David F. Coppedge
(Z crev.info/2014 přeložil M.T. – 05/2014, publikováno 30. dubna 2014 v CEH, autor neuveden.)
Neexistují důkazy pro klíčový předpoklad darwinovské teorie – právě ten předpoklad, ze kterého se zrodil sociální darwinizmus.
Je vzácností vidět vědecký článek, který říká že „Darwin se mýlil“ – jak váhavě připustil list Live Science, totiž že klíčová myšlenka, se kterou Darwin přišel roku 1859 ve svém Původu druhů, je v příkrém rozporu s tím, jak to v přírodě doopravdy chodí.
Jedna z hypotéz Charlese Darwina říká, že blízce příbuzné druhy budou mezi sebou bojovat o potravu a další zdroje s větší intenzitou, než se vzdálenými příbuznými, protože obsazují podobné ekologické niky. Většina biologů to dlouho přijímala jako hotovou věc.
Výsledky studia řas na michiganské univerzitě pak byly „velmi zvláštní“ a „zcela neočekávané“, praví se v článku. Badatelé měli ze svých vlastních zjištění zamotanou hlavu:
- „Bylo to zcela nečekané“, říká Bradley Cardinale, mimořádný profesor na fakultě přírodních zdrojů & environmentálních studií michiganské univerzity. „Když jsme viděli výsledky, řekli jsme si „tohle snad není možné“. Seděli jsme tam a tloukli hlavami do zdi. Darwinova hypotéza jde s námi už tak dlouho, jak by mohla být nesprávná?“
Badatelé se nepokusili prokázat nesprávnost Darwinovy hypotézy, ale byli „naprosto šokováni“ zjištěním, že blíže příbuzné řasy nebojují intenzivněji. „Ta myšlenka se přímo nabízí, takže bylo pro nás těžké ji zavrhnout, a proto jsme stále více přesvědčeni o tom, že v případě organizmů, které studujeme, se Darwin mýlil.
Darwinova scestná představa má dalekosáhlé důsledky ve veřejném životě, zdůrazňuje článek. Rozhodnutí o tom, který ohrožený druh se má zachránit, jsou činěna na základě přesvědčení, že blíže příbuzné druhy jsou méně cenné než druhy vzdálené.
- Ale pokud vědci nakonec prokáží, že Darwin se ve větším rozsahu mýlil, „pak musíme přestat uplatňovat jeho hypotézu jako základ pro rozhodování o zachování konkrétních druhů“, říká Cardinale. „Riskujeme, že budeme udržovat existenci organizmů, které jsou nejméně důležité, a ztrácet ty, které jsou nejdůležitější.“
Pokud jde o Darwinovu hypotézu, že vzdálené druhy bojují mezi sebou méně intenzivně, tým „pro to nenašel vůbec žádné důkazy“ v „pokusech v terénu, v laboratoři ani při pozorováních na 1200 jezerech v Severní Americe.“ Při zpětném pohledu jsou přesvědčeni, že se Darwin nechal svést vlastním oblíbeným pojetím přírody. Po všech těch napáchaných škodách by mohli nabídnout leda tak historky začínající slůvkem „možná“.
- Darwin „byl posedlý soutěžením“, říká Cardinale. „Předpokládal, že celý svět se skládá z druhů, které spolu bojují, ale my jsme zjistili, že jedna třetina druhů řas, které jsme studovali, se má ve skutečnosti ráda. Nerostou tak dobře, pokud je nedáte dohromady s dalším druhem. Vypadá to, že příroda toho má vzájemně společného o notný kus víc, než jsme vůbec kdy očekávali.
