JWST: Nová data, nové pochybnosti

Data z dalekohledu Jamese Webba zpochybňují velký třesk

Jake Hebert, Ph.D.

Z www.icr.org  přeložil Pavel Akrman – 09/2022. Úvodní obrázek: Dalekohled Jamese Webba. (Credit: NASA / JPL-Caltech)

Astronomové jsou nadšeni mimořádnými snímky, které poskytuje nový vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), ale již teď některá data odporují očekáváním v souvislosti s velkým třeskem.¹

Obrázek 1: Nový Webbův snímek spirální galaxie NGC 628. (Judy Schmidt/Flickr, CC BY 2.0)

JWST je navržen tak, aby „viděl“ v infračervené části elektromagnetického spektra. Světlo z velmi vzdálených galaxií je posunuto do této části spektra, takže JWST by měl být schopen získat lepší snímky velmi vzdálených galaxií.² Online srovnání skutečně ukazuje, že snímky z hlubokého pole získané Webbem jsou ještě lepší než velkolepé snímky získané Hubbleem.³

Kreacionisté již dlouho upozorňují na to, že Velký třesk trpí problémem zralých vzdálených galaxií. Teoretici velkého třesku předpokládají, že světlu z nejvzdálenějších galaxií trvalo více než 13 miliard let, než dorazilo na Zemi. Podle velkého třesku bychom měli vidět tyto velmi vzdálené galaxie ne takové, jaké jsou dnes, ale takové, jaké byly před více než 13 miliardami let. Tyto galaxie by tedy měly vypadat „nevyvinuté“ a „nezralé“. Přesto je toto očekávání zpravidla nenaplněno,^4-6 a předběžná data z Webbova teleskopu v tomto trendu pokračují:

Zdá se, že úplně první výsledky z vesmírného dalekohledu Jamese Webba ukazují na to, že masivní, zářící galaxie se vytvořily již během prvních 250 milionů let po velkém třesku. Pokud by se to potvrdilo, vážně by to zpochybnilo současné kosmologické myšlení…. Mnohé z těchto galaxií vypadají hmotnější, než jak říká standardní kosmologický model, který popisuje složení a vývoj vesmíru [sic].⁷

V duchu spravedlnosti je třeba poznamenat, že tyto výsledky jsou předběžné a dosud ne zcela potvrzené. Nicméně mezi teoretiky velkého třesku však zjevně vyvolávají určitou úzkost. Kosmolog Richard Ellis z londýnské University College řekl: „Poněkud mě znepokojuje, že na několika prvních snímcích nacházíme tato monstra [galaxie].“⁷ Dále Garth Illingworth z Kalifornské univerzity Santa Cruz řekl: „Toto už je mimo rámec toho, co předpovídaly modely.“¹

Ale může nastat ještě větší problém. Astrofyzik Michael J. Disney (odešel do penze z Cardiffské univerzity) pomáhal konstruovat kamery pro Hubbleův vesmírný dalekohled v 70. a 80. letech 20. století. V článku American Scientist z roku 2007 Disney uvedl, že myšlenka rozpínajícího se vesmíru je sice „přiměřeně podložená hypotéza“,⁸ ale že nalezení dalších důkazů pro rozpínající se vesmír je „nanejvýš důležité“.⁸ Vzpomínal:

Ve třicátých letech 20. století navrhl Richard Tolman jen takový test [pro rozpínající se vesmír], ale skutečná data jsou k dispozici až nyní. Tolman vypočítal, že plošná jasnost (zdánlivý jas na jednotku plochy) vzdalujících se galaxií by měla klesat obzvláště dramaticky s rudým posuvem – opravdu tak dramaticky, že nám, kteří jsme v 80. letech stavěli první kamery pro Hubbleův vesmírný dalekohled kosmologové říkali, abychom se o vzdálené galaxie vůbec nestarali, protože je zkrátka neuvidíme. Umíte si proto představit naše překvapení, když každý hluboký snímek z Hubble dalekohledu ukázal stovky zdánlivě vzdálených galaxií rozesetých po celé své ploše… Kosmologové dnes mumlají cosi o „evoluci galaxií“, ale předběžné znaky nemluví zrovna dobře pro Tolmanův test expanze při vysokém rudém posuvu.^8,9

Jako astrofyzik si Disney dobře uvědomuje, že rudé posuvy galaxií jsou považovány za důkaz rozpínajícího se vesmíru. Jenže tyto rudé posuvy může způsobovat i něco jiného, a Tolmanův efekt je jen způsob otestování, zda je tím správným vysvětlením právě rozpínající se vesmír. Ve statickém vesmíru by povrchový jas galaxie měl být konstantní, bez ohledu na hodnotu rudého posuvu.¹⁰ V rozpínajícím se vesmíru by se však povrchový jas měl díky vyšší hodnotě rudého posuvu dramaticky ztlumit. To je důvod, proč si kosmologové velkého třesku nemysleli, že by Hubbleův teleskop byl schopen vidět extrémně vzdálené galaxie s vysokým rudým posuvem. Jenže Hubble tyto galaxie viděl, a Webb se nyní dívá ještě dále do vesmíru.

Obrázek 2: Detailní záběr galaxie NGC 7320 ukazuje více detailů, než dosud pořídil jakýkoli dalekohled této galaxie. | Kredit: NASA.

