timing

Jak udržet neudržitelné

Jakob Haver Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Údajně nejstarší fosilie na světě by mohly přepsat historii evolučních počátků života – ale nepřepíší

Jakob Haver

Čerpáno z několika zahraničních materiálů, uvedených níže v odkazech. Překlad vybraných pasáží Jakob Haver – 02/2019.

Ještě zhruba do roku 2012 se mělo za to, že první mnohobuněčné organismy se na Zemi objevily v období před asi 600–650 miliony let. Ale po objevu fosilizované houby v národním parku Etosha na severu Namibie se odhad prvního mnohobuněčného života musel posunout zpět do minulosti o 100–150 milionů let. Tato „drobná úprava“ však nebyla poslední. Zjevný problém je samozřejmě s datováním tak dlouhých věků.

“Zatím nejspolehlivější evoluční metodou k udržení neudržitelnosti je „vhodná filtrace“ patřičně doplněná přeceňováním (resp. podceňováním) skutečnosti podle potřeby.”

Protože pyl se nalezl již v paleoprekambrických horninách a cévnaté rostliny v pozdním prekambriu1, neměly by cévnaté rostliny v kambriu nikoho překvapovat – až na to, že se tím posouvá vývoj rostlin hluboko zpět do minulosti a do sféry sedimentárního záznamu notoricky známého malým množstvím fosilií.

Tyto zkameněliny však zároveň “posílají k ledu” mediálně oblíbenou a v paleoklimatických hypotézách hojně prezentovanou představu o Zemi jako sněhové kouli2, která předpokládá, že ve svrchním prekambriu byla naše planeta pokryta ledem. Zalednění mělo záhadně skončit těsně před začátkem kambria, což potom mělo vést k explozi organizmů se šokující rozmanitostí forem.

Datování fosilií

V evoluční praxi se používají dvě hlavní metody – tzv. relativní a absolutní datování. Relativní datování se používá k určování přibližného stáří fosilií porovnáním s podobnými horninami a fosiliemi již určeného stáří. Absolutní datování je používáno k přesnějšímu určení stáří fosilií pomocí radiometrického měření rozpadu izotopů buď ve fosiliích nebo častěji v horninách s nimi souvisícími.3 Kreacionisté dobře znají slabiny obou metod, a tak je nepřekvapuje, že se o některých nepohodlných okolnostech následně mluví selektivně nebo dokonce vůbec – nejsou zkrátka v souladu s etablovanou doktrínou.

Tento osud stihl i objev fosilizovaných červených řas v Indii v roce 20154. Tehdy titulky médií o překot hlásaly:

  • „Zlomový objev: život na Zemi je mnohem starší, než jsme tušili“ nebo „Vědci v Indii objevili fosilní pozůstatky 1,6 miliardy let starých červených řas. Pokročilý mnohobuněčný život tedy začal mnohem dříve, než se dosud myslelo a načasování stromu života se bude muset zrevidovat.“

Jenže komu by se chtělo něco pořád revidovat. A tak se obvykle vydají příslušné pokyny a věci se nechají „vyšumět“. Nebo se patřičně rozostří období vzniku daného organismu, jako v tomto případě: namísto 1,2 miliardy let se nenápadně začne uvádět stáří 1,2 – 1,6 miliardy let. Zatím nejspolehlivější evoluční metodou k udržení neudržitelnosti je „vhodná filtrace“ skutečnosti, patřičně doplněná přeceňováním (resp. podceňováním) různých nálezů, změn, událostí a okolností podle potřeby.

Na podzim roku 2015 tedy doktorandka Therese Sallstedtová ze švédského Muzea přírodní historie učinila zásadní objev4. Zkoumala totiž tenké zlomky hornin s fosilizovanými sinicemi z Chitrakootu ve střední Indii a všimla si dobře zachovalých buněk, které byly mnohem složitější než okolní bakterie.

