Temná hmota nebyla nikdy nalezena, ale jejich vymazlená teorie si ji žádá. Co budou sekulární kosmologové dělat dál?
David F. Coppedge
Z crev.info/2018 přeložil Pavel Akrman – 12/2018.
Proč kosmologové tolik lpí na nějaké substanci, kterou nemohou najít? Je to jako objímání ducha. Milují ji, a touží po ní. Ale kdykoli se ji pokusí uchopit, zmizí jako duch.
V současné kosmologii je temná hmota něco jako síla, která drží všechno pohromadě, ale nemá žádnou světelnou složku. Nevyzařuje žádnou energii, nereaguje s běžnou hmotou a nemůže být přímo viděna. Stejně jako temná stránka světa, i ona zatahuje své věřící do konfliktu – s realitou. Čím více peněz nalévají do pátrání, tím větší je zklamání při neúspěchu.
Kosmologové trvají na tom, že musí existovat, protože jinak by bylo rozložení galaxií a hvězdokup jiné. Oblíbený model žhavého velkého třesku temnou hmotu také potřebuje, aby zformovala běžnou hmotu do galaxií. Kosmologové rádi vyprávějí snadno ovlivnitelným lidem mimo obor, že běžná hmota jsou jen pouhá 4% z toho, co vidíme; zbytek vesmíru je temná hmota a temná energie. Ale jak se vědci mohou spoléhat na existenci materiálu, který se vymyká veškerým, i těm nejcitlivějším přístrojům?
Fyzici se snaží – a bez úspěchu – najít v temnotě temnou hmotu
Rafi Letzer, který vyznává materialistickou víru v temnou hmotu, musí nicméně přiznat, že kosmologové ji dosud nenašli a dokonce ani nevědí, co se pod tímto pojmem skrývá. Další hypotéza se právě zhroutila do prachu:
„Vědci mají velmi dobré důvody se domnívat, že temná hmota existuje – že je tu nějaká neviditelná látka (stuff – Václav Dostál pro tento výraz používá raději slovo entita, pozn. překl.), která všechno svou gravitací přitahuje, ale pro naše teleskopy je neviditelná. Nevědí však, z čeho se temná hmota vlastně skládá. Fyzici mají nějaké domněnky. Výzkumníci však nikdy nezaznamenali žádný přímý důkaz, který by jim naznačil, že alespoň nějaký detail jejich odhadu je správný, možná s jednou výjimkou: Jeden samostatný detektor v Itálii šuměl v zimě víc než v létě, což naznačuje, že určitý typ modelu temné hmoty by mohl být správný. Nyní to však nový experiment zkusil zopakovat, jenže tento roční cyklus šumění selhal a nemohl tak přinést zřetelnější výsledky, což ukazuje na to, že důkaz italského detektoru o temné hmotě je pravděpodobně chybný.“
Vědci ve vesmíru vyznačili, kde se temná hmota skrývá
Navzdory optimistickému titulku neříká tento starší plátek Rafi Letzera, že temná hmota byla zjištěna. Letzer pouze oznamuje novou mapu galaktických hvězdokup, která by mohla ukázat, kde že se ten duch „ukrývá“. Skrytá místa, která jsou navržena podle tvarů gravitačně zaměřených objektů, jsou teoretická. Jejich identifikace jako „skrytá místa“ je závislá na teoretickém předpokladu, co by údajně tato tajemná neznámá látka měla s běžnou hmotou udělat.
Hledání temné hmoty, která běží na čas
(Nature)
Nature v této nové zprávě očekává, že „vzdálená síť atomových hodin by mohla zjišťovat vady časoprostoru.“ Možná nás vesmír klame. Možná je temná hmota souborem topologických vad hned od samého velkého třesku. Možná. Ale článek hned na začátku přiznává: „Většina hmoty ve vesmíru je nevysvětlena – zdá se, že na jiné objekty vyvíjí gravitační tah, ale nevydává žádné světlo.“ Pokud vědci budou třídit síť atomových hodin, možná před dalším zklamáním z neúspěchu ztratí více času testováním „teorie topologických vad a dalších kandidátů na temnou hmotu“.
