Pozoruhodný pták z Madagaskaru

Příběh, doplněný o uměleckou rekonstrukci, zveřejnila všechna zpravodajská média současně: z jediné lebky nalezené na Madagaskaru povstal v říši příběhů nový pták jménem Falcatakely (ne, to neznamená Fake-i-tell-ye) Pozn. překl.: jde o slovní hříčku: jméno má v angličtině podobnou výslovnost jako Fake-i-tell-ye, což v překladu znamená „Říkám ti, že je to podvrh“. Asi osmicentimetrová lebka byla natolik křehká, že nebyla ani vyproštěna ze skály. Proto američtí vědci lebku raději oskenovali mikro-CT přístrojem a následně provedli modelovou rekonstrukci v počítači. O modelu se referuje v článku na Phys.org: „Pták s velkým srpkovitým zobákem nám odhaluje dosud skrytou rozmanitost v době dinosaurů.“ Nejprve ale chvalozpěv úcty Darwinovi:

Ptáci hráli klíčovou roli při formování našeho chápání biologické evoluce. Již v polovině 19. století Charles Darwin nadšené pozoroval rozmanitost tvarů zobáku pěnkav galapážských, což ovlivnilo jeho pojetí evoluce prostřednictvím přirozeného výběru. Objev tohoto fosilního ptáka přidává nový směr v evoluci lebek a zobáků u ptáků a jejich blízkých příbuzných, což ukazuje, že evoluce dokáže pracovat různými vývojovými cestami, aby nakonec dospěla k podobnému tvaru hlavy u příbuzensky velmi vzdálených zvířat.

Nález je publikován v časopise Nature a zpracoval ho Patrick O’Conner se svým týmem (25. listopadu 2020), „Pták z Madagaskaru z období pozdní křídy odhaluje ojedinělý vývoj zobáků.“ Některé „nové směry“ odkrývá doprovodná část od Daniela Fielda ve stejném čísle. Nejprve se potvrzuje vývojová linie: „Fosilní záznam sleduje vznik současné ptačí lebky tak, jak se ptáci vyvíjeli ze svých předků dinosaurů.“ Poté Field udělá přesmyčku:“ Objev této bizarní fosilie nám teď odhaluje překvapivý odklon od tohoto procesu lícní přeměny.“

Falkatakely – umělecké ztvárnění. Poznámka: Peří, chodidla, tělo, ocas, tvar těla a barvy – nic z toho nebylo s fosilií nenalezeno. Credit: Mark Witton.

Nicméně že je tato fosilie pro evoluční scénář problematická se čtenář dozví až na samém konci pod čarou:

• Kromě lebky nebyla nalezena žádná část zvířete a rekonstrukce barevného ptáka s dlouhými ocasními pery je čistě představou umělce.
• Lebka vypadá moderně a zobák připomíná současné tukany.
• Aby vypravěči příběhů vysvětlili zobák podobný tukanovi, musejí se odvolat na „konvergentní evoluci“. Časopis Live Science tento příběh jen opakuje.
• Podle časopisu New Scientist se odvolávají na jakýsi fiktivní vývoj, aby vysvětlili celého ptáka.

U současných ptáků je horní část zobáku tvořena jedinou kostí zvanou premaxilla, ale raní ptáci z doby dinosaurů měli zobáky složené ze dvou kostí. Falcatakely měl sice primitivní uspořádání, ale moderní tvar, který podle Brusatta „ukazuje, že během milionů let se mohou vyvíjet podobné tvary zobáku i u velmi vzdáleně příbuzných ptáků, byť za použití zcela odlišného uspořádání kostí“.

Tento Falcatakely se od všech dosud známých druhohorních ptáků natolik liší, že lze v té lokalitě předpokládat i další neobvyklé ptáky. „Druh, jako je Falcatakley nám poskytuje vzrušující možnost větší rozmanitosti forem, které musí být teprve objeveny,“ říká Brusatte.

Falcatakely je pro svůj (údajný) původ v období křídy zařazen mezi Enantiornithines (řecky „protějšky-ptáků“). Abychom se vyhnuli nabubřelému žargonu, můžeme tohoto ptáka nazývat jednoduše jedním z ptačích předchůdců dnes běžných ptáků. Ve skutečnosti nejsou žádnými protějškky, jako jsou např. enantiomery vůči aminokyselinám v zrcadlovém obrazu dvou forem. Přesněji řečeno, tento rod Enantiornithines by se měl nazývat „Jiní ptáci“. A tak tedy Falcatakely je pouze jedním z těchto jiných ptáků. Ach, ta věda.

Daniel Field vnímá rod „Jiných ptáků“ jako původce tohoto stavu. Pouze jim se přihodilo, že na ně přirozený výběr nezapůsobil; tudíž „Jiní ptáci“ jsou toho původcem. Byli něco podobného jako vědci, kteří experimentují s tvary zobáku v laboratoři:

Moderní ptáci pocházejí z pozdní křídy, a je stále více zřejmé, že tím klíčovým evolučním obdobím ptačí historie bylo posledních 20 milionů let věku dinosaurů (tj. před 86 až 66 miliony let). Objev Falcatakelyho nám ukazuje, že toto významné časové rozpětí pro evoluci ptáků daleko přesahuje hranici původu moderních ptáků. Zdá se, že „předmoderní“ rodové linie ptáků, jako jsou Enantiornithes, neustále odvážně experimentovaly až do konce období křídy – a možná v dosud neobsazených ekologických oblastech – s novými tvary.

Vědí snad evoluční paleontologové, proč ptáci „experimentovali“ s tvarem zobáku? Předpověděla jim jejich teorie, že právě něco takového bude nalezeno? Vědí také, proč „Jiní ptáci“ vyhynuli? Mají k tomu důsledně logický příběh? Field přiznává, že ne. Bude potřeba na tom ještě hodně pracovat. A tady máme důvod, proč je Darwinova evoluce mezi vypravěči příběhů tak oblíbená – dává jim jistotu zaměstnání:

Předmoderní ptáci byli spolu se všemi ostatními dinosaury – kromě moderních ptáků – vyhlazeni v důsledku události masového vymírání na konci období křídy. Vzhledem k pozoruhodné rozmanitosti a celosvětovému rozšíření rodu Enantiornithes v pozdní křídě je klíčové, proč vlastně zmizeli v tomto masovém vyhynutí, zatímco nejstarší rodové linie moderních ptáků přežily? Zůstává nám tak jedna z největších evolučních záhad ptačí historie. Odpovědi na tyto a podobné otázky, jako je neočekávaná anatomie tvorů typu Falcatakelyho, lze odhalit pouze na základě důkazů z fosilního záznamu. Nuž, pokračujme v kopání.

Stručně řečeno, tento neočekávaný „Jiný pták“ nebyl předpovězen, a tudíž nutně potřeboval nějakou pomocnou hypotézu, jako je např. konvergentní evoluce, aby se tak mohla jeho fosilie násilně vpravit do darwinovského vysvětlení.

Kreacionisté se jistě také spoléhají na vykopávky a pozorování. Ale pokud darwinisté říkají že budou pokračovat dál v kopání, pak z toho vyplývá jediná možná předpověď: bez ohledu na to, co se najde – i kdyby se objevil králík v prekambriu – určitě najdou nějaký způsob, jak to nabídnout jako oběť svatému Charliemu. O tom není žádných pochyb.