Z Creation.com přeložil Pavel Kábrt – 05/2017. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.
Podle teorie Richarda Dawkinse o sobeckém genu je naše chování puzeno geny tak, aby se maximalizovalo jejich přežití. Třeba u lidí muži mají prý sklon k promiskuitě (např. formou znásilnění nebo prostě starou běžnou nevěrou), protože to rozšiřuje jejich geny do okolí a maximalizuje jejich evoluční úspěch.1 Ženy jsou prý méně promiskuitní, dávají přednost dlouhodobému „ochránci“, neboť rození dětí je relativně více „nákladné“. Muži svádějí ženy ke kopulaci pomocí dvoření se, dárků atd. Kvůli svým genům jsou prý muži méně zodpovědnými záletníky. Psycholog z MIT (Massachusettský technologický institut) uvedl (znovu) tyto scénáře v How the Mind Works2 (Jak funguje mysl).
Jenže samci některých druhů nejsou vůbec promiskuitní. Ploštice z čeledi Veliidae (Samička-bruslařka na východním pobřeží Austrálie, angl. „Zeus Bug“) má na svých zádech speciální důlek, kde se veze její menší sameček.3 Ona tohoto svého samečka krmí ze žlázy na zádech, vyměšující sekret. Sameček o poloviční velikosti než jeho samička jezdí na jejích zádech a asi týden se s ní páří a současně je od ní živen. Do dvou týdnů po kopulaci samička naklade oplodněná vajíčka. Proč je tedy samička tak velkorysá k samečkovi a všechno je zcela naopak k (údajně) k daným stereotypům v rolích sameček/samička?
Mark Elgar z univerzity v Melbourne to vysvětluje:
- Nepřetržitý proud žadatelů o polygamní volné vztahy může zřejmě vést k většímu nepříjemnému obtěžování, což ženské pohlaví nutí vydávat větší energii a dostávat se do rizik utrpět větší škody než když se žena/samička oddá jen jednomu muži/samci … na druhé straně věrnost obou pohlaví se jeví tak, jakoby samec dal vajíčka do jednoho košíku a svou věrností si zajistí, že jeho sperma bude použito spíše než sperma jeho soka.
Na jedné straně je tedy promiskuita mužů „vysvětlována“ myšlenkou o sobeckých genech, ale mužská věrnost je rovněž tak „vysvětlována“ tou samou myšlenkou o sobeckých genech. Jaké je tedy z toho ponaučení? Ať už se samci a samice chovají při páření tak či onak, „evoluce“ to umí vždy „vysvětlit“ – a to i situacemi, které si vzájemně odporují!
Ne ale všichni „vyšší“ živočichové praktikují samčí promiskuitní chování. U mnoha ptačích druhů si zachovávají sameček a samička věrnost po celý život. A samozřejmě mnozí muži zůstávají svým manželkám věrní („dokud nás smrt nerozdělí“).
Sociobiologie je plná nezřetelného a nejasného myšlení (v evoluční terminologii jsou to analýzy sociálního chování). Zastánci hypotézy „sobeckého genu“ předpovídali, že náhradní rodiče budou o svoje děti pečovat hůře než biologičtí rodiče (protože rodiče, jejichž geny děti nenesou, k nim nebudou tak obětaví). Není to pravda. Srovnávání rodičovské péče u dětí počatých přirozeně s péčí o děti počatých oplodněním in vitro (IVF) nebo oplodněním pomocí dárce (DI) vykázalo, že kvalita rodičovství u IVF a DI rodičů přesahuje kvalitu péče o děti v rodinách s přirozeným početím.4
Podobné evolucionistické teorie, týkající se „spřízněnosti“, rovněž selhávají, pokud mají vysvětlit spolupráci mezi sociálně propojenými skupinami. Zde se „volba“ člena rodiny nebo kolonie nepářit se, ale pomáhat v rozmnožování sourozencům, přisuzuje dosaženému výsledku – kdy polovina genů těch, co se nerozmnožili, přežívá v rozmnožujících se sourozencích. Tato teorie prý vysvětluje eusociální druhy – kde je kolonie organizována jako včely nebo mravenci, kde je jedna „svobodná“ včelí královna, a několik samečků, kteří se s ní páří a zbytek společenství se stará o mladé – tedy v zájmu celého společenství si „zvolí“ nepářit se.
Ale rypoš lysý a namibijský vakojezevec (který má srst) jsou těsně příbuzní eusociální druhy, které zcela odporují této teorii. Eusociální chování – jako třeba u termitů a mravenců – které nalézáme též u několika málo savců, představuje pro přírodní výběr hádanku.5 U společenství rypoše lysého jde o skutečný klon, takže pomoc s výchovou potomstva zajišťuje přežití vlastních genů. Evolucionisté tady s radostí vycházejí z příbuzenské teorie pro uchování takového eusociálního chování. Jenže kolonie namibijského vakojezevce je mnohem více geneticky rozrůzněná. Kolonie zřejmě upřednostňuje nahradit královnu odjinud, pokud jejich královna zemře.5
Je jasné, že kolem sexuality a rodinného života je toho mnohem víc, než může vysvětlit představa o sobeckém genu.
Odkazy
- Thornhill, R. and Palmer, C.T., Natural History of Rape: Biological Bases of Sexual Coercion, MIT Press, Cambridge, MA, 2000.
- Pinker, S., How the Mind Works, Allen Lane: The Penguin Press, London, 1997.
- Anon., The way to Zeus’ sperm is through his stomach, Australasian Science 24 (8):13, 2003.
- Golombok, S., Cook, R., Bish, A. and Murray, C., Families created by the new reproductive technologies: quality of parenting and social and emotional development of the children, Child Development 64 (2):285–298, 1995.
- Holloway, M., Socializing with non-naked mole rats, Scientific American 272 (1):11, 1995.