moon-seismicity-header

Měsíc překvapivě stále chladne a smršťuje se

Jakob Haver Vesmír, astronomie 3 Komentáře

Jakob Haver

Z článku na www.nationalgeographic.com čerpal a vybrané pasáže přeložil Jakob Haver – 06/2019.

V květnu 2019 vyšel v National Geographic článek pod názvem „Měsíc je tektonicky aktivní a geologové jsou v šoku“.1 Vědci došli k závěru, že náš Měsíc je velmi pravděpodobně v neustálém procesu chladnutí a postupně se mírně zmenšuje. Fotografie z Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) ukázaly na povrchu Měsíce brázdy, zvané jizvy. Tyto jizvy jsou způsobeny mírnou kontrakcí měsíční kůry v důsledku ochlazování. Chladnutí Měsíce způsobuje stlačování malých částí povrchu a vytváří se tak jizvy.

Poslední analýza dat z éry Apolla ukazuje, že Měsíc je tedy ve skutečnosti více tektonicky aktivní, než se dříve předpokládalo. V rámci studie, publikované v Nature Geoscience,2 vědci konečně mohli určit epicentra tajemných měsíčních otřesů zaznamenaných seismometry z období Apolla, a je zřejmé, že toto chvění pochází z míst zvaných „jizvy“.

“Nový pohled na seismické údaje z éry Apollo odhalil, že Měsíc může být uvnitř teplejší, než vědci považovali za možné.” 1

Během čtyř misí Apolla umístili astronauti na Měsíci seismometry, které během osmi let zaznamenaly tisíce zemětřesení. „Seismicita na Měsíci se opírá o zcela odlišné mechanismy než to, co se děje na naší Zemi“, říká spoluautorka Renee Weberová, planetoložka z NASA Marshall Space Flight Center v Huntsville, Alabama.

Určitou seizmickou aktivitu na Měsíci způsobují také obrovské denní změny teplot, které mohou překročit 260 °C. Několik detekovaných zemětřesení bylo dokonce způsobeno lidmi, když řídící středisko v souvislosti s kalibrací seismometrů nařídilo nechat dopadnout na povrch Měsíce nepotřebné části vesmírné lodi.

Jenže se také zjistilo, že 28 ze zaznamenaných událostí pochází z horních několika kilometrů měsíční kůry. Tyto události byly srovnatelné se zemětřesením o síle 5,5 stupně Richterovy škály na naší planetě, a více než 40 let pro to neexistovalo žádné přijatelné vysvětlení.

Spoluautor studie Thomas Watters ze Smithsonian Institution ve Washingtonu, DC používá snímky z NASA Lunar Reconnaissance Orbiter,3 a od roku 2009 zmapoval po celém Měsíci tisíce jizev. Na základě toho, jak mladý vypadal měsíční materiál kolem nich pak mohl říci, že byly vytvořeny poměrně nedávno. Watters se domnívá, že „možná před méně než 50 miliony lety, což je geologicky nedávno“.

Už dříve měl Watters tušení, že brázdy jsou nejspíš důsledkem otřesů povrchu Měsíce, ale potřeboval další důkazy. Se čtyřmi seismometry, které dávaly relativně nekvalitní data, mohly přístroje Apollo zaznamenat otřesy pouze do vzdálenosti něco přes sto kilometrů.

moon-seismicity

Fotografie University of Maryland / Smithsonian. Klikni pro zvětšení

Tato mapa seizmických otřesů (obr. vpravo) vytvořená ze snímků NASA ukazuje očekávný průběh povrchových „měsíčních otřesů“ na kůře spojené s brázdou Mandel’shtam scarp.

Vědci tedy použili algoritmus, který se běžně používá k určení polohy zemětřesení na Zemi, pokud jsou sítě seismometrů řídké, což vytváří mřížku předpokládaných bodů původu měsíčního zemětřesení.4 Celkově z toho všeho vyplývá, že Měsíc je v každém případě tektonicky aktivní, a Watters k tomu dodává: “Pro mě to je ohromující výsledek.”

Brázdy na povrchu Měsíce musí pocházet z relativně nedávné minulosti, protože jsou někdy narušeny malými krátery. Vědci tak usuzují proto, že menší krátery jsou obvykle brzy zničeny většími dopady meteoritů. Jelikož ale menší krátery ještě nebyly zničeny novějšími velkými dopady, můžeme tyto malé krátery považovat za poměrně mladé, a jizvy za ještě mladší než malé krátery.

I tak je s podivem, že sekulární vědci, sevřeni dogmatem dlouhých věků, dospěli přesto k závěru, že tyto jizvy by neměly být starší než miliarda let, a ne mladší než 50 milionů let. Takto „nedávné“ geologické aktivity na Měsíci lze očekávat jen v případě, že Měsíc je tisíce let starý, ale i tak je toto zjištění pro světské vědce, počítající se 4,5 miliardami let, překvapující.

“Pravděpodobnost, že náš malý Měsíc je 4,5 miliardy let starý, a přesto dosud zůstává nějakým způsobem „teplý“, je pro světské vědce opravdu frustrující.”

