David Catchpoole
Z časopisu Creation 35(1) 2013, str. 22, 23, přeložil M. T. – 01/2013. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Credit: Gary Bell/OceanwideImages.com
Vědci vědí už více než sto let, že medúzy čtyřhranky (známé též jako Cubozoa, podle svého krychlového tvaru) mají celou řadu jedinečných očí. Celkem jich mají 24, ze čtyř různých typů.
Osm z nich připomíná oči obratlovců (tj. tvorů s páteří, např. lidí) (1) „tvořené důmyslnou sítnicí, čočkou, duhovkou a rohovkou, to všechno v oku s průměrem pouhých 0.1 mm“ (2). Donedávna však nebylo známo nic o jejich fungování a specifických vlastnostech – bylo známo jen to, že těmato očima čtyřhranky dobře vnímaly světlo a stíny a že jim umožňovaly vyhýbat se překážkám. (Čtyřhranky se nenechávají prostě jen „unášet nazdařbůh“ a nežerou prostě jen to, co se dostane do dosahu jejich chapadel; spíše jde o aktivní dravce, kteří si cíleně vyhledávají kořist a jiným objektům se vyhýbají).
Tyto čtyřhranky představovaly pro evolucionisty cosi jako hádanku; evolucionisté přiznávali, že „je záhadou, na co potřebují tak složitou sadu očí“ (3), tj. kdyby těmto tvorům šlo pouze o to rozeznat světlo od tmy. Zároveň ve svých představách řadili evolucionisté „čtyřhranky k jedné z prvních skupin zvířat, u kterých se vyvinuly oči – ke kmeni žahavců“, a proto se domnívali, že „pochopení, jak tyto oči fungují, ukáže vědcům, jak vypadaly oči v počátcích evoluce“ (1).
Takže vědci pátrali dál. Detailní videosnímky ze života čtyřhranky druhu Tripedalia cystophora (čtyřhranka trojitá) jim ukázaly, že její čtyři horní čočkové oči a jejich jamkové oči jsou stále upřeny přímo vzhůru (4), ať už zvíře plave jakýmkoli směrem, a ať už je jeho zvon v jakékoli poloze – dokonce i tehdy, když zvíře plave hlavou dolů.
Během dalších pokusů se čtyřhrankami v nádržích a prostřednictvím optických simulací pod vodou vědci zjistili, že čtyřhranky zaměřovaly své oči na vrcholky mangrovových stromů na březích lagun, ve kterých žijí (5). To znamená, že tito žahavci používali zrak k lokalizaci svého oblíbeného biotopu (mezi kůlovými kořeny karibských mangrovových bažin bohatých na korýše, kteří jim slouží za potravu) a k udržení se v něm i tehdy, když jím zmítaly silné přílivové a odlivové vlny či mořská bouře.
„Toto je poprvé, co se prokázalo, že pozemní struktury jsou využívány k navigaci žahavci či jinými bezobratlými (zvířata bez páteře)“, řekl Dan-Eric Nilsson z kodaňské univerzity (6).
Badatelé prohlašují, že čtyřhranky dovedou dokonce rozeznat mangrovový příkrov ze vzdálenosti osmi metrů (v závislosti na stupni zčeření hladiny a výšce stromů). Rozhodujícím faktorem schopnosti činit tak při pohledu z vody jsou svrchní čočkové oči s vertikálně centrovaným zorným polem zabírajícím, podle vědců, „skoro sto stupňů, což velmi připomíná Snellovo okno“ (5). Snellovo okno je kulaté okénko zabírající 97 stupňů, kterým může člověk pod vodou pozorovat celých stoosmdesát stupňů souše komprimovaných refrakcí světla procházejícího hladinou.
Překvapení, překvapení, překvapení
Na závěr článku zveřejněného v Current Biology badatelé kupodivu otevřeně připouštějí mimořádnost svého objevu: „Je překvapivé, že podobný navigační systém nacházíme u zvířete na tak nízké úrovni evoluční řady jako je medůza“ (5). Termínem „nízká úroveň“ míní postavení žahavců v evolučním „rodokmeni“. Nemohou prostě skrýt své překvapení:
- „Z evolucionistického hlediska se využití suchozemských podnětů mořským organizmem nejeví zrovna jako zdroj těch nejlogičtějších informací, zvláště ne podnětů pro medúzu.“ (5)
Populární média rovněž široce citovala vedoucího výzkumného pracovníka Anderse Garma z kodaňské univerzity: „Je překvapivé, že medúza – zvíře, o kterém se běžně předpokládá, že nemá mozek a jehož chování je na velmi nízké úrovni – je schopno poradit si s navigací řízenou zrakem, což není snadný behaviorální úkol. Svědčí to o tom, že patrně podceňujeme behaviorální schopnosti jednoduchých tvorů, jako jsou třeba žahavci“ (7).
Překvapení se mezi vědci šířilo dál, jak o tom svědčí výrok vědce zabývajícího se životem v moři Edwarda Buskeye z Texaské univerzity, který prohlásil pro New Scientist: „Objev této pokročilé schopnosti vidění u zvířete s primitivní nervovou soustavou může někoho překvapit. Podceňujeme to, jak jednoduché organizmy umějí využívat své smyslové orgány k úctyhodně promyšleným adaptacím“.
Slovo „podceňování“ je zde namístě. Jde o simplicistní koncepci, protože takzvané „jednoduché“, „primitivní“ organizmy vůbec nejsou primitivní či jednoduché či „bazální“. Spíše než to, že by údajně dokazovaly, jak vypadaly oči „v raném období evoluce“, svědčí promyšlenost patrná u očí čtyřhranek o tom, že byly takto naplánovány (přesně v intencích listu Římanům 1:20) pro účel přesně zapadající do prostředí, ve kterém čtyřhranky žijí. A je smutné, že tak mnoho lidí podceňuje jejich Designera.
Čtyřhranky používají své unikátní oči k tomu, aby se vyznaly ve světě, který je nad jejich vodním královstvím. Kdyby tak evolucionisté dokázali pohlédnout za obzor beznadějného darwinistického paradigmatu, do kterého jsou ponořeni, i oni by možná našli navigační podněty, které všichni potřebujeme, abychom našli svou cestu „domů“ (Matouš 7:14, Jan 14:6).
Odkazy a poznámky
- Thompson, A., Jellyfish have human-like eyes, www.livescience.com, 1 April 2007.
- Multi-eyed jellyfish casts new light on Darwin’s puzzle, New Scientist 186(2499):18, 14 May 2005.
- Nilsson, D.-E., Gislen, L, Coates, M., Skogh, C. and Garm, A., Advanced optics in a jellyfish eye, Nature 435(7039):201–205, 2005.
- Facilitated by a heavy gypsum crystal (statolith) embedded in the structures surrounding the eyes.
- Garm, A., Oskarsson, M. and Nilsson, D.-E., Box jellyfish use terrestrial visual cues for navigation, Current Biology 21(9):798–803, 10 May 2011.
- Through unique eyes, box jellyfish look out to the world above the water, physorg.com, 28 April 2011.
- Parry, W., Brainless jellyfish navigates with specialized eyes, www.livescience.com, 28 April 2011.
- Weaver, J., Brainless box jellyfish know which way is up, newscientist.com, 28 April 2011.