Je ateismus náboženstvím?

Daniel Smartt

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 05/2018. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Uzná někdy Richard Dawkins, že jeho zběsilý ateismus je ve skutečnosti náboženstvím?

Ateismus je víra, která neuznává existenci žádného boha. Podle Routledge Encyclopedia of Philosophy:

„Ateismus je postoj, který popírá existenci Boha. To však svědčí spíše o pozitivní nevěře než o pouhé absenci víry.“¹

Ve smyslu popírání existence jakéhokoliv zastřešujícího božstva, jako je biblický Stvořitel-Bůh, je i buddhismus ateistický. Ateismus západního pojetí však budhismus vylučuje a jeho zastánci tvrdí, že ateismus není náboženstvím. Jeden ateista řekl:

„Nazývat ateismus náboženstvím je jako nazývat plešatého podle barvy jeho vlasů.“²

Ateisté však prohlašují, že ateismus se tak může vyhnout zákonným povinnostem, které jsou uplatňovány v mnoha zemích vlivem náboženství, a také se zbavit některých ideologických vazeb, které lidé v souvislosti s „náboženstvím“ mají. To zároveň vytváří falešnou dualitu mezi vědou (o které tvrdí, že musí být naturalistická a sekulární) a náboženstvím.

Ateismus³ současného západního pojetí bude tedy charakterizován nejen absencí víry v boha, ale také tvrzením o neexistenci jakýchkoli bohů, duchů a božských či nadpřirozených bytostí. V tomto smyslu jsou ateisté metafyzickými naturalisty a jak bude ukázáno, JDOU cestou náboženství.

Definovat náboženství je ovšem těžká věc. Byly navrženy různé definice, z nichž mnohé zdůrazňují víru v nadpřirozené jevy.⁴ Při bližším pohledu se však takové definice hroutí, a to z několika důvodů. Nejdou dohromady s náboženstvími, která uctívají věci jako takové, které nejsou nadpřirozené (například džinismus říká, že všechno živé je posvátné, protože je to živé, nebo Mayové, kteří uctívali jako božstvo spíše slunce samotné než božstvo, které je se sluncem spojeno)⁵; Nejdou dohromady s náboženstvími, jako je konfucianismus a taoismus, která se zaměřují téměř výhradně na to, jak by měli jejich stoupenci žít, a to málo, co říkají o nadpřirozených věcech, jako je existence posmrtného života, je velmi mlhavé; Také se neshodnou s náboženskými hnutími soustředěnými kolem UFO – kde panuje víra, že mimozemšťané jsou vysoce (evolučně) vyspělé (ale ne nadpřirozené) bytosti.

Sedm dimenzí

Lepší způsob jak určit, zda je některý světonázor náboženstvím, je hledat určité typické rysy, které jsou pro náboženství společné. Rámec, který stanovil Ninian Smart,⁶ je obecně známý jako Seven dimensions of Religion (Sedm dimenzí náboženství), a je antropology a náboženskými badateli všeobecně přijímán jako široce pokrývající různé aspekty náboženství, aniž by se zaměřoval na věci pro konkrétní náboženství jedinečné.

Jde o těchto Smartem navržených sedm dimenzí – narativní, experimentální, sociální, doktrinální, etická, rituální a materiální. Ne každé náboženství má všechny dimenze, ani nejsou všechny v rámci jednotlivých náboženství stejně důležité. Smart dokonce tvrdí, že „sekularizace“ západní společnosti je vlastně posun od dimenze doktrinální a rituální k dimenzi experimentální.

1. Narativní (mýtická)

Každé náboženství má své příběhy. Téměř všechna náboženství mají výpravné scénáře, kterými vysvětlují původ vesmíru a úlohu lidstva v něm. Smart tuto dimenzi nazývá narativní.