- „Možná se druhy vyvíjejí ve vzájemné součinnosti“, dodává. „Možná, že se vyvíjejí ve spolupráci proto, že jsou produktivnější jako tým než by byly jako individua. Zjistili jsme, že více než třetinu času jsou rády spolu. Je možné, že Darwinův předpoklad o neustálé vzájemné soutěži ve světě je mylný.“
Tento výrok svědčí o tom, že zcestné prvky v darwinovské teorii nejsou jen nějakým vedlejšíím tématem, nýbrž tím nejdůležitějším nosným předpokladem. Dále z něj yplývá i to, že představy Thomase Malthuse o soutěživosti jsou chybné.(1) Boj o omezené zdroje, jak tvrdil, vede k smrti těch méně zdatných. Na základě toho podvedli teoretici evoluce, jako Herbert Spencer, celé národy; ty pak spustily na této myšlence založené politické programy „sociálního darwinismu“, které hluboce poznamenaly životy milionů lidí. Historici se mohou jen domýšlet, jak by to vypadalo, kdyby se prosazovala novější představa, totiž že příroda se stává produktivní díky spolupráci, nikoli soutěži.
Představte si nejhorší chybu, kterou kdy člověk udělal, a která měla strašný dopad na jiné lidi, a vynásobte ji tisícem – či desítkami milionů. A máte ty děsivé důsledky, které má Darwinova scestná představa pro svět (viz „Mao Tse-tung zavraždil 77 milionů lidí pro Darwina“). Je trochu pozdě říkat „No to jsme tomu dali“. Už dlouho je zapotřebí vzít Darwinovým zastáncům otěže moci z rukou a už nikdy neuvěřit ničemu z toho, co říkají. Dostat je z vlád, školství i zákonodárství. Dát jim tvrdou práci vyčistit svět od svinstva, které nadělali. A nechat kreacionisty, věřící v Bibli řídící se Desaterem, znovu získat převahu v budování světa na pravdě stvoření, kázání evangelia míru a spravedlnosti. Nechat je učit ve školách zásadu „miluj svého bližního jako sebe sama“. Nechat vědu usilovat o chápání přírody jako díla inteligentního plánu a nechat vytvářet toto poznání k užitku lidstva a ke správě stvoření.
Proč ne? I když třeba kreacionisty nenávidíte, měli byste připustit, že sotva kdy by mohlo být něco horšího než to, co všechno vyvolal Darwin. Dokonce i Richard Dawkins by dal přednost životu v křesťanském světě než ve světě, kde je zákonem přírody nemilosrdná soutěž, jakou si představoval Darwin. Ateisté: byli byste daleko šťastnější v křesťanském světě než ve světě, ve kterém se musíte smířit s tím, že zlo zůstane nepotrestáno. To není pouhá teorie – máme za sebou století důkazů („Darwinovo století“), které to potvrzují.
Odkazy a poznámky
- „Soutěž“, kterou si představovali Darwin a Malthus, není totéž jako přátelská soutěž v ekonomice volného trhu. Darwinovská soutěž vede ke smrti. V ekonomice volného trhu slouží soutěž ku prospěchu většiny (v protikladu k bezohlednému kapitalizmu některých sociálních darwinistů, kteří milovali Herberta Spencera) . Bojovníci na volném trhu musí hledět, aby se zavděčili většině zákazníků. Musí zlepšovat své výrobky cestou inteligentního plánu a moudrých voleb, nikoli podle nějakého „přirozeného zákona“ džungle. Volné trhy podrobují pud sebezáchovy disciplíně. Bůh jej vložil do veškerého svého stvoření, aby ho využívali kladným způsobem: tzn., chci-li jíst, musím pilně pracovat, abych uspokojil většinu lidí. Je to pravý opak darwinovské soutěže. Systém volného trhu řeší problém „tragédie každodenního chleba“, kdy je devastováno životní prostředí v zájmu nespoutaného sobectví. Ctnost pracovat má své kořeny v knize Genesis, kde Bůh určil prvnímu páru za životní úkol pečovat o zahradu, kterou mu svěřil. Podle biblického světového názoru je práce dobrá. Zachování je dobré. Služba je dobrá. Vděčnost a uznání jsou dobré. Činit dobře druhým je dobré. Život, svoboda a touha po štěstí jsou dobré. Postavit vládu na těchto samozřejmých pravdách pak může vyústit v neomezenou prosperitu – včetně produktivní vědy.