Kameny jade – krása pod tlakem

Formování kýžených kvalit kamenů jade vyžaduje jedinečné podmínky, které se nepodobají ničemu dnes na Zemi.

Dr. Andrew A. Snelling

Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 05/2024. Jade je společný název pro drahokamy nefrit a jadeit. Barva nefritu je sytě zelená, minerál je velmi tvrdý, podobně jako křemen, je však houževnatější díky mikrokrystalické struktuře. Jadeit je pyroxen. Po naleštění jsou tyto kameny velmi estetické, s dokonalým skelným leskem (pozn. redakce).

Vejdete-li do jakéhokoli muzea čínského umění, uvidíte nádherné jadeitové řezby — bledě zelené draky, žluté přívěsky, průsvitné bílé květiny, růžové vázy a živě zelené nádobí používané císaři.

Tento drahý kámen však přitahoval pozornost ještě předtím, než byl ceněn pro svou krásu. Je tvrdý, ale snadno tvarovatelný. Takže dříve z něho lidé často vyřezávali sekery, čepele, sekačky a kladiva. Ale dnes je na prvním místě jeho krása.

Kameny jade byly ceněné již od starověku, s velkou oblibou se používaly na císařském dvoře v Číně. Z nefritu vyráběly královské rodiny pohřební obleky spojením čtvercových dílců do celotělových oděvů. Nefrit je v Číně ceněn dodnes, kde stojí až 3 000 $ za unci (28,4 gramů), v závislosti na barvě a vzácnosti.

Jadeit byl oblíbený nejen ve starověké Číně, Japonsku, Koreji a dalších východoasijských kulturách, ale také v Americe. Ve Střední Americe jej nosili aztéčtí indiáni jako talisman, protože si mysleli, že má zvláštní schopnosti zmírňovat bolesti břicha.

Kde se tedy vzaly kameny jade? Někoho to možná překvapí, ale ty správné a současně vzácné, tlakové podmínky, nezbytné k výrobě tohoto nádherného drahokamu, poskytla právě biblická Potopa.

Co jsou kameny jade?

Název jade se ve skutečnosti vztahuje na dvě horniny složené z různých minerálů s různou tvrdostí.

Tvrdý zelený nefrit, ceněný již od starověku, pochází z minerálu zvaného jadeit.¹ Čistý jadeit je bílý, a když je průhledný nebo průsvitný, někdy se mu říká „vodní nefrit.” Živou smaragdově zelenou barvu „imperiálního nefritu“ vytvářejí kovové nečistoty z chrómu. Jiné barvy jadeitu zahrnují listově zelenou, fialovou a intenzivní modrou, v závislosti na obsahu kovových nečistot (železo, mangan nebo titan).

Měkčí kameny jade jsou z horniny obsahující nefrit.² Průsvitně bílá až velmi světle žlutá varianta, v Číně známá jako „nefrit barvy skopového tuku“ je téměř čistý tremolit (to je jedna ze dvou hlavních složek nefritu, bohatá na hořčík). Dnes je velmi ceněná. Zelený „špenátový nefrit“ je nejrozšířenější variantou nefritu, ale jeho barva se pohybuje od téměř černé až po šedozelenou. Tento téměř smaragdově zelený měkčí jadeit je dodnes ceněný pro možnost řezby k výrobě šperků.

Rozsáhlá ložiska nádhery

Největší a nejvýznamnější ložiska jadeitu jsou v severním Myanmaru (Barmě) a Guatemale (viz mapa).³ Nejdůležitější ložiska nefritu jsou v severní Britské Kolumbii v Kanadě; v Xinjiang, Čína; poblíž jezera Bajkal na Sibiři, Rusko; a poblíž Cowell, Jižní Austrálie. Ostatní ložiska jsou malá nebo byla vytěžena. Umístění těchto ložisek kamenů jade, zejména jadeitu, nám pomáhá pochopit jejich vznik, zejména podíváme-li se na jejich vztah k zemským tektonickým deskám.

Obr. 1: Drahokamy v ohnivém kruhu
Ložiska nefritu se obvykle nacházejí na hranicích zemských tektonických desek. Kameny jade pocházejí ze dvou druhů hornin. Jadeit je tvrdší, např. slavný zelený císařský nefrit (hlavní naleziště v jihovýchodní Asii a Guatemale). Nefrit je měkčí (hlavní naleziště v Kanadě, Číně a Austrálii).