Mytologie je důležitým aspektem zejména západního ateismu. Jak řekl známý ateista Richard Dawkins, když odkazoval na evoluční teorii Charlese Darwina:

„Darwin umožnil člověku stát se intelektuálně naplněným ateistou.“⁷

Evoluce je vysvětlením, jak všechno vzniklo: vesmír (z ničeho nastal velký třesk – nic explodovalo a stalo se vším); lidé se vyvinuli z jiných než lidských tvorů, tudíž postavení lidstva ve vesmíru je takové, že je pouze dalším druhem zvířat. Někteří šli dokonce tak daleko, že mluví o lidstvu jako o parazitu na Zemi a zastávají názor pozabíjet až 90% lidstva.⁸ Jiní se pokoušejí spojit víru v Boha s vírou v evoluci, aniž by si uvědomovali základní podstatu evolučního propojení s ateismem.⁹ Před neslučitelností evangelia a evoluce by mělo varovat církevní vůdce svědectví těch, kteří po zjištění postavení evoluce ve „vědě“ odmítli křesťanství.

2. Experimentální

Existují dvě hlediska experimentální dimenze. První z nich je taková událost, kterou někdo prožil ještě předtím, než byla považována za náboženskou (například učedníci fyzicky viděli a dotýkali se těla vzkříšeného Ježíše). Často se tvrdí, že Charles Darwin rozvinul svou evoluční teorii až poté, když pozoroval důkazy z celého světa, které nasbíral během své plavby na HMS Beagle. (Ve skutečnosti již znal princip evoluce od svého dědečka Erasmuse z jeho knihy Zoonomia a podobných myšlenek, které byly v té době).

Druhý aspekt experimentálního rozměru se týká zkušeností ostatních stoupenců. Mnozí lidé pociťují při účasti na určitých náboženských obřadech jisté emoce. Ateisté často věří, že ateismus je osvobozením od náboženství a někteří z nich po přistoupení k ateismu mluvili o pocitu osvobození.¹⁰ Karl Marx řekl, že odstranění náboženství jako iluzorního štěstí bylo krokem ke skutečnému štěstí. Ateistické odmítání božství v sobě zahrnuje popření posmrtného života. Pokud neexistuje posmrtný život,¹¹ potom v konečném důsledku není v životě ateisty vyššího cíle než být šťastný. Podle Humanistického manifestu II má v životě smysl pouze to, co člověku dává. Toto bylo v Humanistickém manifestu III změněno na hledání smyslu ve vzájemných vztazích. Víra v evoluci je také pro lidi pohnutkou, aby se zaměřili na zachování sebe sama a šíření svých vlastních genů.¹²

Zdá se, že Smart také pojímá „víru“ jako součást experimentální dimenze. Smysl slova „víra“ je často překrucován, aby dostal jiný význam, než má. V křesťanství je víra logická a znamená „spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jisti tím, co nevidíme“, jak je uvedeno v listu Židům 11:1. Není to slepá víra v nemožné (jak víru definují mnozí ateisté), ale spíše spoléhání se na příslib Boha, jehož zaslíbení v minulosti byla všechna naplněna. Proto bych raději klasifikoval křesťanskou víru spíše jako součást dimenze doktrinální než experimentální. Na druhé straně však ateismus vyžaduje „víru“ v to (za použití jejich vlastní definice), že zákony chemie, fyziky a biologie byly kdysi porušeny a život vznikl z neživého prostřednictvím chemické evoluce.

3. Sociální

Sociální dimenze náboženství se zaměřuje na hierarchii a mocenské struktury v náboženství, jako je hinduistický kastovní systém. V misijně orientovaných náboženstvích to zahrnuje rovněž způsob, jak lidé k náboženství konvertují a jak misionáři naplňují svou práci.

Současný ateismus byl podněcován především osobnostmi, propagandisticky hlásajícími svou ateistickou víru. V předmluvě své knihy The God Delusion (Boží blud) Dawkins říká:

„Pokud tato kniha bude účinkovat podle mého záměru, pak z náboženských čtenářů, kteří ji otevřou, budou ateisté, když ji odloží.“

Dawkins vyjadřuje naději, že jeho kniha obrátí „náboženské“ lidi k jeho světonázoru – což je přesně to, v co doufá misionář kteréhokoliv náboženství.