11 nezodpovězených hlavních otázek o temné hmotě
Umělecké ztvárnění expandující temné hmoty v oblasti temné energie. (Poznámka pro vyznavače scientismu: To je vtip.)
Adam Mann vyjmenoval nezodpovězené otázky, které jsou velmi jednoduché: Co je to? Kde to je? Existuje vůbec nějaká temná hmota?
Nová éra hledání temné hmoty
(Nature)
Optimismus v titulku vzápětí střídá v prvním odstavci beznaděj. Všimněte si slov krize a problém v tomto plátku od Bertona a Taita, kteří volají po zastavení a změně směru veškerého úsilí od předchozího pátrání.
„V části komunity, zabývající se temnou hmotou narůstá pocit „krize“, který vyplývá z neexistence důkazů o nejpopulárnějších kandidátech na částice temné hmoty – jako je slabá interakce s hmotnými částicemi, axiony a sterilními neutriny – navzdory obrovskému úsilí, které bylo při hledání těchto částic vynaloženo. Mluvíme zde o tom, co jsme se naučili o povaze temné hmoty z minulých experimentů a o návrzích plánovaného pátrání po temné hmotě v příštím desetiletí. Tvrdíme, že rozšíření experimentálního úsilí a začlenění astronomických průzkumů a pozorování gravitačních vln je naší nejlepší nadějí na pokrok v problematice temné hmoty.“
Avšak to, co se „naučili“ je, že temná hmota nemusí dokonce ani existovat. Přemýšleli o ní již více než století. Kdypak to vzdají a přiznají porážku? Bertone a Tait při hledání této neznámé substance končí strategií „nenechat žádný kámen neotočený“. Kdy nastane okamžik, že si vědci uvědomí: „Nyní jsme se podívali už pod dostatečné množství kamenů. Duch, kterého hledáme, pravděpodobně nebude pod další tisícovkou kamenů nalezen.“
Ironií na tom je tvrzení, že všichni chtějí usilovat o přirozené poznání. „Hlavním principem při pátrání po temné hmotě je přírodní charakter, protože problém temné hmoty byl nastolen počátkem 80. let minulého století.“ Duchové však podle definice přirození nejsou.
Vzhledem k tomu, že nikdo nikdy nemůže prokázat univerzální negativitu, nemůžeme také definitivně říci, že temná hmota neexistuje a nikdy se nenajde. Nicméně i tak problém temné hmoty připomíná hledání předků kambrické exploze. Darwin si myslel, že se objeví, jak budou odhalovány další fosilie. Ovšem žel pro něho a jeho učedníky, od roku 1859 tyto stále chybí. Nalezli jsme nesčetné množství fosilií, ty jsou však zatříděny do stávajících kategorií. Paleontologové mohou bezpečně říci, že už „převrátili dostatek kamenů“; ale předci kambrických živočichů nejspíš neexistují.
Jaká to zvláštní věc: tisíce inteligentních, kvalitně vzdělaných vědců s neúnavnou silou nahánějí duchy. Myslíte si, že kritériem vědy je tzv. falzifikovatelnost (vyvratitelnost, zpochybnitelnost, pozn. překl.) Věřící v temnou hmotu jsou zpochybnitelní již po celé století, ale nevzdávají se. Co žene tyto lidi k tomu, aby neustále bušili hlavou proti zdi? Odpověď: je to obsedantně-kompulzivní porucha, zděděná po učitelích, kteří neoblomně trvají na víře ve starý, materialistický vesmír. Neustálý bolehlav není pro ně tak vysoká cena, kterou platí za vyhýbání se důsledkům Genesis 1:1.
Cvičení: Přemýšlejte o jiných oblastech vědy, kde se drží společně dohodnutá víra (konsenzus) navzdory důkazům.