Desková tektonika je studie struktury zemské kůry a pláště, s důrazem na teorii, že zemská litosféra se rozpadla na velké desky, které plují velmi pomalu jedna vůči druhé na roztavené hornině pod nimi a interagují spolu. Tyto desky zahrnují kůru jak kontinentální, tak oceánského dna (viz mapa).

Na jejich hranicích se desky vzájemně ovlivňují třemi způsoby, v závislosti na směr, kterým se pohybují:

1. Desky kloužou jedna přes druhou podél hlavních dotykových zón.
2. Kůra oceánského dna se odtrhává, jak se zvedá nový materiál oceánského dna, kde se desky od sebe vzdalují.
3. Desky se srazí a jedna se podsune (jde pod okraj jiné desky) nebo vyjede nahoru přes okraj druhé desky a vytvoří pohoří.

Podívejte se na umístění ložisek jadeitu a nefritu na mapě světa s hranicemi tektonických desek. Všimněte si, že většina ložisek jadeitu a mnoho ložisek nefritu se shoduje se současnými subdukčními zónami nebo dřívějšími kolizními zónami.

Laboratorní pokusy nám ukazují že jadeit se tvoří při teplotách 480–1110 °F (250–600 °C) pod extrémním tlakem 87 000–507 500 libry na čtvereční palec (0,6–3,5 GPa).⁵ Tyto podmínky se vyskytují v hloubkách 12,5– 75 mil (20–120 km) pod zemským povrchem, takže jadeit se musel vytvořit v subdukčních zónách, kde se desky srazily.

Tvrdý jadeit vznikl v těchto kolizních zónách, když se desky oceánské kůry podsouvaly pod okraje pohybujících se kontinentálních desek. Jak se oceánská kůra podsouvala, vtahovala s sebou také úlomky kontinentálních sedimentárních hornin (viz obrázek). Podél kolizní zóny teplo a vysoké tlaky metamorfovaly oceánské horniny a sedimentární horniny (tj. změnily jejich formu a povahu) a uvolnily velmi horké, slané tekutiny. Tyto tekutiny vykrystalizovaly do jadeitu, který se obvykle nachází v blízkosti ložisek serpentinitu (přeměněná oceánská kůra).

Jak vznikly kameny jade

Krok první: Když se zemská kůra rozbila na desky, které do sebe narazily během potopy se některé oceánské desky sesunuly pod kontinenty.

Krok druhý: Potápějící se desky táhly dolů úlomky sedimentárních hornin kontinentů.

Krok třetí: V nižších hloubkách teplo a tlak změnily horniny a uvolnily horké, slané tekutiny. Tyto stoupající tekutiny vykrystalizovaly do jadeitu.

Ložiska nefritu vyprávějí podobný příběh. Tvoří se při teplotách 210–840 °F (100–450 °C) a tlaku 14 500–72 500 liber na čtvereční palec (100–500 MPa), také v přítomnosti vodnatých tekutin.⁶

Na rozdíl od jadeitu se měkčí ložiska nefritu tvoří ve dvou různých geologických podmínkách. Mnoho nefritových usazenin se vytvořilo v kolizních zónách desek (viz mapa). Tato ložiska se však obvykle nacházejí tam, kde se desky oceánské kůry odlamovaly a odsunuly se do sedimentárních hornin na okrajích kontinentů. Tyto sedimentární horniny se v kolizní zóně stlačily, vytvářely intenzivní teplo a tlak, který je metamorfoval a produkoval serpentinit. Tekutiny generované těmito procesy se v serpentinitu zachytily a určité části přeměnily na nefrit.

Další geologické prostředí, ve kterém se tvoří nefrit, je velmi odlišné. Mezi starověkými vrstvami sedimentárních hornin se nachází druh vápence zvaný dolomit.

Vrstvy dolomitu, které byly metamorfovány teplem a tlakem, byly přeměněny na dolomitový mramor. Do těchto metamorfovaných hornin často pronikala roztavená žula. Jak tato žula krystalizovala, uvolňovaly se horké tekutiny a pronikaly vrstvami dolomitového mramoru a přeměňovaly části na usazeniny nefritu.

Nejvyšší tlak

Co mohlo způsobit, že se desky tak intenzivně, dramaticky posunuly, až tlak vytvořil taková ložiska nefritu?