Komunistické země často přetvářejí náboženské státy v ateistické, často za cenu pronásledování (dalších) náboženství.¹³ To vyplývá z prohlášení Karla Marxe:

„[Náboženství] je opiátem lidu. Zrušení náboženství jako iluzorního štěstí lidí je nezbytné pro jejich skutečné štěstí.“¹⁴

Marxisté viděli odstranění náboženství jako krok směrem k opravdovému štěstí pro obyčejné lidi, ačkoli k tomu v praxi nedošlo, a současní kritici vidí marxismus jako náboženství¹⁵. (Dovolím si tvrdit, že marxismus je jen sektou většího náboženství: ateismu).

Mnozí vědci jsou v sociální hierarchii ateismu na vysoké úrovni, protože jejich bádání obohacuje jejich chápání světa. Zvláště jsou vyvyšováni ti vědci, kteří rozsáhle píší o evoluci. To je také důvod, proč mnoho vědců ve svých výzkumných dokumentech uvádí trochu něco o evoluci, i když je tu jen malá nebo žádná souvislost (jeden příklad z nedávné doby se týká výzkumu vystřelujícího jazyka chameleona a jeho důmyslného přísavného ústrojí, viz Created, not evolved [Stvořen, nevyvinul se])

Na mnoha školách se ateismus vyučuje dětem také v hodinách přírodních věd formou evoluce. Jak připouští ateistický filozof Michael Ruse, „evoluce je náboženství“ a mohla by být považována za narativní (mýtickou) dimenzi ateismu. Tento způsob výuky evoluce je výukou ateismu. Několik ateistů dokonce podporuje vyučování lži, aby bylo dosaženo většího počtu dětí věřících v evoluci.¹⁶

4. Doktrinální

Doktríny (nauky) jsou souborem přesvědčení a filozofií, které se vyvíjely z náboženství (nemusí to být nutně uvedeno v náboženské mytologii apod.). Například křesťanská doktrína o Trojici, která i když není v Bibli přímo uvedena, je z ní logicky odvozena.

Současný ateismus získal svou popularitu v 18. a 19. století po „osvícení“. V roce 1933 si někteří přední ateističtí filozofové uvědomili účinky, které by na morálku společnosti měl úbytek víry v Boha a napsali, co by podle jejich názoru bylo vhodným souborem nauk a cílů pro světskou společnost 20. století. Tímto způsobem tak vytvořili odvětví ateismu, známé jako sekulární humanismus. V souhrnu tak ateisté věří a drží se věcí napsaných v Humanistickém manifestu, přestože specifika dokumentu neznají. Přece však chce mnoho ateistů dělat to, co je dobré.

Doktríny, etika a cíle nastíněné v Humanistickém manifestu, ačkoli jsou ateistické a akceptují evoluci jako pravdivou, jsou opakem toho, co by se dalo očekávat v případě jejich výhradního odvození z evolučního příběhu. Je to proto, že humanismus vychází z předpokladu, že lidé jsou v zásadě dobří.

Nicméně v roce 1973 byl Humanistický manifest aktualizován vzhledem k ohavnostem, které lidé způsobili jiným lidem během uplynulého období (konkrétně je zmiňován nacismus a komunistické policejní státy).

5. Etická

Ateismus je morálně relativistické náboženství. Většina ateistů se drží toho či onoho etického systému, ale v samé podstatě ateismu není žádný základ pro morálku, jak připouští ateisté Dawkins a Provine. Navrženo bylo mnoho etických systémů; pravděpodobně nejoblíbenější je utilitarismus.

Někteří lidé podnikli další krok a vytvořili etické zásady založené na evolučním příběhu a principu „přežití nejzdatnějších“. Lidé, kteří podle těchto zásad žili, jsou v podstatě výčtem pachatelů masakru v Columbine, střelby ve škole Jokela ve Finsku a v mnohem větším měřítku nacisté.

