Představují si život na každé planetě. Ale je nelogické stavět celou věc na jednom vybraném vzorku.
David F. Coppedge
Z Creation-Evolution News přeložil Pavel Akrman – 10/2021.
Planetární vědci jsou posedlí astrobiologií – i když je možné, že tu jde jen o ty hlasité křiklouny, kteří komunikují s médii. Vypadá to, že jsou odhodláni najít život ve vesmíru na čemkoli co je kulaté. Proč to dělají? Měli by přece vědět, že není možné postavit celou věc na jednom účelově vybraném vzorku.
Planetární vědci už to zkoušeli s oběžnými dráhami exoplanet (tj. předpovídáním kamenných planet v blízkosti hvězdy a plynných obrů dále od ní), ale byli ztrapněni, když skutečné exoplanety tato očekávání rozmetaly. Horké Jupitery byly běžné, a další systémy exoplanet nevykazovaly žádný vzorec. Tak teď to stejné dělají se životem. Země sice má bohatý život, ale z toho nelze vyvozovat, že jej mají i jiná tělesa (viz nelogičnost v článku Baloney Detector). To je mýtoid, nikoli faktoid. Vědci vyvyšují mýty o molekulách – vždyť ty přece v životě také vznikají v každém jen trochu životaschopném těle. Většina vědců odmítá zázraky, ale jeden přece jen považují za velmi praktický – ba dokonce nezbytný.
K těmto mýtům je média nikdy nevyzývají. Sledujte rafinovanost mýtického podmaňování v nedávných zprávách planetární vědy.
Jak lze planety osít chemikáliemi nezbytnými pro život
Dr. John Ilee z Univerzity v Leedsu se dostává téměř do transu, když se jedná o složité molekuly nalezené ve hvězdných spektrech. Představuje si je, jak prší na planety jako osivo, z něhož poté vyrostou buňky. Ale o jakých molekulách to mluví? O jedech, jako jsou oxid uhelnatý, kyanoacetylen, acetonitril a cyklopropenyliden! To jsou stavební kameny lži, ne života. Ale vzrůst tzv. indexu PCMI (Perhapsimaybecouldness neboli činitel Možnásnadmohloby) je prý reálný, jak říká on a jeho kolegové:
Důležité je, že oblasti disku s vyskytujícími se molekulami jsou také místem, kde se tvoří asteroidy a komety. Dr. Ilee říká, že může jít o proces podobný tomu, který možná pomohl vzbudit život na Zemi, a který by se mohl odehrávat i na těchto discích – kde se na nově vytvořené planety přenášejí velké organické molekuly díky bombardování asteroidy a kometami.
Dr. Walsh dodává: “Klíčový výsledek této činnosti ukazuje, že stejné složky potřebné pro založení života na naší planetě se nacházejí také kolem jiných hvězd. Je možné, že molekuly potřebné k nastartování života na planetách jsou snadno dostupné v každém prostředí, kde se tvoří planety.”
Nad tím už zůstává rozum stát. Je to v rozporu s vědou, kterou známe. A také neexistuje žádný způsob, jak by se jeho mýtus mohl někdy ukázat jako chybný. Proč ho na to neupozorní univerzitní tiskové oddělení? Důvod je nasnadě: vezou se v tom podfuku s ním. Jsou tam přece od toho, aby univerzitní vědce představovali v dobrém světle. (To se však moc nedaří.)
Kosmická loď může detekovat známky života na Saturnově měsíci Enceladus
Reportér Jonathan O’Callaghan, v duchu své vize veden mýtem, chce odhalit na tomto malém měsíci v ledové tříšti vznášející se mikroby. „Jediné, co musíme udělat, je financovat další kosmickou loď NASA, aby čenichala v ledu“, říká. Naštěstí pro Jona, bude už nejspíš v důchodu a s tučnou penzí, než se prokáže jeho omyl.
Život na Venuši byl možný jen asi první miliardu let
Reportér Jason Arunn Murugesu, hlasitý tvůrce kouřové clony a jeden ze tří evropských mytologů si povzdechl, že veškerý život na Venuši zanikl pravděpodobně před miliardami let. „Venuše mohla být obyvatelná téměř miliardu let – což je mnohem méně času, než se dříve myslelo, ale stále dost dlouho na to, aby se na ní vyvinul život“, říká. Počkat: život? Jaký život? Neslyšel snad nikdy, že Venuše je horší než Dantovo peklo a že její oběžná dráha je zcela mimo „obyvatelnou zónu“ a že je celá posetá aktivními sopkami? Tady je návrh, jak proměnit jejich mýty zpět ve vědu: Ať tam letí a hledají důkazy. Možná by se mohli vypravit na jednosměrnou cestu kosmickým vozem Elona Muska Starman Roadster, a vysílačkou poslat zpět své výsledky pátrání. Sice nejspíš nepřežijí, ale aspoň znovu získají svou vědeckou důvěryhodnost.
Kredit: SpaceX, BBC News.
Země a Venuše rostly jako bouřlivé planety
Tato tisková zpráva vypráví mýtus o srážení planetemimál. Nezmiňuje se o životě, ale představuje vesmírnou hmotu, jak se hroutí a taví, aby z toho pak vznikla pekelná Venuše a obyvatelná Země. Oni snad pozorovali, jak k tomu docházelo? Ne? Pak to nelze klasifikovat jinak, než že se nechají vést mýtem.
NASA potvrzuje tisíce masivních, dávných sopečných erupcí na Marsu
Toto prohlášení není o životě, ale o sopečných super-erupcích, které by neměly být na malém Marsu možné:
Lidé si přečtou náš článek a řeknou si: „Cože? Jak by to bylo na Marsu možné? Jak může tak malá planeta roztavit na jednom místě takové množství horniny o síle tisíců super-erupcí? Doufám, že tyto otázky nám zodpoví mnohé další výzkumy.
Za důkaz toho poukazují na krátery, ale pokud jde o vysvětlení, jsou poněkud rozpačití. Víra, že odpovědi přinesou „mnohé další výzkumy”, je jedním ze způsobů, jak vymámit více finančních prostředků na cesty NASA. Pravda není důležitá. Nikdy se nedozví, zda na Marsu byly tisíce super-erupcí. Hlavní je, že zůstanou zaměstnaní v mytologickém byznysu.
Mějte na paměti, že „bio-astrologie“ je spíše astrobiologií. Měli by si přečíst náš článek Jak může být astrobiologie vědecká z 9. ledna 2020 (v angličtině).