stenopterygius-quadriscissus

Náhlý výskyt Ichtyosaurů

Pavel AkrmanEvoluce organizmů Napsat komentář

Günter Bechly

Z Evolution News přeložil Pavel Akrman – 09/2023. Zdroj úvodního obrázku: Stenopterygius quadricissus, spinops.blogspot.com.

Dnes představujeme vyhynulého ichtyosaura Stenopterygius quadricissus nalezeného v břidlici spodní jury Posidonia Holzmaden v jižním Německu, která je (údajně) stará asi 190 milionů let. Tato fosilní lokalita byla blízko mého domova v dětství, a jako kluk jsem tam chodil sbírat zkameněliny. Při troše štěstí bylo možné najít nejen amonity, ale i jednotlivé obratle výše zmíněných ichtyosaurů. Vedle dinosaurů a pterosaurů jsou ichtyosauři jednou z ikonických skupin druhohorních plazů. I když vypadají jako kříženci mezi delfínem a žralokem, byli to mořští plazi a všeobecně se o nich věří, že pocházejí z pozemských předků podobných varanům.

Stenopterygius_quadriscissus_01

Fosilie Stenopterygius quadriscissus

Foto-kredit: H. Zell, CC BY-SA 3.0, prostřednictvím Wikimedia Commons

Darwinismus předpovídal dlouhý a postupný přechod mezi těmito velmi odlišnými tělesnými plány, ale ve skutečnosti se ichtyosauři objevili velmi náhle, údajně asi 4 miliony let po velkém vymírání na konci Permu před asi 252 miliony let, což mělo zničit přibližně 81 % mořských a 70 % pozemských zvířat biologické rozmanitosti. Panuje všeobecná shoda, že ichtyosauři před tímto kataklyzmatem ještě neexistovali, a nejstarší fosilie se opravdu objevily až ve spodním triasu v Číně (údajně před asi 248 miliony let).

Jiang a kol. (2016) došli k závěru, že „mořští plazi skupiny Ichtyosauriforms se rychle vyvinuli během prvního milionu let svého vývoje“. To byl stav poznání až do doby před několika dny, kdy zcela nová studie (Kear et al. 2023) tento názor změnila a raný původ ichtyosaurů ještě razantněji zkrátila. Vědci z Norska a Švédska popsali pozůstatky ichtyosaurů z arktického ostrova Špicberky, které mají být staré asi 250 milionů let, přesto však již vykazují jasné důkazy plně mořského způsobu života.

Odhalená přiznání

Tisková zpráva Univerzity v Uppsale (2023) přináší k tomuto nečekanému objevu několik velmi překvapivých doznání:

Podle obvyklého příběhu obsadili a využili suchozemští plazi s kráčejícími nohami mělká pobřežní místa – niky mořských predátorů, které zůstaly po této katastrofické události prázdné. Postupem času se tito raní obojživelní plazi naučili lépe plavat, až se jim nakonec přeměnily končetiny na ploutve, vyvinul se jim tvar těla připomínající rybu a postupně začali rodit živá mláďata; tím přerušili své poslední pouto se zemí, protože už nemuseli vylézat na břeh a klást vejce.

(pozn. red.: Všimněte si obvyklého, přímo tantrického výraziva darwinovského slovníku: „Přeměnilo se … vyvinulo se … postupně začalo …“ Vskutku jazyk hodný renomovaných vědců – prostě se to stalo, není přece nutné vysvětlovat jak.)

Nyní však tuto dlouhodobě uznávanou teorii zcela mění fosilie objevené na Špicberkách …

Tyto obratle se nečekaně objevily v horninách, které byly dosud považovány za příliš staré pro ichtyosaury. Také nepředstavují očekávaný učebnicový příklad obojživelného ichtyosaura, protože jejich obratle jsou totožné s geologicky mnohem mladšími ichtyosaury s větším tělem, a dokonce si zachovávají i vnitřní kostní mikrostrukturu vykazující adaptivní znaky rychlého růstu, zvýšeného metabolismu a plně oceánského životního stylu.

To přinejmenším znamená, že přechod od plaza žijícího na pevnině na mořského plaza podobného rybě byl dokončen za méně než 2 miliony let, což odpovídá zhruba polovině průměrné délky života druhů větších obratlovců. To je však z geologického i biologického hlediska neuvěřitelně krátké a není možné, aby tyto požadované genetické změny vznikly neřízeným procesem. Tento časový problém neodarwinismu dokazují populační genetické výpočty, které jsou předmětem probíhajícího výzkumného projektu vědců Discovery Institute.

Dokonce i časové rozpětí 4 milionů let, které naznačoval předtím známý fosilní záznam ichtyosaurů z raného triasu je tak strašně krátké, že můj přítel a kolega, který je uznávaným odborníkem na ichtyosaury a není ani teista, ani zastánce inteligentního designu mi důvěrně řekl, že právě toto je důvod, proč začal pochybovat o neodarwinistickém vysvětlení a dodal: „Že k tomuto přechodu mělo dojít darwinovským mechanismem za tak krátkou dobu je prostě NEMOŽNÉ!” S tímto časovým oknem zkráceným na polovinu (viz údaje 2. odst. výše) se přechod stává ještě neuvěřitelnějším.

Časový paradox

Je tu však ještě další problém: Nový objev činí plně mořské ichtyosaury staršími než jejich údajní obojživelní příbuzní, jako je Cartorhynchus (Motani et al. 2015, Jiang et al. 2016) a pravděpodobně i starší než jejich neznámí suchozemští příbuzní.

To vytváří časový paradox předpokládaných potomků, kteří se objevují před jejich předpokládanou kmenovou skupinou. Tím se ichtyosauři připojili k dlouhé řadě takových paradoxů, jako byli raní tetrapodi nebo raní ptáci. To není zrovna úspěšný příběh darwinismu.

S rostoucími znalostmi fosilního záznamu se vyprávění hlavního proudu jeví stále více neudržitelným a neslučitelným s empirickými důkazy. Je čas pohnout se z místa a představit náležitě odpovídající vysvětlení, jako je teorie inteligentního plánu.

Odkazy

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments