Mořská pera

Bible říká, že Božím záměrem pro Jeho stvoření bylo mj. rozmnožení se „podle svého druhu“ (Genesis 1). To, že pes plodí psy, papoušek plodí papoušky, z jablečného semínka vyroste jabloň, vnímáme zpravidla jako samozřejmost. Jedná se o dobře zavedený biologický princip, kterému rozumějí i malé děti.

Klikni pro zvětšení

Obrázek 1. Fosilní mořský pérovník (Charniodiscus arboreus) z jihoaustralského muzea v Adelaide, © sAVC Inc., foto Dr. Carl Werner a mořský pérovník (Sarcoptilus grandis), Doubtful Sound, Nový Zéland, © OceanwideImages.com.

Podle evolučního vyprávění se může jeden „druh“ stvoření změnit na jiný „druh“ – a že během stovek milionů let se to stalo nesčetněkrát. V tomto příběhu se říká, že fosilie, což jsou pozůstatky kdysi živých organismů, zaznamenávají tyto změny z jednoho druhu do jiného. Nicméně:

1. Přechodné formy neboli spojovací články mezi druhy se vyznačují tím, že ve fosilním záznamu zoufale chybí, ačkoli by jich tam měla být velká hojnost. To připustili i přední evoluční specialisté na fosilie.¹ Někteří, aby tento rozpor vyřešili si představovali, že tvorové se mohli změnit z jednoho druhu na jiný tak rychle, že o těchto změnách nezanechali žádné fosilní důkazy.² Má to snad být verze paleontologů na způsob „můj domácí úkol snědl pes“?
2. Fosilie vykazují trvale absenci takových změn. Mnoho dnešních organismů lze v horních vrstvách nalézt jako téměř identické s fosilními formami – neboli jako „živé fosilie“. Ve skutečnosti je prakticky každý druh dnešního organismu „živou fosilií“.

Kniha Živé fosilie

Obrázek 2. Kniha  Živé fosilie od Dr. Carla Wernera obsahuje mnoho dalších příkladů, které vzdorují evolučnímu dogmatu. Je k dispozici na stránce creation.com/s/10-1-536.

Dr. Carl Werner živé fosilie nalézal a důkladně je studoval, navštěvoval muzea po celém světě a mnoho svých exemplářů uvedl ve své knize Živé fosilie s krásnými fotografiemi pořízenými jeho manželkou Debbie. Jak říká Dr. Werner: „Živé fosilie jsou ve všech muzeích a jejich význam nelze dostatečně docenit. Dávají nám důkaz o tom, že život se v průběhu času neměnil.“

Carl poukazuje na to, že mnoho živých fosilií není dosud rozpoznáno, protože paleontologové zpravidla dávají fosilním formám zcela jiné názvy než těm živým. Většina pracovníků s fosiliemi v důsledku své evoluční víry ani neočekává, že najdou „staré“ fosilie živých tvorů – evoluce je přece měla změnit k nepoznání. A také mnoho lidí není obeznámeno s živými mořskými tvory, kteří jsou ve fosilním záznamu tak významně zastoupeny.

Zde prezentované mořské pero, což je druh „měkkých korálů“, je „extrémní“ živou fosilií, protože evolucionisté mu přisuzují „stáří“ 560 milionů let! Jedná se o běžnou fosilii v horninách označených jako Ediakarské (což má být geologické období „před kambriem“). Přesto se jedná jasně o mořské pero. Muzeum jižní Austrálie to na svém popisném štítku uznává. Jeho vlastnosti vykazují jasné rysy mořského pera, s výrazně „pevnou strukturou“ jasně viditelnou od své základny, stvolem (rachis) a „polypovými listy“.

Popisný štítek

Obrázek 3. Popisný štítek v Muzeu jižní Austrálie. Foto © Carl Werner.

Jestliže kterýkoli tvor může zůstat nezměněn po tak nepředstavitelně dlouhou dobu, jak potom může někdo vážně věřit, že se – za údajně ještě kratší dobu – změnil nějaký červ na všechny ty rozmanité tvory s páteří (ryby, krokodýli, hadi, dinosauři, ptáci, myši, sloni, klokani, opice, lidé atd.)?

Všimněte si, že většina paleontologů mluví o ediakarských fosiliích jako by pocházely z jiného světa. Říkají, že na tom místě zastoupené organismy byly vyhlazeny a nahrazeny úplně jinými, které se nacházejí v „kambriu“. Mořské pero však žije dodnes. Také by mě zajímalo, kteří další ediakarští fosilní tvorové dnes ještě stále žijí, ale kvůli evolučním předsudkům zůstali nerozpoznaní, protože se vůbec neočekává, že by se mohli najít.

Fosilní záznam odpovídá biblickému popisu Bohem stvořených živých tvorů, kteří se mají množit čistě podle svých různých druhů (Genesis 1:11–12). A fosilní záznam lze obecně chápat jako záznam sledu událostí pohřbených během celosvětové Noemovy Potopy (to znamená, že ne po celé dlouhé věky).

Odkazy a poznámky

1. Sarfati, J., Refuting Evolution, chapter 3: The links are missing; creation.com/re-3. Return to text.
2. Batten, D., Gould grumbles about creationist ‘hijacking’, J. Creation 16(2):22–24, 2002; creation.com/gouldgrumble.