Biologické druhy, jejich určování a biblické druhy podle Genesis
Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 06/2024.
Podcast
Zvuková verze tohoto článku
Martin Luther při svých „hovorech u stolu“ zmínil řeckého učence Cicera a jeho důkaz existence Boha:
„Nejlepším argumentem pro existenci Boha – a to mě velmi zaujalo – je ten, který vychází z tvorby druhů; kráva vždy rodí krávu, kůň vždy zplodí koně atd. Žádná kráva nerodí koně, žádný kůň nezplodí krávu, žádný stehlík nezplodí pěnkavu. Proto je nutné vyvodit závěr, že zde existuje něco, co vše takto řídí.“ (Luther’s Works, 1967, Fortress Press, s. 423).
Ačkoli v praxi je tento princip „potomci jsou vždy podobní rodičům“ zcela zjevný, ústředním dogmatem darwinismu je tvrzení, že v průběhu času dochází k zásadním změnám. Evolucionisté se snaží vysvětlit původ všech druhů (minulých i současných) z jediné, hypotetické, prvotní formy života pomocí postupných změn a přírodního výběru.
Mnozí si myslí, že problém speciace (tj. vývoj nových druhů) Darwin vyřešil vydáním své knihy O původu druhů. Ve skutečnosti se ale Darwin tímto tématem příliš nezabýval, natož aby jej vysvětlil. Toto selhání při řešení otázky, která se zdála být ústředním tématem jeho studie, pramenilo z toho, že Darwin (stejně jako mnoho jiných anglických „novátorů“ té doby) ve skutečnosti nerozpoznal druhy jako odlišné a skutečné kategorie organismů
V 19. století existovaly v podstatě dvě biologické školy, které můžeme nazvat „typologická“ neboli německá škola, a „populační“ neboli britská škola. Většina velkých německých (a francouzských) biologů této doby považovala druhy za skutečné typy v přírodě. Na druhé straně mnoho britských biologů se soustředilo na variace mezi jednotlivci v rámci jednoho druhu a obecně vnímali druhy jen jako statistický průměr populace.
To vedlo mnohé k závěru, že celý systém zařazování organismů do druhů byl pouze doplňkovým vzorem vnuceným do něčeho, co bylo vlastně nepřetržitým sledem změn. Proto nepřekvapuje, že koncept evoluce vyrostl z britské školy, zatímco mnoho německých a francouzských přírodovědců patřilo mezi Darwinovy nejsilnější kritiky.
To zásadní v diskuzi o původu druhů je přesně definovat, co rozumíme pod pojmem druh. Tuto definici komplikuje používání termínů ve vědecké literatuře jako příbuzný druh, poddruh a prstencový druh. Téměř do druhé poloviny 20. století byl za druh považován každý systematický celek klasifikovaný nějakým odborníkem jako druh. Za hlavní a rozhodující faktor pro určení druhu byla považována častěji anatomie zvířete (než jeho schopnost křížit se). Tímto přístupem pak bylo deset křížících se odrůd lišek obecných rozděleno do deseti samostatných „druhů“, a to pouze na základě jejich odlišné barvy a geografického rozšíření. Nyní jsou lišky obecné považovány za zástupce jednoho druhu (Vulpes fulva) zahrnujícího 12 „poddruhů“. Např. sysel jižní má takových poddruhů 214! Poddruh je tedy jednoduše jiný název pro to, co je dlouho známé jako odrůda.
Moderní definice druhu má tendenci ignorovat anatomické rozdíly nebo podobnosti a zaměřuje se téměř výhradně na to, zda se přirozená populace kříží nebo ne. Evolucionista Francisco Ayala definoval druh jako „skupinu křížících se přirozených populací, které jsou reprodukčně izolované od jiných takovýchto skupin“. Podle této široce přijímané definice mohou být dva geograficky oddělené organismy téměř k nerozeznání (a schopné se v laboratoři křížit), a přesto budou považovány za dva různé „druhy“, protože v přírodě nejsou schopné se křížit. Takové populace jsou často označovány jako „příbuzné druhy“. Takže podle této definice druhu existuje jen na Havaji přes 6 000 druhů ovocných mušek!
Žel, ani dnes se termín druh nepoužívá vždy důsledně. Téměř 150 odrůd nápadně odlišných psích plemen, uznaných klubem American Kennel, je sice považováno za členy stejného druhu Canis familiaris, neboť se všechny mohou křížit, přesto ale vlk šedý (Canis lupus) a kojot (Canis latrans) jsou považováni za odlišné druhy, i když je známo jejich křížení se psy. Kreacionisté dlouho cítili potřebu takové klasifikace, která by zahrnovala do jedné konzistentní kategorie všechny organismy, křížící se za jakýchkoli podmínek.
Bible používá pro odlišné druhy zvířat ve Starém zákoně hebrejské slovo min ( viz Co je to baramin) 21krát. V Genesis je řečeno, že stvořené druhy (min) se množí každý podle svého druhu, což svědčí o striktních reprodukčních limitech. Například všechny ptáky zjevně nelze řadit do jednoho druhu (min). Ve 14. kapitole Deuteronomia najdeme samostatné druhy (min) pro havrana, pštrosa, jestřába nočního, racka mořského, puštíka obecného, výra velkého, slípku zelenonohou, pelikána, supa, kormorána, čápa a volavku. Klasifikace druhů tak, jak se používá dnes, je očividně omezenější než starozákonní druhy (min).
Při použití biblického konceptu klasifikace se jeví vhodné zahrnout veškerý pravý skot rodu Bos (sedm různých druhů) do jednoho druhu (min), protože se všichni mohou vzájemně křížit. Například plemeno skotu Santa Gertrudis vzniklo křížením býků Brahman (Bos indicus) s krátkorohými kravami (Bos taurus). Dokonce i buvol africký (Syncerus caffer) může být křížen s americkým bizonem (Bison bison) a i s jiným pravým skotem, což svědčí o tom, že všechna tato zvířata mohou být považována za jediný druh „skotu“ neboli min, ačkoli představují různé rody a druhy.
U rostlin byly vyprodukovány nové druhy procesem hybridizace. V roce 1881 například soudce J.L. Logan z Kalifornie zkřížil maliník (Rubus idaeus) s ostružiníkem (Rubus allegheniensis) a vytvořil tak malinoostružinu (Rubus loganobaccus). Ta se skutečně zkřížila, aniž by se vracela zpět ke svým rodičům, a je tak v současnosti jedním z mnoha příkladů skutečného rostlinného křížence. Hybridizace mezi zvířaty je mnohem omezenější než u rostlin kvůli jejich velmi specifickému způsobu pohlavní reprodukce.
Evolucionisté dlouho doufali, že věda o genetice jednou poskytne vysvětlení, jak vůbec nové druhy vznikají, ale nestalo se tak. Pokusy vysvětlit evoluci „makro-mutacemi“ selhaly, stejně jako pokusy srovnat evoluci s pouhými změnami genových frekvencí v populacích (populační genetika). Evolucionista Richard Lewontin to vyjádřil takto:
„Je ironií evoluční genetiky, že ačkoliv jde o spojení mendelismu a darwinismu, nijak přímo nepřispěla k tomu, co Darwin zjevně viděl jako zásadní problém: vznik druhů.“ (The Genetic Basis of Evolutionary Change, 1974, s. 159)
Můžeme tedy s jistotou říci, že nikdy nenastala žádná výjimka z jasných slov Genesis 1:24: „A Bůh řekl: Ať země vydá různé tvory podle jejich druhu: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře! A stalo se.“