Může voda téct do kopce?

David Malcolm, ME

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 09/2025, úvodní foto: shutterstock.com. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Souhrn

Řeky tečou shora dolů. Teplo proudí z horké oblasti do chladnější. Oblečení a boty se opotřebovávají a budovy se hroutí, pokud se o ně nestaráme. Každý dospělý člověk je obeznámen s těmito fyzikálními procesy, které vědci považují za příklad tzv. druhého termodynamického zákona. Kreacionisté tvrdí, že evoluce vyžaduje pro tento obecný princip přirozené degenerace přesný opak. Proto je důležité zvážit otázku: MŮŽE VODA TÉCT DO KOPCE?

Termín „směrem nahoru“ můžeme chápat jako opak spontánního směru. Pokud vidíme případ, kdy teplo proudí z chladnější oblasti do teplejší, nazýváme to „vzestupným“ procesem, protože běžně platí, že teplo proudí opačným směrem. Podobné je to v chemických reakcích – spalujeme-li vodík ve vzduchu a jako produkt spalování vznikne vodní pára, jsme svědky „sestupné“ reakce. Pokud však chceme z vody vyrábět vodík a kyslík, mluvíme o „vzestupné“ reakci, protože ta nemůže proběhnout bez značného množství energie.

2H₂ + O₂ => 2H₂O Sestupný proces
2H₂O => 2H₂ + O₂ Vzestupný proces

Může tedy někdy probíhat spontánně „vzestupný“ proces? Vyjádříme-li tuto otázku nejjednodušeji, mohli bychom se zeptat: „Může voda téct do kopce?“ Zdá se, že odpověď může znít „ano“. Existuje totiž speciální zařízení, tzv. vodní trkač, které dokáže přinutit vodu „téci do kopce“ bez jakýchkoli vnějších vlivů kromě samotného proudění vody.

Vodní trkač

(zdroj: Vodní trkač)

Toto zařízení bylo vyvinuto patrně ve Velké Británii a uvedeno do provozu koncem 18. století. Jeho konstrukce je velmi jednoduchá, jak je znázorněno na obrázku. Jedinými pohyblivými částmi jsou pružinový „ventil“ a zpětná klapka. Trkací ventil [3] uzavírá zevnitř výtokový otvor [2]. Ventil musí být zatížen závažím (nebo pružinou), aby se proti tlaku vody dokázal otevřít. Jeho otevřením začne výtokovým otvorem proudit voda, a po dosažení určité rychlosti se trkací ventil uzavře (i přes závaží/pružinu). Tímto uzavřením se v přístroji zvýší tlak, který překoná tlak vody v odtokovém potrubí [4], otevře zpětnou klapku [5] a tím pronikne malé množství vody do odtoku. Po odeznění tlakového rázu se uzavře zpětná klapka a opět se otevře trkací ventil. Tím se zase cyklus zopakuje znovu a znovu, dokud je dostatečný přívod vody. Za zpětnou klapkou bývá umisťována tlaková nádoba [6], která tlumí rázy v odtokovém (výtlačném) potrubí [4].

Kolik vody by podle očekávání mohlo v tomto procesu protéci „do kopce“? Předpokládejme, že máme k dispozici průtok 12 kilogramů vody za hodinu; že mezi nádrží a výpustí je pětimetrový spád a že chceme vodu zvednout do výšky 25 metrů. Nejlepší průtok, který bychom mohli očekávat, by byl dva kilogramy vody za hodinu: Potenciální energie je dána vzorcem PE = mgh, takže za předpokladu, že v systému dochází k nulové celkové změně energie, můžeme říci, že energie ztracená vodou proudící k výpusti se rovná energii získané vodou proudící do vyvýšené nádrže, tedy:

10kg x g x 5m = 2kg x g x 25m

To by představovalo ideální situaci. Ve skutečnosti však můžeme očekávat podstatně menší průtok kvůli různým neefektivnostem. Proces „nahoru“ nastane pouze tehdy, je-li vynucen silnějším procesem „dolů“.

Lednička

Naše domácí lednička je také zařízení, které způsobuje proces „do kopce“. Teplo proudí z chladnější oblasti do teplejší. Pokud předpokládáme, že elektřina pro napájení naší ledničky je vyráběna v uhelné elektrárně, je možné analyzovat celý systém z termodynamického hlediska. Termodynamika je pro ledničku poněkud složitější než pro hydraulický trkač, ale ve výsledku bude proces „do kopce“ uvnitř naší ledničky opět menší než „proces dolů“ měřený v elektrárně. Celková tendence je tedy opět „sestupná“.

Ale co tohle všechno má společného s otázkou stvoření/evoluce? Ve skutečnosti se to dotýká obou oblastí.

