radiocarbon

Něco o radiouhlíkovém datování

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Randy S. Berg

(Z www.earthage.org přeložil Pavel Kábrt – 08/2010)

Datování pomocí uhlíku-14 lze použít k datování předmětů, které předtím žily, jako je dřevo, zvířecí kůže, tkáně a kosti (které nesmí být mineralizované). Vzhledem k nízkému poločasu rozpadu 14C lze tuto metodu použít k datování předmětů mladších než teoretických 40 000 let. (1)

Jeden odborník na datování řekl, že zhruba polovina všech výsledků datování, které dá tato metoda, je archeology odmítnuta, protože jsou tato data buď příliš „mimo“, nebo nemožná. (2) Spousta různých dinosauřích kostí a různých předmětů nějak souvisejících s dinosaury byla také datována (např. dřevo a stromy z ostrova Axela Heiberga na Islandu a uhlí), (3, 4, 5, 6) – ve všech případech výsledkem bylo stáří mezi 9800 a 50000 lety. Jiné metody radiometrického datování vyžadují použití různých neověřitelných předpokladů, a z toho důvodu jsou velmi sporné.

Sylvie Bakerová vysvětluje, proč dostáváme často stáří vyšší než 6000 let, pro lidi, kteří se tomu podivují:

„Mnoho podstatných námitek vrhá pochybnost na spolehlivost této metody. Uvedu jen dvě z nich.

Tato metoda předpokládá, že uhlík-14 je v atmosféře v rovnováze – tedy že se rozpadá stejnou rychlostí, jakou je vytvářen. Výpočty prověřující tento předpoklad však ukazují, že rychlost produkce uhlíku-14 je o třetinu vyšší než jeho rozpad. Je-li toto pravda, pak žádná zkamenělina, datovaná touto metodou, nemůže být starší než jen pár tisíc let …

… Je také pravda, že kosmické paprsky by byly odstíněny od Země mnohem účinněji zemským magnetickým polem, pokud by, jak také tvrdíme, toto pole bylo mnohem silnější v minulosti. A když do zemské atmosféry vnikne méně kosmického záření, bude tvorba uhlíku-14 nižší než dnes.

Tak vidíme, že evolucionisté nemají žádnou spolehlivou metodu pro datování zkamenělin…“ (7)

Skutečnost, že se stáří, získaná pro dinosauří kosti (a zuhelnatělé dřevo v dinosauřích vrstvách) pomocí uhlíku-14 pohybují jen v tisíciletích však ukazuje, že často opakovaný názor, že dinosauři vymřeli před 65 milióny let, je mylný. Také z toho vyplývá, že geologická časová stupnice musí být aktualizována a revidována: zvláště proto, že možnost kontaminace od okolní půdy byla vyloučena. Navíc bylo mnoho vzorků zasláno různým laboratořím pro porovnání výsledků.

Když je datován mamut nebo kost Neandertálce, a výsledek „datování“ je 35 000 let, tak je toto datum přijato (evolucionisty) jak správné v procesu „peer-review“ ověřování. Je však zajímavé, že podobná data stejně zachovalých (nezkamenělých) dinosauřích kostí jsou vysmívána těmi samými, údajně nestrannými a objektivními „vědci“ a jejich „peer-review“ přikyvovači. Ti všichni věří, že Země musí být VELMI, VELMI STARÁ: a to proto, že také věří, že jsme se zde všichni vyvinuli bez jakékoliv tvůrčí pomoci během milionů let – a za správný uznávají pouze tento názor.

Závěr mnoha vědců a těch, kteří jsou obeznámeni s touto problematikou je ten, že metody radiometrického datování nejsou nic jiného než dohady založené na vysoce spekulativních domněnkách, spíše než na faktech, a že je v podstatě jisté, že dinosauři nevymřeli před 65 milióny let, ale spíše v nedávné minulosti.

Možná i proto nám Starý zákon v knize Job takové dva dinosaury popisuje; proto také byly nalezeny tisíce znázornění dinosaurů v archeologických lokalitách Mexika a Jižní Ameriky; a proto na původním buddhistickém chrámu /Pozn. překl. – Angkora, Kambodža/existuje rytina stegosaura, vedle dalších zvířat.

Odkazy

  1. “The Dating Game,” Discover, 9/92, p. 78;
  2. “Radiocarbon: Ages in Error”; Robert E. Lee, Anthropological Journal of Canada,
    Vol. 19, #3, 1981, pp. 9-29;
  3. Direct Dating of Cretaceous-Jurassic Fossils” Available from CRSEF, P.O. Box 292,
    Columbus, OH, 43216.
  4. Stumping Old Age Dogma“; Andrew Snelling; Creation Ex Nihilo; Sept-Nov. 1998;
    pp. 48-51.
  5.  “Radioactive ‘Dating’ In Conflict“; Andrew Snelling; Creation Ex Nihilo; Dec-Feb,
    1998; pp. 24-27
  6. Dating In Conflict“; Hansruedi Stutz; Creation Ex Nihilo; Mar-May 1997; pp. 42-43
  7.  Bone of Contention: Is Evolution True, Sylvia Baker, 1986, p. 27.

 

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments