost vůči Bohu můžeme vidět na neposlušnosti vůči řádným rodičům a jejich omezenou možnost donutit své děti žít tak, jak to vidí správné.
Bůh je duch, není tedy nijak vázán na hmotu – vzdáleně to můžeme chápat na současných kategoriích „software“ a „hardware“, tedy informace, která je duchovní podstaty a obtížně viditelná, a vedle toho uchopitelná a viditelná hmota (hardware), která je ale při hlubším zkoumání stále méně a méně hmatatelná a viditelná směrem do nitra atomu a blíží se takto nehmatatelnému softwaru.
Stejně tak přibližováním se k Bohu (což by měl být náš hlavní životní cíl) se stále víc blížíme od fyzických hodnot hodnotám duchovním, obtížně viditelným ale lehce prožívaným a silné působnosti, jako je láska, pravda, spravedlnost a pokoj.
Je častou logickou chybou popírat Boha jen proto, že ho nevidíme. Zrakové vidění či smyslové vjemy pojímají skutečně jen malou část reality. Celou minulost už nevidíme, nevidíme dovnitř hmoty ani strojů, nevidíme stavitele mnoha dávných staveb atd. – a přesto v ně věříme.
Nevíme, jak vypadali, neumíme si vůbec představit, jak při stavbě či konstrukci nějakého výrobku z minulosti postupovali – a přesto proto nepopíráme, že existovali a výrobek je výsledek jejich působení, ne náhoda. Podobně na existenci Boha usuzujeme z jeho složitého a velkolepého díla, především ze stavby lidského těla, buňky či vesmíru. Popírat existenci konstruktéra jen proto, že ho nevidíme, je pošetilé.
Pro další informace:
Existuje Bůh?
http://www.memento.junweb.cz/jakse/omyl15.htm