Vzhledem k tomu, že mise Apollo probíhaly v 60. a 70. letech minulého století, znamená to, že Měsíc prošel během posledních padesáti let skutečnou tektonickou aktivitou. To také znamená, že i dnes Měsíc stále ještě chladne a zmenšuje se. Jak poznamenal Thomas Watters:

  • „Naše analýza poskytuje první důkaz, že tyto brázdy jsou stále aktivní a velmi pravděpodobně jsou také zdrojem měsíčních otřesů, protože Měsíc pokračuje v postupném ochlazování a smršťování“.

Není pochyb o tom, že malá tělesa chladnou rychleji než větší. Pravděpodobnost, že náš malý Měsíc je 4,5 miliardy let starý, a přesto dosud zůstává nějakým způsobem „teplý“, je pro světské vědce opravdu frustrující. Watters říká:

  • „Celá ta myšlenka, že 4,6 miliardy let staré kamenné těleso jako je Měsíc by dokázal zůstat uvnitř natolik horký a vytvořit tuto síť jizev, je políčkem do tváře všeobecného přesvědčení.“

Náš Měsíc je jen jedním ze seznamu „tepelných nesrovnalostí“ Sluneční soustavy, který uniformitariánští vědci nemohou přijatelně vysvětlit. Podobně je na tom i Merkur, Jupiter, Jupiterovy měsíce Ganymede a Io, Saturnův měsíc Enceladus, Neptun a Pluto. Pokud tato tělesa vnímáme jen jako tisíce let stará, a ne miliardy, jejich teplo není vůbec překvapující. Kromě toho existuje v naší Sluneční soustavě celá řada dalších známek nedávného původu, jako je např. „ostrost“ a jasnost Saturnových prstenců aj.

Ať už si to světští vědci chtějí přiznat nebo ne, Země, náš Měsíc a celá Sluneční soustava jsou mladé, stejně jako to lze odvodit z přímého čtení knihy Genesis.

Odkazy

  1. Mann, A. 2019. The moon may be tectonically active, and geologists are shaken. National Geographic. Posted on nationalgeographic.com May 13, 2019, accessed May 14, 2019.
  2. Watters, T. et al. 2019. Shallow seismic activity and young thrust faults on the Moon. Nature Geoscience. Posted on nature.com on May 13, 2019, accessed May 14, 2019. DOI: 10.1038/s41561-019-0362-2.
  3. NASA press release. NASA’s LRO Reveals ‘Incredible Shrinking Moon’. Posted on nasa.gov on August 19, 2010, accessed May 14, 2019.
  4. Shrinking moon may be generating moonquakes. NASA/Goddard Space Flight Center press release. Posted on sciencedaily.com May 13, 2019, accessed May 15, 2019.

 

3
Komentujte

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
OliverJiří Zelinkajhk - vlasta Recent comment authors
  Subscribe  
Upozornit na
Oliver
Oliver

Inu, víra je z ohlasování a jakou ohlašují vědci, takovou ji mají. Touha po satisfakci, že jedného dne v budoucnu se budou vědci těmto báchorkám smát, je naivní. Nebudou. Pokud nezačnou hledat pravdu, jak to dělali opravdoví vědci, z objevů kterých doposud věda žije, tak se stratíme v oceánu překvapení, že věci nejsou tak, jak by to naše “věrouka” čekala. A protože s hříchem přišlo na Zemi porušení, mám strach, že k vytřízlivění nebude mít kdy dojít…porušení zasahuje i myšlení…rozklad nezadržitelně postupuje…rozklad “vědcovy” mysli je možná nezvratný… Dokud nezačne dělat… Číst vice »

Jiří Zelinka
Jiří Zelinka

“Pokud tato tělesa vnímáme jen jako tisíce let stará, a ne miliardy, jejich teplo není vůbec překvapující.” Vnímat tato tělesa jako mladá je v souladu s rozumným uvažováním – všechno ukazuje na to, že tomu tak je, i kdyby to bylo pro evoluční kosmology jakkoli překvapující. Naopak vnímat je jako miliardy let stará rozumu odporuje. A protože evoluci v původním slova smyslu (tj. samovolný dlouhodobý vzrůst organizovanosti v nějaké soustavě) nikdy nebylo možno a ani v současnosti nelze nikde prokázat, nezbývá evolučním věřícím než dogmaticky tvrdit, že k evoluci v… Číst vice »

jhk - vlasta
jhk - vlasta

Ať už si to světští vědci chtějí přiznat nebo ne – nemají si co přiznávat, či nepřiznávat. Měli by se zabývat fakty. Pokud fakta nesouhlasí s teoriemi a to nejen pouze v jednom případě – je zapotřebí změnit teorii, nikoli říci, že některá fakta “tak trochu nesouhlasí s teoriemi”, ale že se důkazy pro teorii rozhodně brzy “najdou”. Toto spíše zavání tvrdohlavostí a dogmatismem – což ve vědě dle mého nemá mít žádné místo.