Peří – evoluční záhada

Jakob Haver Evoluce organizmů 1 Komentář

Jerry Bergman

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 06/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

feather_01

Klikni pro zvětšení.

Raní evolucionisté si mysleli, že jednou objeví důkaz evoluce peří. Ovšem žádný „přechodný“ typ se dosud nenašel.

Je málo mistrovských uměleckých děl, která by se dala ve své živosti, jemnosti a harmonii barev porovnat s peřím. Černé, hnědé a šedé pigmenty pocházejí z krve ptáků; červené a žluté z jejich tuku. Avšak třpyt duhových barev na hrudi a ocasním peří nepochází z pigmentů, ale z odraženého světla. Mikroskopické brázdy na peří rozkládají dopadající světlo na jednotlivé barvy spektra. Peří ptáků je ve svých vzorech a zbarvení tak nádherné, že se jím lidé odedávna ozdobovali.1

Pokusy přinést teorii evoluce peří se ukázaly jako zcela nedostatečné a vedly jen ke spekulacím. Většina evolucionistů předpokládá, že peří se vyvinulo ze šupin plazů a mnoho spekulací se točí kolem toho, jak k tomu mohlo dojít. Pokud jde o fyzický důkaz, neexistuje tu ani náznak. Profesor John Klotz uvádí:

  • „Původ peří představuje skutečný problém. Peří neodpovídá celé šupině, ale pouze její vnější polovině. O vnitřní polovině neboli cévním jádru se věří, že zakrnělo. Jakákoliv teorie vzniku peří je hypotetická a lze ji považovat jen za spekulaci.“2
“Žádné formy částečného peří a částečných šupin nebyly dosud nalezeny.”

Ve fosilním záznamu se nenašly ani žádné náznaky evoluce peří – tj. neexistují žádné fyzické důkazy nějaké změny – které by jinak musely existovat, pokud by se peří vyvíjelo. Z tohoto důvodu je původ peří považován za záhadu.3 Byly nalezeny doslova miliony otisků živočichů v kamení, jílu, rašelině, dehtu a jantaru, ale žádný důkaz vývoje peří.

Ve zkamenělinách jsou detailně zachycené šupiny dinosaurů a plazů, peří ptáků, listy rostlin, a dokonce i křídla hmyzu, zalité v jantaru. Neustále se nalézají šupiny, které jsou vždy plně šupinami, peří, které je v plném rozsahu peřím a kůže, která je zcela zjevně kůží. Nenašly se žádné přechodné formy částečného peří / částečných šupin.

Typy pokryvu

Všichni živočichové mají nějaké „krytí“, které je chrání před bakteriemi, chladem či teplem, nebo jinými nepříznivými podmínkami. Jako „pokryv“ k ochraně živočichů slouží čtyři základní typy struktur:

  1. Kůže – s chlupy nebo bez nich, která může být velice tenká (jako u mnohých druhů hmyzu), středně silná (jako např. u lidí), nebo silná, jako ta, kterou má dobytek nebo sloni.
  2. Srst. Mnozí živočichové mají na kůži určitý typ ochlupení nebo srsti. Většina savců je pro udržení tepla a izolaci hojně pokrytá srstí.
  3. Šupiny, jaké nalézáme u plazů, a to od tenkých, chránící hady, až po silné, jako ocel pevné šupiny, které chrání pásovce. Šupiny se překrývají jako šindele a v podstatě fungují na stejném principu – chrání před vodou, udržují teplo, a přitom umožňují živočichovi pohyb.
  4. Peří je jedinečná struktura, která se nachází jen u ptáků. Peří se výrazně odlišuje od šupin nebo kůže, ať už tenké pokryté srstí, nebo silné a bez chlupů. Peří se nejen „pozoruhodně liší svou stavbou od šupin“, ale také ve svém rozvoji.2 Peří je velice účelný komplex struktur, které účinně chrání, ale přesto jsou velmi lehké, takže pták může létat. Pokud jde o pevnost a účinnost, nevyrovná se jí žádná část ani toho nejlepšího lidmi vyrobeného letadla. Peří křídel je „vskutku nejkrásnějším konstrukčním provedením na světě“.4