Živé organismy jako stroje

Vědci se usilovně snaží prokázat, že živé organismy fungují podle známých fyzikálních zákonů. Nicméně k přesvědčivému prokázání tohoto je ještě dlouhá cesta, a to kvůli neuvěřitelné složitosti živých organismů. Pokud se jim to podaří, budou to veřejnosti předkládat jako důkaz evoluce. Ve skutečnosti si ale pletou dvě různé otázky:

1. Funguje tento proces podle známých fyzikálních zákonů?
2. Vzniklo všechno živé v důsledku těchto známých zákonů?

Pokud se odpověď na první otázku ukáže jako „ano“, nedokazuje to, že stejná odpověď platí i pro druhou otázku. Zkuste obě otázky aplikovat na hydraulický trkač. Funguje podle známých fyzikálních zákonů? Ano! Vznikl v důsledku přírodních zákonů? V žádném případě ne! K jeho návrhu a konstrukci byla zapotřebí něčí inteligence a tvůrčí schopnost. A co lednička? Funguje podle známých fyzikálních zákonů? Ano, funguje – k udržení funkčnosti nepotřebuje nekonečné množství zázraků. Vznikla tedy v důsledku známých fyzikálních zákonů? Určitě ne! Skutečnost, že jsme za ní zaplatili své těžce vydělané peníze, je uznáním skutečnosti, že je výsledkem tvůrčích konstrukčních schopností a inteligentního úsilí, za což výrobce právem očekává finanční odměnu!

Stejné je to i s živými organismy. Kladná odpověď na první otázku v žádném případě neznamená stejnou odpověď na druhou. Stačí si všimnout, jak jsou tyto dvě otázky v populárně-vědeckých spisech zaměňovány (možná záměrně).

Hydraulický trkač jako analogie pro evoluci

Jeden vědec¹ cituje hydraulický trkač jako prostředek k vysvětlení evoluce takto:

„Mnoho jedinců, trpících škodlivými mutacemi, lze přirovnat k většině vody vytékající z výpusti; to však způsobuje genetické vylepšení jen u malého počtu jedinců, analogicky s vodou, která je tlačena do kopce.“

Tato myšlenka ale nedává smysl. Nebýt zásahu lidské inteligence v této situaci, pak VEŠKERÁ voda může vytékat jen z nádrže dolů k výtoku, a to také běžně pozorujeme.

Stejně tak by tento vědec mohl říkat, že pokud každý rok dochází na světě k opotřebení milionů motorových vozidel, pak musí někde existovat menší počet sofistikovanějších vozidel, která vznikají čistě přírodními procesy. Tento argument je zcela nelogický, protože neexistuje žádná vazba mezi „sestupným“ procesem a navrhovaným „vzestupným“ procesem. Dříve však správně uvedl, že vzestupný nebo zpětný proces může v přírodě spontánně probíhat tak, že je nějakým způsobem propojen s dominantnějším sestupným procesem. Díky tomuto spojení pak může sestupný proces ve skutečnosti pohánět druhý „zpětný“ proces neboli působit v tzv. vzestupném směru.² K nalezení způsobu propojení procesu „z kopce“ s procesem „do kopce“ je však nutně zapotřebí inteligence. Pokud by někdo dokázal vymyslet způsob, jak to udělat v případě motorových vozidel, okamžitě by se stal milionářem.

Závěr

Řekněme si jasně, že vznik a/nebo vývoj života byl rozhodně „vzestupný“ proces. Mnoho lidí však má v této otázce zmatek. Mluvili jsme o termodynamice, která se týká energie; provedli jsme energetickou bilanci v případě hydraulického trkače a zaměřili jsme se na energetickou situaci s ohledem na vynucení chemické reakce, aby probíhala „vzestupně“. Myšlenka, že k evoluci je zapotřebí jen vstupní energie do systému, je past, do které mnozí padají. Nic nemůže být dále od pravdy. Klíčovou složkou je přidání INFORMACE (tj. organizace) do systému.

Je legitimní přirovnat tuto situaci k tornádu, které udeří na vrakoviště a způsobí stavbu dopravního letadla. Víme, že takové věci se mohou stát jen v kreslených filmech. Nezbytným „vzestupným efektem“ je vytvoření lopatek turbíny a hliníkových panelů v přesně stanoveném funkčním tvaru; a poté montáž mnoha tisíců komponentů v přesně daném vzájemném vztahu, aby se dosáhlo požadované funkce. Přirozeným „sestupným“ procesem u motorových vozidel je rezavění karoserie, porušení těsnění, opotřebení pneumatik atd. Ale pokud by se náš VW nějakým způsobem vyvinul v dopravní letadlo, se všemi s tím spojenými dodatečnými složitostmi, pak bychom se jistě dívali na „vzestupný proces“.

Nikdo nikdy nenavrhl způsob, jakým by se ztráta organizační informace z jednoho organismu dala využít k přidání genetické informace do jiného organismu, takže analogie s hydraulickým trkačem pro evoluci je holý nesmysl. Proto zůstává pouze kreacionistický argument, že živé organismy představují zázračný „vzestupný“ proces.

Odkazy

1. John W. Patteson, ‘Thermodynamics and Evolution’, Scientists Confront Creationism, Laurie R. Godfrey (ed.), W. W. Norton & Co., New York, 1983, pp.107-108.
2. ibid, p. 106.