Většina lidí (ať už ateista nebo ne) už ze své podstaty ví, že systémy, které vedou k takovým zvěrstvům, musí být špatné, jenže ateisté nemohou uvést logický důvod, proč je to špatné. Tento rozpor byl zdůrazněn Dawkinsem, když řekl: „Pokud jde o vědu, jsem zapálený darwinista, ale pokud jde o vysvětlení světa, o morálku a politiku, jsem vášnivý anti-darwinista.“ Názorným příkladem byla situace, kdy dva evolucionisté napsali knihu s tvrzením, že znásilnění je evoluční mechanismus pro šíření mužských genů – a vida, jak se jeden z nich kroutil, když měl zdůvodnit proč tedy souhlasil s tím, že znásilnění je z jeho filozofického pohledu objektivně špatné.

Historie prokázala, že svět řízený čistě ateistickou, evoluční etikou, je hrozné místo pro život. Toto většina ateistů tiše uznává a raději se rozhodne žít podle mravních zásad ostatních náboženství, nebo přinejmenším žít podle zákonů uplatňovaných vládou.

6. Rituální

Na první pohled se může zdát, že rituální dimenze je jediná, která v ateistickém  náboženství chybí. V některých náboženstvích vychází význam rituálů z těsného spojení s nimi, jako je například svátek Pesach, připomínající útěk Izraelitů z Egypta. Vzhledem k tomu, že ateismus je relativně nedávné hnutí, nemá mnoho historie k připomínání. V jiných náboženstvích se konají rituály, jako jsou oběti a tance, k uspokojení bohů nebo ducha. Protože ateismus existenci bohů a duchů popírá, nemá ani další rituály tohoto typu. Mnoho ateistů praktikuje „světské rituály“, jako jsou oslavy narozenin nebo „rituální svátky“ jiných náboženství, např. státní křesťanské svátky Vánoční a Velikonoční, ale obvykle tím jen pouze udržují tradici státních svátků a původní význam oslav je odmítán. Stojí za povšimnutí, že v uplynulých letech rychle získává na oblibě cosi jako veřejné rituály pamětních výročí ateistů – každý únor výročí Darwinova narození (a dokonce i v listopadu vydání jeho Původu druhů), společně s výzvou pro širokou veřejnost, aby se připojila, a to dokonce i v některých „církvích“. Někdo by možná i řekl, že tento moderní, ateistický pamětní akt je „oslavován“ s větší horlivostí a vášní než mnoho dlouhodobě ustálených náboženských rituálů.

7. Materiální

Materiální dimenze náboženství, říká Smart, zahrnuje všechny hmotné prvky vytvořené v rámci náboženství, jako jsou umělecké předměty a budovy, a také součásti přírody a místa, která jeho stoupenci považují za posvátná. Ačkoli ateismus svým charakterem popírání božství nemůže mít předměty, které božství představují (jako jsou ikony či modly), je některými ateisty považována za posvátnou sama příroda.

V rozsahu pojetí „materiální dimenze“ tu jsou dva extrémy, které ateisté zastávají:

přírodní zdroje jsou tu proto, aby byly využívány pro „přežití nejschopnějších“ a samozřejmě tím nejschopnějším druhem jsou lidé; nebo

veškerou přírodu bychom měli respektovat, zvláště všechny živé tvory, protože jejich zabíjení se rovná vraždění bratranců. Tento druhý pohled v podstatě vyznává, že veškerý život je „posvátný“.

Z evoluční mytologie mohou být odvozeny obě myšlenky, ale více převládají názory klonící se k té druhé myšlence než názory, které zastávají první myšlenku.

Ale jak řekl před sto lety G.K. Chesterton:

„Darwinismus lze použít k podpoře dvou bláznivých ctností, ale nelze ho použít k podpoře ani jediné rozumné. Příbuzenství a soupeření mezi všemi živými tvory je možné použít jako důvod být neskutečně krutý nebo přehnaně přecitlivělý; ale ne pro zdravou lásku ke zvířatům. … Základním prvkem křesťanství bylo toto: příroda není naše matka: příroda není naše sestra. Můžeme být hrdí na její krásu, protože máme stejného Otce; ale není naší autoritou; máme ji obdivovat, ale ne ji napodobovat.“

Ateistický postoj k materiální dimenzi je výrazně ovlivněn pohledem ateistů na etickou dimenzi.

Závěr

Ateisté často tvrdí, že jejich víra není náboženstvím. To jim umožňuje šířit jejich přesvědčení v prostředí, kde jsou ostatní náboženství zakázána, ale takhle by to být nemělo.

Současný západní ateismus má nepochybně šest ze sedmi náboženských dimenzí stanovených Smartem, a rozvíjet se začala i ta zbývající dimenze, rituální. Je tedy falešné tvrdit, že „nazývat ateismus náboženstvím je jako nazývat plešatého podle barvy jeho vlasů“. Možná by lepší analogií bylo nazvat oholenou hlavu „účesem“. Mezi ateismem a jinými světonázory, které jsou označované jako typicky náboženské, je kromě popírání božství jen malý rozdíl.

Dvojí pohled, který se ateisté snaží vytvořit mezi vědou a náboženstvím, je falešný. Rozpor je mezi interpretacemi vědy, pocházejícími z různých náboženských světonázorů.

Ateismus by tedy neměl být vyučován ani prosazován v zařízeních, kde jsou ostatní náboženství zakázána a neměl by být podporován takovými zákony, které předpokládají nábožensky neutrální vládu.

Odkazy

1. Rowe, WL. ”Atheism”, in Craig. E Routledge, Ed., Routledge Encyclopedia of Philosophy, New York, 1998.
2. Don Hirschberg, viewed on 6 October 2008, http://Atheisme.free.fr/Quotes/Atheist.htm.
3. In this article, Atheism is deliberately written with an upper case ‘A’ as an indicator of what it has become.
4. For example Cline, A., 30, October, 2009 What is Religion? Viewed on 15, March, 2010. http://atheism.about.com/od/religiondefinition/a/definition.htm
5. It should be noted that this example isn’t saying that Mayans didn’t have other deities.
6. Smart, N., 1996. Dimensions of the sacred: an anatomy of the world’s beliefs. HarperCollins, London.
7. Dawkins, R., 1986. The Blind Watchmaker. Penguin Books, London.
8. Pianka, E. 3 March, 2006, Dr. ‘Doom’ Pianka Speaks Recorded audio. Transcript Retrieved on 6th October 2008, from http://www.pearceyreport.com/archives/2006/04/transcript_dr_d.php; see also Doomsday Glee: An astonishing lecture makes sense if you understand the evolutionary framework; .
9. Anderson, D., 2009. Creation or evolution: choose wisely!
10. Colbeck, R. 8, December, 2006. Book answers atheists’ prayers. Viewed on 5, October 2008. http://richarddawkins.net/article,399,Book-answers-the-Atheists-prayers,Robert-Colbeck.
11. Provine, WB. 1994. Origins Research 16(1), p.9.
12. Dawkins, R., 2006. The Selfish Gene. 3rd ed. Oxford University Press, Oxford.
13. Sinishta, G., 1976. The Fulfilled Promise: A Documentary Account of Religious Persecution in Albania. Albanian Catholic Information Center, Santa Clara.
14. O’Malley, J. (ed), 1970. Marx’s Critique of Hegel’s Philosophy of Right. Cambridge University Press, Cambridge.
15. Ref. 6, pp262–269
16. Zivkovic, B. (aka ‘Coturnix’). 25 August 2008. Why teaching evolution is dangerous, viewed 7 October 2008, http://scienceblogs.com/clock/2008/08/why_teaching_evolution_is_dang.php. See also Evolutionist: it’s OK to deceive students to believe evolution;