Létání a ochrana

Ptáci potřebují peří nejen k létání, ale také jako ochranu před povětrnostními vlivy. Tukový povlak na peří chrání ptáka před vodou a ztrátou tepla. Jak poznamenává Roger Peterson:

  • „Peří je zázrakem přírodního inženýrství. Je extrémně lehké, a přitom konstrukčně pevné, mnohem všestrannější než roztažená kůže, kterou si pomáhají v letu netopýři, nebo neohybná struktura křídel letadla – a při poškození se dá snáze opravit nebo nahradit… ačkoli je velice lehké, přesto má svou pevnost. Silný dutý osten poskytuje tuhost tam, kde je potřeba, a přitom je pružný směrem ke špici, kde je pro manévrování ve zlomku sekundy potřeba ohebnost. Pero je na dotyk hladké, jemné, a přitom pevné. Oddělíte-li je prstem od sebe, opět se spojí jako zip, jako když si pták čechrá peří zobákem. Složitost designu, který to umožňuje, lze lépe docenit, vloží-li se peří pod mikroskop.“5

Hlavní časti peří

feather_02

Klikni pro zvětšení.

Mnozí ptáci se pyšní až tisíci pery; slepice plymutka jich má kolem 8 000, labuť 25 000. peří i šupiny jsou kožní výrůstky, zbavené citlivosti, podobně jako naše vlasy nebo nehty (proto při jejich stříhání necítíme bolest). Hlavní části peří jsou dlouhý osten (zpravidla dutý a vždy pevný) a prapor, který se rozšiřuje z ostnu. Prapor je pevně pospojovaný „háčky“, zachycenými k sousednímu paprsku, podobně jako suchý zip.

Pokud háčky chybí, jako např. u peří pštrosa, pták nemůže létat. Pokud si pták rovná zobákem peří (neurovnaná pírka přímo volají k urovnání), háčky se oddělí, ale znovu se snadno spojí. Prapory tak tvoří husté pletivo, že při letu ptáka jimi projde jen minimum vzduchu.

Péřové prapory musí být pevné, a současně pružné, aby se ve větru nezlámaly. Takováto konstrukce umožňuje ptákům „klouzat vzdušnými proudy“ mnohem elegantněji než ten nejlepší kluzák navržený lidskými inženýry.

Kostru většiny per tvoří dvě části: dutý, tuhý osten, zvaný rachis, což je pevná, ale pružná opora praporů. Z ostnů, podobně jako z kmene stromu, vyrůstají větve a tzv. paprsky. Každý souběžný paprsek, diagonálně vycházející z ostnu, má více malých postranních paprsků, které se vzájemně překrývají se sousedními a celé pero tvoří jakýsi vzor miniaturní repliky rybí kostry.5 Tyto paprsky mají však háčky. Peří se nepodobá kůži ani šupinám, a je nesrovnatelně komplexnější než vlasy.

Peří je svou strukturou úžasně variabilní. Žádná z těchto variant nevychází ze šupin, jak by předpokládala evoluční teorie. Jednou z variant je tzv. prachové peří, kde je malý nebo žádný osten, a větve se prolínají méně než u jiných variant. Jiné typy peří, jako jsou štětiny okolo zobáku ptáků, zachycující létající hmyz, mohou být zcela bez praporů. Další mohou mít pevnou formu jako je tomu u tučňáků.

Rychlé a pomalé peří

Jsou dva základní typy křídelního peří – tzv. rychlé a pomalé. Silné a krátké neboli rychlé peří slouží ptákům jako jsou holubi, jestřábi a takoví, kteří se musí pohybovat velmi rychle. Pomalý typ – měkká a volnější konstrukce, slouží ptákům jako jsou např. sovy, které létají a vznášejí se pomaleji, ale jejich let musí být tišší, než těch s rychlým peřím (což je pro sovy mnohem důležitější než rychlost).

“Peří je dobře navržená, komplexní struktura, která je účinným izolantem.”

Peří, vlasy, nehty a šupiny se tvoří v lůžku po kůží. Každé lůžko je zásobováno krví, která vyživuje rostoucí peří.