Astronomové již Tolmanův test provedli¹¹ a následně tvrdili, že výsledky jsou v souladu s rozpínajícím se vesmírem předpokládaje, že galaxie s vyšším rudým posuvem jsou podstatně jasnější než galaxie s nižším rudým posuvem a že tato vnitřní jasnost systematicky klesá v průběhu miliard let. A právě toto měl Disney na mysli, když řekl, že kosmologové „mumlají cosi o evoluci galaxií při vysokém rudém posuvu“, aby vysvětlili tento neočekávaný jas. Disney nepovažuje „evoluci galaxií“ za přesvědčivé vysvětlení, nicméně stále si myslí, že by bylo možné vysvětlit tento neočekávaný jas v rozpínajícím se vesmíru.⁹

Kritik velkého třesku Eric Lerner nedávno tvrdil, že výsledky Tolmanových testů odpovídají více statickému než rozpínajícímu se vesmíru.¹² Podobně i kreační fyzik Dr. John Hartnett zastává názor, že vědecké důkazy pro rozpínající se vesmír jsou nejednoznačné.^13,14

Minimálně je tedy schopnost HST a Webba vidět extrémně vzdálené galaxie dalším příkladem neúspěšné předpovědi velkého třesku.^15-18 Ale mohlo by jít i o mnohem víc – mohl by to být důkaz proti samotné myšlence rozpínajícího se vesmíru. Kreacionističtí astrofyzikové a astronomové si nyní mohou dát za hlavní prioritu potvrzení nebo vyvrácení Lernerových výsledků.

V každém případě si křesťané věřící Bibli mohou být jisti, že nebesa budou i nadále svědčit o Boží slávě a jejich nadpřirozeném stvoření Pánem Ježíšem Kristem, jak je to popsáno v Písmu.¹⁹

Odkazy

1. Clery, D. Webb teleskop odhaluje nepředvídané množství jasných galaxií v raném vesmíru. Science. Publikováno na science.org 9. srpna 2022, přístupné 15. srpna 2022.
2. Koberlein, B. Hlubší nebe. Publikováno na briankoberlain.com 13. května 2015, přístupné 22. srpna 2022.
3. Webb vs. Hubble – kupa galaxií SMACS -723. Nicholas Eggleston. Zveřejněno na nicholaseggleston.com, přístupné 15. srpna 2022. Pomocí počítačové myši můžete po snímku posunout svislý pruh, který interaktivně demonstruje Webbovo zlepšení oproti Hubbleovi.
4. Thomas, B. 2011. „Stará“ galaxie nalezená v „mladé“ části vesmíru. Creation Science Update. Publikováno na ICR.org 24. května 2011, přístupné 22. srpna 2022.
5. Hebert, J. 2020. Překvapení „brzy“ ve spirální galaxii. Creation Science Update. Publikováno na ICR.org 1. května 2020, přístup 22. srpna 2022.
6. Hebert, J. 2020. Nejvzdálenější rotující disk galaxie výzvy sekulárním modelům. Creation Science Update. Publikováno na ICR.org 28. května 2020, přístupné 22. srpna 2022.
7. Schilling, G. Webb Telescope rozbil rekordy vzdálenosti, výzvy astronomům. Sky & Telescope. Publikováno na skyandtelescope.com 10. srpna 2022, přístupné 25. srpna 2022.
8. Disney, MJ 2007. Moderní kosmologie: věda nebo folklór? American Science. 95 (5): 383-385.
9. Viz také Disney, MJ Na počátku času; co by mohl vidět teleskop Jamese Webba. Publikováno na mjdisney.org 21. července 2022, přístupné 22. srpna 2022.
10. Tedy za předpokladu, že měření jasu využívá to, co astronomové nazývají „AB magnitudy“.
11. Lubin, LM a A. Sandage. 2001. Tolmanův test jasu povrchu pro realitu expanze. IV. Měření Tolmanova signálu a evoluce svítivosti galaxií raného typu. Astronomický časopis. 122: 1084-1103.
12. Lerner, EJ 2018. Pozorování odporují předpovědím velikosti galaxií a jasnosti povrchu, které jsou založeny na hypotéze rozpínajícího se vesmíru. Měsíčník Královské astronomické společnosti. 477 (3): 3185-3196.
13. Hartnett, J. 2011. Naznačují pozorovací důkazy, že se vesmír rozpíná? – část 2: argument proti expanzi. Journal of Creation. 25 (3): 115-120.
14. Hartnett, J. Existuje definitivní důkaz pro rozpínající se vesmír? Evoluce z „doby temna“. CMI. Publikováno na creation.com 19. srpna 2014 a aktualizováno 8. září 2014, přístupné 22. srpna 2022.
15. Hebert, J. a B. Thomas. 2014. Podporuje věda velký třesk? Acts and facts. 43 (7).
16. Thomas, B. 2014. Big Bang Fizzles under Lithium Test. Creation Science Update, Publikováno na ICR.org 22. září 2014, přístupné 22. srpna 2022.
17. Hebert, J. 2018. Potvrzuje kosmické mikrovlnné pozadí velký třesk? Acts and facts. 47 (6).
18. Hebert, J. 2020. Astronomický časopis: Velký třesk v krizi? Creation Science Update. Publikováno na ICR.org 21. května 2020, přístupné 22. srpna 2022.
19. Genesis 1, Žalm 19:1-2, Jan 1:1-2 a Koloským 1:16.