Časopis Creation 13(3):22–23
(Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 05/2022. Úvodní obrázek: Evoluční představa Jávského člověka. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Obrázek 1: Původně nalezené fosilní části: Temeno lebky, stehenní kost, zub.
Koncem minulého století odplul holandský lékař Eugene Dubois do Nizozemské východní Indie (nyní Indonésie). Zcela okouzlen evoluční teorií z nějakého důvodu uvěřil, že v této části světa najde onen stále unikající „chybějící článek“ mezi lidmi a opicemi.
V roce 1892 na ostrově Jáva našel stehenní kost, která se ve všech směrech podobala kostem moderních lidí. Asi o rok dříve našel na stejném místě velkou část lebky a později tři zuby. Ty nebyly nutně od stejného jedince: lebka a kost nohy byly od sebe vzdáleny asi 15 metrů (50 stop).
Zdálo se že tvor, z něhož pocházela horní část lebky, měl velikost mozku 900 cm3 (asi dvě třetiny průměrného moderního člověka – musíme samozřejmě počítat s obtížemi při odhadování velikosti mozku pouze z části lebky). Není důvod tvrdit, že lebka a kost nohy pocházejí od stejného jedince. Dubois však trval na tom, že našel onen „chybějící článek“, až se jako takový stal nakonec široce uznávaným, a to navzdory skutečnosti, že přední autority identifikovaly dva zuby jako zuby orangutana a ten další jako lidský.
„Jávský člověk“ byl tedy vytrubován po celém světě jako nesporný důkaz lidské evoluce. Učebnice a časopisy byly plné fantazijních rekonstrukcí „jávského muže“, který dostal působivě znějící vědecké jméno Pithecanthropus erectus („lidoop vzpřímený“).
Kosti přirozeně neukázaly, zda jejich majitel (nebo majitelé) měl hodně tělesného ochlupení nebo ne. Přesto všechny kresby „Jávského muže“ ukazovaly požadované množství vlasů, obvyklou palici v ruce a tak dále. Ačkoli nebyly nalezeny žádné obličejové kosti, byly v kresbách umělců příznačně rekonstruovány rysy „napůl opice, napůl člověk“.
Byly nalezeny i další lebky
Celých 30 let Dubois vědecké komunitě neoznámil, že na stejném místě a stejné úrovni ve štěrkovém ložisku našel ještě dvě další lidské lebky. Jednalo se o takzvané Wajakské lebky. Mnozí viděli důvod v jeho obavách, že by to zpomalilo proces přijetí jeho nálezu „jávského muže“ jako předchůdce člověka. Nicméně z jeho vlastních spisů a dalších zdrojů bylo patrné, že Dubois měl zjevně podezřívavou povahu, takže svůj nález „Jávského člověka“ dokonce na léta zamkl, i když mnozí byli již přesvědčeni, že to byl ‚chybějící článek‘.
Obrázek 2: Z nalezeného temene lebky a jedné stehenní kosti (navíc vzdálené od sebe 15 m) vytvořila evoluční fantazie tento obraz Jávského člověka.
Nyní byl „Jávský člověk“ přejmenován tak, že patří do kategorie Homo erectus. Čtenáři by však měli mít na paměti, že i když skutečně existují i další exempláře, které byly pojmenovány Homo erectus (ačkoli v celé této otázce mají sporný status, ale to je jiná věc), přesto není žádný důvod se domnívat, že „jávský muž“ do této kategorie nutně patřil nebo že vůbec objektivně existoval.
Temeno lebky mohlo docela dobře patřit velké vyhynulé opici a kost nohy obvyklému člověku. Žel, občas je stále vidět text odkazující na „Jávského muže“ jako důkaz evolučního původu člověka.
Odvolal Dubois? Revize záznamu
Evolucionistické články v učebnicích a články v odborných antropologických časopisech často psaly, že Dubois se nakonec svého „Jávského muže“ zřekl a prohlásil, že to byl pouze obří gibbon. Takové autority byly v tomto smyslu citovány přirozeně i v kreacionistických dílech.
Nové informace, které odhalil vytrvalý bořič evolučních ikon Stephen Jay Gould, nade vší pochybnost ukazují, že jde o zavádějící obraz.1
Ale Dubois měl na evoluci člověka výstřední pohled, který vyžadoval přesný matematický vztah mezi růstem velikostí mozku a tělesnou hmotností. Ve skutečnosti tím, že trval u „Jávského lidoopa“ na proporcích gibona (čímž se změnila rekonstruovaná tělesná hmotnost), si zajistil, že poměr přesně zapadne do jeho (chybné) matematické řady. Účelem bylo ještě více upevnit jeho status coby dokonalého „mezičlánku“. Dubois sám je citován tak, že v roce 1932 napsal:
„Pithecanthropus nebyl člověk, ale obrovský rod spřízněný s gibony … Stále věřím, a nyní pevněji než kdy jindy, že Pithecanthropus z Trinilu je skutečným „chybějícím článkem“.1
Asi ještě potrvá než myšlenka, že Dubois změnil názor na „Jávského muže“, úplně vymizí, a to jak mezi evolucionisty, tak i mezi kreacionisty.
Odkazy
- Gould, Stephen Jay, ‘Men of the Thirty-Third Division’, Natural History, April, 1990, pp. 12–24.
- Q&A Anthropology and Apeman