Většina ptáků „shazuje“ nebo ztrácí peří v pravidelných intervalech, a tento proces se nazývá přepeřování. Speciální svaly jim umožňují pohyb peří řídit. Tento systém podporuje létání a ochranu. Někteří ptáci se z tohoto důvodu načepýří, aby budili dojem větší hmotnosti a odradili tak své nepřátele, udrželi si teplo a v době páření přilákali partnerku. Výborným příkladem úrovně kontroly je známý paví chvost, který někteří ptáci mají ke svému peří.

Úvahy o původu peří

Vzdušný prostor mezi pery slouží k izolaci malého těla, což je natolik důležitá funkce, že mnozí evolucionisté mají za to, že původně vzniklo peří jako izolant, a až později k umožnění létání.6 Podle Tuckera nebyl prvním krokem v evoluci ptáků vývoj schopnosti využívat vzduch, ale lehký a účinný „termostatický mechanismus“ k udržování konstantní teploty – a peří bylo součástí tohoto systému. Dewar poznamenává, že tato domněnka je chabá, protože předpokládá:

  • „…chladnokrevný tvor… se mohl stát teplokrevným za předpokladu, že k této změně došlo v tropech, kde je teplota poměrně vyrovnaná a přibližně stejná, jako je teplota krve. Ale i tak je obtížné vysvětlit původ velice složitého mechanismu (peří), který dotyčným jedincům brání v přehřívání při pronásledování kořisti. Pokud jde o ptáky, není tento mechanismus regulace teploty plně pochopen. Opeření zabraňuje nadměrnému úniku tepla, vytvářeného chemickými procesy v těle. K odvádění tepla v době zvýšené aktivity zřejmě napomáhají velké vzdušné vaky, což jsou orgány příznačné pro ptáky. Ale ty samy o sobě nestačí k udržení konstantní teploty. Vypadá to, že existuje nějaký zvláštní nervový mechanismus, který řídí okysličování tkání a reguluje zásobování krve do každého orgánu.“7

K podobnému závěru dochází také Philip Regal:

  • „Dosavadní teorie o původu peří a létání, nebo o zachování tepla jsou považovány za nedostatečné.“8

Rané učebnice evoluce, jako je například ta od Osborna,9 operovaly řadou přeměn nebo „přechodných typů peří“, o kterých byli vědci přesvědčeni, že je časem určitě najdou. Dosud se však nenašel ani jeden z těchto hypotetických přechodných typů. Evoluční záhada peří tak nadále trvá.

Odkazy

  1. Comptonova ilustrovaná encyklopédia, F.E. Compton Co., Chicago, zv. 5, str. 57, 1957.
  2. Klotz, J., Gény, Genesis a evolúcia, Concordia Publishing House, St.Louis, str. 460, 1970.
  3. Turner, C.E.A., „Archeopteryx a vták: nič spoločné“, Evolution Protest Movement (leták), September 1973.
  4. Ref. 1, str. 56.
  5. Peterson, R.T., Vtáky, Time Inc., New York, str. 33, 1963.
  6. Tucker, B.W., Funkčná evolučná morfológia: Vývoj vtákov, Evolúcia, deBeer, G.R. (ed.), Clarendon Press, Oxford, str.330-332, 1938.
  7. Dewar, D., Ilúzia premeny, DeHoff Publications, Murfreesboro, Tennessee, str. 221, 1957.
  8. Regal, P., Evolučný pôvod peria, Quart. Rev. Biol. 50(1):35-66, 1975, PMID: 1166095.
  9. Osborn, H.F., Pôvod a evolúcia života, Scribner’s Sons, New York, str. 228, 1918

 

1
Komentujte

Please Přihlásit to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
jhk - vlasta Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
jhk - vlasta
jhk - vlasta

Rané učebnice evoluce, jako je například ta od Osborna,9 operovaly řadou přeměn nebo „přechodných typů peří“, o kterých byli vědci přesvědčeni, že je časem určitě najdou. – velmi marná práce. Dalo by se říci – přímo sisyfovská. To platí ale nejen o peří – to platí úplně o všech částech, ze kterých se živočichové skládají. O každé buňce. O jejich schopnostech utvářet těla živočichů, o jejich schopnostech je utvářet určitým způsobem. Pokud skutečně žádný Stvořitel neexistuje – a tuto přírodu ve veškeré její rozmanitosti nestvořil – pak pro její existenci… Číst vice »