To, co uviděla, jí připomínalo některé z prvních rostlin – podle evolučních měřítek asi půl miliardy let starých řas z Číny. Ale teď měla před sebou mnohem starší indické horniny – podle téhož datování 1,6 miliardy let, které se tak ihned staly těmi nejstaršími fosilními rostlinami. Svoje první pocity popisuje takto:

  • “Byla jsem tak vzrušená, že jsem musela třikrát obejít budovu, než jsem mohla říci svým nadřízeným to, co jsem viděla.”

Výsledky této studie byly publikovány ve vědeckém časopise PLOS Biology5, kde Sallstedtová a její nadřízený, emeritní profesor Stefan Bengtson ze švédského Muzea přírodních dějin neurčili jen jeden, ale hned dva druhy fosilních rostlin – údajně nejstarší známé vzorky na světě.

plant-fossils-india_02

Rafatazmia – jedny z nejlépe zachovalých fosílií červených řas. (Foto: PLOS Biology / Bengtson a kol.)

Kolegyně Sallstedtové, Emma Hammarlundová, se na univerzitě v jižním Dánsku věnuje vývoji života a k tomuto nálezu řekla:

  • “Tato studie je zkrátka fantastická. Jsou tu vidět vnitřní struktury 1,6 miliardy let starých buněk z mnohobuněčné komplexní tkáně. Je to sci-fi – až na to, že je to skutečné… Nadto byly odhaleny nejstarší fosilie, které se podobají současným červeným řasám. Tyto nové fosilie posouvají zpět v čase náš odhad původu posledního společného předka pro všechny eukaryoty [složité buňky].“

Objev přepisuje ranou historii Země

Původ složitých buněk (eukaryot) je pro evoluční teorii klíčovým mezníkem v historii Země, protože z nich se měly později vyvinout všechny ostatní složité mnohobuněčné organismy – rostliny, houby a živočichové.

Sama Sallstedtová byla toho názoru, že nově objevené fosilie nutně posouvají zpět v čase i evoluční původ člověka a znamená to, že vědci nyní musí rané větve stromu života opět „přebourat“:

  • “Zjednodušeně řečeno, tyto fosílie červených řas 1,6 miliardy let staré nás nutí přehodnotit načasování vzniku pokročilého mnohobuněčného života na Zemi. Říkají nám, že k němu došlo dřív, než se dosud myslelo.“

Vnitřní struktury jsou neporušené

Fosílie jsou vskutku úžasně dobře zachovalé, lze identifikovat malé, jemné, mikroskopické vnitřní struktury – a podle všeobecně uznávané evoluční doktríny musely tedy přežít až do dnešní doby. Proč ne – půl miliardy let sem, půl miliardy let tam…. Profesorka dánského Přírodovědeckého muzea v Kodani Tais Wittchen Dahlová k tomu říká:

  • “Obrázky v té studii mluví samy za sebe. V původních organizmech je pozoruhodně dobře zachováno množství detailů. Pro fosilie takového věku to je unikátní.“

Fosílie odhalují vnitřní eukaryotické struktury, např. pletivo dělících stěn mezi jednotlivými buňkami, typické pro mnohobuněčné organismy, jako jsou červené řasy. Vědci také pozorovali platelety, což jsou struktury chloroplastů, které syntetizují sacharidy v buňce a jsou také pozorovány dnes u několika typů řas. Dva nově objevené druhy a rody červených řas byly nazvány Rafatazmia (na počest indického vědce Rafata Azmiho) a Ramathallus.

Molekulární hodiny se kymácí

Profesorka Dahlová říká:

  • “Obzvláště zajímavé na tom je, že tyto mikrofosílie představují červené řasy, jedny z nejstarších mnohobuněčných organismů na Zemi. Mnohobuněčný život se v historii značně rozvinul, a to pouze mezi eukaryoty, například u rostlin, hub a živočichů. Nová studie donutila postrčit výpočet vzniku první eukaryotické buňky na Zemi, protože právě ty nejstarší fosilizované červené řasy se používají ke kalibraci molekulárních hodin.“

Molekulární hodiny mají být podle sekulárních vědců ukazatelem času na přímce historie života na Zemi, tedy kdy se na základě obecných informací o živých organismech určité linie diverzifikovaly. A tyto hodiny jsou kotveny datovanými fosiliemi – samozřejmě, že podle evolučního pořádku. Je zřejmé, že zakymácí-li se molekulární hodiny, rozkýve se i celá (evoluční) časová osa.

plant-fossils-india_01

Tenký úsek údajně 1,6 miliardy let starých pozůstatků zkamenělých rostlin, který byl objeven v sedimentárních horninách v Indii. (Foto: Stefan Bengtson)

Obraz vývoje života na Zemi si žádá změnu

Předtím nejstarší známé fosilizované červené řasy pocházely z Kanady. Dostaly název Bangiomorpha a jejich stáří bylo stanoveno přibližně na 1,2 miliardy let.