My, kteří věříme popisu v Genesis, nemusíme chodit pro odpověď příliš daleko! Naznačuje nám to Genesis 1:9, totiž že většina země, kterou Bůh stvořil třetího dne Tvůrčího týdne, byla pravděpodobně jedním superkontinentem.⁷ Poté, když začala Potopa, Genesis 7:11 říká: „v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké.“

Tento katastrofický výron horkých vod a stoupající roztavená hornina způsobily masivní trhliny na mořském dně („velká hlubina“). Taková trhlina by se rychle rozšířila po celé zeměkouli – včetně superkontinentu, a roztrhala zemskou kůru na oceánskou kůru a kontinentální desky.

Desky se pohybovaly a srážely, což způsobilo horko, extrémní tlaky a horké slané tekutiny, které produkovaly usazeniny jadeitu a nefritu.

Pamatujme, že vody Potopy se přehnaly také přes kontinentální desky a rychle ukládaly obrovské masy usazenin obsahujících fosilie napříč kontinenty. Na některých místech tyto sedimenty metamorfovaly, a to díky jejich hlubokému pohřbení a doprovodným pohybům země. Vnikla do nich i roztavená žula. Horké vodnaté tekutiny pronikly vrstvami dolomitického mramoru a mnohé z nich přeměnily v ložiska nefritu.

Dnešní nefritová ložiska se tedy utvořila v důsledku celosvětového kataklyzmatu, katastrofální Potopy. Živé barvy vzácných a nádherných kamenů jade se zrodily při vysokých teplotách, extrémním tlaku, spolu s vodnatými tekutinami. Kameny jade mají pro nás hodnotu nejen jako drahokamy, ale také proto, že jsou výbornou připomínkou jedné z nejtragičtějších událostí v biblické historii – celosvětové Potopy.

Způsob, jakým se kameny jade tvořily, je pro nás také duchovní lekcí. Kolikrát v životě sténáme a roníme slzy pod tlakem zkoušek a trápení?

Apoštol Pavel dobře věděl o tlaku spojeném s pocitem, že náš svět se prudce otřásá. Pod vedením Ducha svatého napsal tato slova: „Ze všech stran zakoušíme soužení, ale nebýváme zdrceni … Neboť toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně.“ (2. Korintským 4:8; 17).

Vzácná krása kamenů jade, vyprodukovaných horninami, které musely projít tepelnou přeměnou, extrémními tlaky a vodou, může být připomínkou našich zkoušek a trápení, které náš Nebeský Otec dopouští proto, aby nás více připodobnil k obrazu Svého Syna, našeho Stvořitele a Vykupitele, Ježíše Krista. Tímto způsobem ukazuje svou krásu v našich životech – a ta je koneckonců vzácnější než všechny kameny jade na světě!

Odkazy a poznámky

1. Různé pyroxenové skupiny jednořetězcových silikátových minerálů s chemickým vzorcem NaAlSi₂O₆ a tvrdostí podle Mohsovy stupnice 6.5–7.0. Viz A.A. Snelling, “Shape-Shifting Silicon,” Answers 9.4 (October–December 2014): 52–55.
2. Různé amfibolové skupiny dvouřetězcových silikátových minerálů s chemickým vzorcem Ca(Mg,Fe)₅Si₈O₂₂(OH)₂ a tvrdostí podle Mohsovy stupnice 6.0–6.5. Viz A.A. Snelling, “Shape-Shifting Silicon,” Answers 9.4 (October–December 2014): 52–55.
3. G.E. Harlow, S.S. Sorenson, and V.B. Sisson, “Jade,” in Geology of Gem Deposits (Short Course Series Volume 37), ed. L.A. Groat (Quebec: Mineralogical Association of Canada, 2007), 207–253.
4. A.A. Snelling, “Plate Tectonics—The Reality Behind a Theory,” Answers 11.1 (January–March 2016): 52–55.
5. R.J. Stern, T. Tsujimori, G.E. Harlow, and L.A. Groat, “Plate Tectonic Gemstones,” Geology 41.7 (July 2013): 723–726.
6. Ref. 3.
7. A.A. Snelling, “A Catastrophic Breakup—A Scientific Look at Catastrophic Plate Tectonics,” Answers 2.2 (April–June 2007): 44–48.