Jejda; Datování zubů se liší o 750%

Je ohromující, jak se umí evolucionisté mýlit, aniž by přitom mrkli okem. Tak obří chyby jsou jinde i na vyhazov.

David F. Coppedge

Z Creation Evolution News přeložil Pavel Akrman – 02/2021.

Toto je nadpis článku na portálu Phys.org z 9. února 2021: Opakované testování starých zubů nalezených v Číně ukazuje, že jsou staré 16 000 let – ne 120 000 let.

Předpokládejme, že zaměstnanec vejde do kanceláře šéfa a řekne: „Zdravím šéfe; je tu taková drobná účetní chyba. Vzpomínáte si na ten nový projektový fond, o kterém jsem vám řekl, že na něm je 120 000 $? Pravda je taková, že má jen 16 000 $.“ Nechtěl by šéf snad vědět, jak k takové obrovské chybě došlo? Nechtěl by vést podvodníky k odpovědnosti? Pokud by se chyba nedala rozumně vysvětlit, očekávaná odpověď by měla znít „Jste propuštěn!“. A jak je to v případě stejné chyby v datování starodávných zubů?

„Většina archeologů souhlasí s tím, že moderní lidé se vyvinuli přibližně před 500 000 až 315 000 lety a migrovali z Afriky přibližně před 65 000 až 45 000 lety do částí Eurasie – jiní, dávnější lidští hominini se vydali na stejnou cestu mnohem dříve, ale všichni vyhynuli. Tato časová osa byla zpochybněna již v roce 2015, kdy tým archeologů našel zkamenělé zuby v pěti jeskyních v jižní části Číny a tvrdil, že jsou staré přibližně jen 120 000 let. V rámci tohoto nového úsilí vědci znovu přezkoumali zuby a zjistili, že původní badatelé se mýlili – nové testování ukázalo, že zuby jsou staré jen 16 000 let.“

Toto představuje chybu o 750 %. Nesprávný odhad 120 000 let vycházel z neomluvitelného lajdáctví. Vědci totiž původně dokonce ani nedatovali zuby! Použili jen zástupné materiály, jako jsou „sediment a naplavené horniny vyskytující se v blízkosti zubů“. Tyto metody jsou vysoce závislé na mnoha předpokladech o rychlosti akumulace naplavenin. Spíše to vypadá na to, že hledali taková data ve snaze potvrdit si své předsudky o lidské evoluci a časové ose migrace.

„Samotné zuby nebyly testovány. V rámci nového přezkumu našli vědci malé kousky mitochondriální DNA v některých zubech (a v dřevěném uhlí poblíž) a testovali je pomocí datování uhlíkem-14. Jejich výsledky ukázaly, že zuby patřily moderním lidem žijícím v této oblasti během holocénu (tj. poslední epocha kvartéru známá také jako mladší čtvrtohory, pozn. překl.). Vědci rovněž zjistili, že DNA jednoho z testovaných vzorků se shodovala s lidmi žijícími v moderním Tibetu a Barmě …. Navrhují také, aby ostatní vědci provádějící podobné výzkumné úsilí vždy testovali přímo nalezené vzorky pomocí datování uhlíku-14, aby zajistili přesnost.“

Ani zmínka o tom, že by někdo byl odpovědný za zveřejnění dat, která uvedla vědeckou obec v omyl po dobu nejméně pěti let. Evoluční teorie je jednou z mála oblastí, kde lze publikovat odfláknutou práci bez následků.

Ale i 16 000 let je stále mimo důvěryhodný rámec. Zuby vypadají stejně jako zuby dnes žijících lidí v okolí. Datování uhlíkem-14 se stává čím dál méně spolehlivou metodou. Každé datování, které nelze potvrdit nezávislými důkazy, zejména mimo písemné záznamy, se stává čím dál tím více pouhou domněnkou. Jestliže tu před několika tisíci lety došlo ke globální Potopě, muselo to rozhodit kalibrační křivku, na kterou se s důvěrou spoléhají metody sekulárního datování, takže data vypadala starší, než byla skutečnost.