Ovšem s přijetím takového datování těchto fosilií měli potíže už i evoluční molekulární biologové, a tak se rozhodli je v podstatě ignorovat s tím, že se jedná o nějakou velice výstřední a prazvláštní výjimku. Bengtson k tomu říká:

  • “Ale naše nové údaje o stáří, tedy už ne 1,2 miliardy let, ale dokonce 1,6 miliardy let, toto odmítání existence červených řas ještě zesilují.”

Znamená to nepříjemnou skutečnost – molekulární hodiny musí být znovu překalibrovány a evoluční pohled na vývoj komplexního života na Zemi bude muset čelit řádnému auditu. Emma Hammarlundová říká:

  • “Již s těmi předtím nejstaršími fosiliemi červených řas (Bangiomorpha) zahrnutými do výpočtů, kterým se většina studií vyhýbá, skončil odhad našeho posledního eukaryotického společného předka na hodnotách 3,8 až 4,2 miliard let, a teď tu máme tohle.”

To není zase až tak dlouho od doby, kdy tu na Zemi byly údajně jen první jednobuněčné organismy…

Studie vyvolává další otázky

Bengtson nemůže přesně říci, jak by měl být strom života překalibrován. „V této chvíli by to byly jen dohady,“ říká. Není prý však pochyb o tom, že původ eukaryot a složitého života se objevil mnohem dříve, než byl podle evolučních měřítek dosud odhadován.

To ovšem vyvolává řadu dalších otázek. Například proč, když se mnohobuněčný život objevil už takhle docela brzy, se přesto mnohobuněčné a složité živočišné organismy vynořily až před kambriem, tedy „teprve“ před 500 až 600 miliony lety. Bengtson říká:

  • “Důvod, proč se kambrická exploze mnohobuněčných organismů objevila až tak pozdě, je velkou záhadou, která trvá už více než jedno století. Nyní vidíme, že mnohobuněčné složité organismy existovaly již o miliardu let dříve…“

Závěr

Je zřejmé, že celkový obraz fosilního záznamu není takový, jaký by si tehdy Darwin, a poté ostatní darwinisté až dodnes přáli. Darwin to vyřešil tak, že svá nesplněná očekávání nakonec vložil do budoucnosti a věřil, že fosilní záznam se později přece jen najde a poskytne důkazy o pravdivosti jeho představ. To se ovšem dosud nestalo. Zkameněliny na “nevhodném místě” a nedostatek jiných vysvětlení pro akumulaci zkamenělin jsou pro evoluci stále vážným problémem.

Ne však pro biblický scénář  – asi před 4 500 lety celosvětová katastrofální Potopa rychle pohřbila miliardy rostlin a živočichů, které jsou nyní nalézány v sedimentárních horninách po celém světě jako zkameněliny. Důvod, proč fosilie nevykazují žádné známky postupného vývoje je zřejmý – jednoduše se postupně nevyvíjely, ale byly stvořeny Bohem podle svých druhů, v dokonalém souladu s vědeckými fakty.

Odkazy

  1. Fossil pollen in Grand Canyon overturns plant evolution
  2. Hoffman, P.F. et al., A Neoproterozoic snowball Earth, Science 281: 1342-1346, 1998.
  3. FossilEra: Dating Fossils – How Are Fossils Dated?
  4. ScienceNordic: World’s oldest fossil plants could rewrite life’s early history
  5. PLOS Biology: Three-dimensional preservation of cellular and subcellular structures suggests 1.6 billion-year-old crown-group red algae

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na