Je duše jen součástí mozku?

Demence nám ukazuje, že mozek není vše, co obnáší naše mysl

Denyse O’Leary

Z evolutionnews.org přeložil Pavel Akrman – 07/2025. Úvodní obrázek: Neurochirurg Dr. Michael Egnor zkoumá důkazy o reálnosti nehmotných duševních sil nezávisle na mozku (Dallaská konference o vědě a víře 2025).

Uznávaný neurochirurg Michael Egnor nedávno obdržel dopis od jednoho skeptika, který sledoval video pod názvem Je duše skutečná?, zveřejněné v květnu 2025.

Diváka zmátl názor Dr. Egnora ohledně abstraktního myšlení, které může fungovat nezávisle na mozku. Skeptik uvedl např. nemocné s rozvinutou demencí, kteří důsledku své nemoci nemohou uvažovat ani myslet abstraktně. Neukazuje snad jejich tíživá situace pravý opak, tedy že abstraktní uvažování ve skutečnosti musí být závislé na mozku?

Video „Je duše skutečná?“, které vyvolalo divákovu otázku. (Zapněte si CZ automatické titulky)

Zde je uvedena odpověď Dr. Egnora:

Děkuji za váš dotaz. Je známo, že hmotné procesy mozku (motorické, senzorické, paměťové, emoční) a nehmotné duševní síly obecně spolupracují.

Vezměme si nyní jako příklad učení matematické analýzy. Používáme přitom zrak, svaly (k zápisu rovnic), paměť a emoce (k motivaci), a současně i schopnost abstraktního uvažování. Pokud váš zrak, paměť atd. nefungují dobře, oslabí se i vaše abstraktní schopnosti. A pokud jste slepí, paralyzovaní a nic si nepamatujete, budete mít s počítáním velké potíže a bude vás to otravovat.

Lidé s Alzheimerovou chorobou mají vážné problémy s pamětí, spolu s motorickými, percepčními a emočními poruchami, což samozřejmě omezuje i jejich rozumové schopnosti.

Dvě části lidské mysli

Pro lepší pochopení si představte lidskou mysl jako dvě odlišné části, které vzájemně spolupracují. Jedna věc je to, co dělá mozek (hmotné procesy). Tato část zahrnuje pohyb a smysly, paměť a emoce. Všechny tyto schopnosti jsou činnostmi mozku a jsou přímo ovlivněny tím, co se s mozkem děje. Rána do hlavy, neúměrné pití alkoholu nebo dementní onemocnění mohou dle očekávání výrazně snížit nebo i zcela zničit jejich účinnost.

Schopnosti abstraktního uvažování a morální volby jsou prvky lidské mysli (duše), které jednoduše nevznikají z mozku. Ale k tomu, aby v tomto světě fungovaly, mozek potřebují. Proto je lidské vědomí pro mnoho badatelů takovou záhadou. Snaží se ve hmotném světě najít věci nehmotné povahy.

Je to trochu jako snažit se najít spravedlnost v budově Nejvyššího soudu. Spravedlnost existuje, a lze ji nalézt v těchto prostorách. Ale není na žádném konkrétním místě, protože nehmotná realita není závislá na konkrétním místě.

Naše nehmotné síly potřebují naše hmotné síly – i když…

Jak poznamenává Dr. Egnor, působení nehmotných síl naší mysli obecně závisí na materiálních silách mozku. Lidé, kteří začínají trpět demencí, ztrácejí smyslové vnímání a paměť, což je obojí potřebné k rozhodování. Často také ztrácejí motorickou schopnost k jejich uskutečnění. Mohou být také postiženi nevhodnými emocemi. Jejich nemateriální síly tedy nejsou příliš účinné. Okolní lidé se dokonce mohou ptát, zda jsou vůbec ještě při smyslech.

Avšak je velmi pozoruhodné, že někdy se nehmotné síly vrátí – a to navzdory všem naprosto nepravděpodobným okolnostem. Dr. Egnor probírá ve své knize Nesmrtelná mysl (Worthy, 3. června 2025) dva koncepty – nečekaná jasnost vědomí (paradoxní lucidita) a jasnost vědomí těsně před smrtí (terminální lucidita).

Paradoxní lucidita

Lidem, potýkajícím se s demencí, se někdy náhle vrátí na omezenou dobu vědomí, a to z dosud neznámých důvodů. Dr. Stephen Post, ředitel Centra pro humanitní medicínu, citlivou zdravotní péči a bioetiku na Stony Brook University, je autorem knihy Důstojnost pro hluboce zapomnětlivé lidi. V podcastu s Dr. Egnorem v loňském roce poznamenal:

Michael Egnor: Když mluvíte o paradoxní luciditě, co tím myslíte?

Stephen Post: Mluvím o zhruba 80 % pečujících osob, kteří sami nahlásili okamžiky naprosto překvapivého jasného vědomí u pečovaných osob. Mysleli si, že jejich blízký je už zcela mimo, neschopný vnímat okolní realitu. A přesto se tomuto jedinci náhle, na určitou dobu skutečně vrátí jeho smysly, ať už zcela spontánně nebo i na popud nějakých symbolů či osobně zaměřené hudby.

Hudba je v této oblasti nejúčinnější. Existuje celostátní hnutí s názvem Music & Memory (Hudba a paměť) a spolu s jednou naší studentkou medicíny, Angelou Lo, jsme provedli studii personalizované hudby pomocí iPodu, tady na akademické půdě ve zdejším pečovatelském domě VA. Byli jsme v oddělené místnosti, kde bylo asi 30 lidí, všichni seděli na židlích. Nikdo z nich nemluvil, byli pohybliví jen do určité míry, a všichni tito lidé byli již starší.

Na zdi byla velká televizní obrazovka s vlající vlajkou, hudba hrála skladbu „God Bless America“. A je pravdou, že 80 % těchto lidí vstalo a zazpívalo pár řádků písně „God Bless America“, ne-li celou sloku, a někdo i celou píseň. V té chvíli se stali somaticky aktivními. Byli emocionálně přítomni, byli schopni vyjádřit všechny druhy emocí, které byly opakem těch odtažitých, plochých pohledů, které si obvykle spojujete s hluboce zapomnětlivými lidmi. Byli víc přítomni než nepřítomní.

Dr. Post vymyslel pro tento jev i slovo: rementia – návrat paměti, v protikladu ke slovu dementia (demence – postupná ztráta vyšších mozkových funkcí, jako je paměť, myšlení, úsudek a řeč). Klíčovou otázkou je pokusit se vyvinout léčbu, která by tento chvilkový návrat paměti dokázala prodloužit.

A co je terminální lucidita?

Tento jev se vyskytuje u pacientů, u kterých již léčba není účinná a jejich stav se postupně zhoršuje. V takovém případě se jedná o časový úsek, kdy se u člověka v konečné fázi nevyléčitelného onemocnění (často s postižením mozku) dočasně zlepší vědomí, pozornost a jasnost myšlení, i když jinak je jeho stav nevyléčitelný a blíží se konec života. Tento jev se může projevit krátkodobým zotavením nebo zvýšenou aktivitou a komunikací, přičemž přesný mechanismus terminální lucidity dosud není plně pochopen.

Poznámka redakce: V křesťanském pojetí je duše chápána jako základní, nefyzická součást lidské bytosti, zahrnující vědomí, emoce, vůli a oživujícího Ducha, který odlišuje člověka od jiných forem života a spojuje ho s Bohem. Bible mluví o „duši“ ve spojení s životem v Genesis 2:7. A apoštol Pavel dodává:

„Sám Bůh pokoje, nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.” (1. Tesalonickým 5,23)