solar-system_forming_2

Jak se formovala Sluneční soustava?

Jakob Haver Vesmír, astronomie Napsat komentář

Nová analýza ukazuje, že se neformovala (přinejmenším ne přirozenou cestou).

John Hartnett

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 05/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Evoluční astronomové tvrdí, že Sluneční soustava se utvořila přirozenými procesy před asi 4,5 miliardami let. Tento proces se po velmi dlouhou dobu snažili modelovat pomocí výkonných počítačových simulací. Nový výzkum však ukázal, že čtyři vnitřní kamenné planety a pás asteroidů v naší Sluneční soustavě se přirozenou cestou nemohly tvořit současně.

Tímto novým výzkumem se zabývá online článek časopisu Nature, který uvádí:

„Standardní modely formování planet nebyly ve stejné simulaci schopny rekonstruovat rozložení malých, kamenných planet a asteroidů Sluneční soustavy.“1

To znamená, že pokud jde o velikost a hmotnostní rozložení planetárních embryí a planetesimál, nelze ze stejné simulace získat správnou pozorovanou velikost, oběžné dráhy a hmotnosti planet a pásu asteroidů, a nezáleží na tom, jaká simulace je nasazena:

Navzdory desetiletím pokusů, žádná výpočetní realizace standardních formačních teorií nenapodobila hmotnost a orbitální rozložení kamenných planet a asteroidů současně. Odborná práce A. Izidoro et al. v Monthly Notices Královské astronomické společnosti ukazuje, že to není možné.1

(Pozn. překl.: planetární embryo = protoplaneta; planetesimála = malé kamenné nebo ledové těleso o velikosti řádu jednotek km)

Výchozí podmínky zvýhodňující evoluci

“Poté jsou spuštěny počítačové simulace (neboli je  „povoleno vyvíjet se“ v rámci standardní gravitační fyziky) s různými počátečními parametry, ve snaze vytvořit Sluneční soustavu, kterou pozorujeme.”

Simulace dokonce ani nezačínají mlhovinovým mračnem plynu / prachu, ze kterého se měla Sluneční soustava vyvinout, ale začínají tam, kde se už předpokládá, že tělesa o velikosti planet byla již zformována z nahromaděné hmoty, čímž se přeskočí další potenciální problémy. Na počátku těchto simulací stojí 10 nebo 20 „embryí“, což jsou velká tělesa o velikosti planet, a několik tisíc malých planetesimál o průměru nejvýše několik set kilometrů.

Následně jsou spuštěny počítačové simulace (neboli je „povoleno vyvíjet se“ v rámci standardní gravitační fyziky) s různými počátečními parametry, ve snaze vytvořit takovou Sluneční soustavu, kterou pozorujeme.

Jak se systém vyvíjí, na embrya působí z obřích planet a mezi sebou navzájem silný gravitační tah, který deformuje oběžné dráhy embryí a ty se začnou křížit. Následuje kaskáda srážek a jak se embrya spojují a nabírají planetesimály, vytvářejí se planety. Zbývající planetesimály se stanou asteroidy.1

solar-system_forming

Obrázek 1: Schéma vnitřních planet a pásu asteroidů: skutečný solární systém (a) a simulované vnitřní sluneční systémy (b & c). Z odkazu č. 1

Ve skutečné, pozorované Sluneční soustavě jsou planety Venuše a Země hmotnostně srovnatelné a jejich oběžné dráhy se nacházejí mezi menšími planetami Merkur a Mars (viz obr. 1a). Ale standardní počítačové modely mají něco, co je známo jako „Marťanský problém“. To znamená, že v oblasti Marsu se tvoří i další planety o velikosti srovnatelné se Zemí, takže další embrya o velikosti Marsu mohou snadno uvíznout v pásu asteroidů. Jinak řečeno, podle těch nejlepších modelů by měl být Mars přinejmenším stejně tak masivní jako Země, jenže ve skutečnosti má jen o něco víc než desetinu její hmotnosti – a hlavní pás asteroidů by měl s největší pravděpodobností obsahovat několik objektů o velikosti Marsu, jenže ve skutečnosti tam nejsou žádné.

Tím hlavním důsledkem je, že bez ohledu na profil hustoty není možné současně vyřešit Marťanský problém a k tomu vytvořit správně strukturovaný pás asteroidů (obr. 1b, c).1

Již dříve jsem mluvil o problémech vzniku hvězd na základě sluneční nebulární teorie.2 O problémech formování Sluneční soustavy z tohoto údajného mlhovinového mračna bez Stvořitele také často psali i jiní kreacionisté. Tento nový výzkum upozorňuje na další neřešitelný problém formování planet.

Proč nepřiznat, že člověk je ve svém poznání nedostatečný? Náš vševědoucí Bůh nám řekl, že On stvořil planety Sluneční soustavy a že k tomu došlo asi před 6 000 lety. Bůh řekl, že stvořil „také hvězdy“ (Genesis 1:16).4 Je psáno: „…Má vlastní ruka zemi založila, moje pravice nebe roztáhla; kdykoli je zavolám, v pozoru naráz musí stát [to znamená, že je stvořil okamžitě]“ (Izajáš 48:13).

Odkazy a poznámky

  1. . Tsiganis, K., Planetary science: How the Solar System didn’t form, Nature, News and Views, 528:202–204, 2015.
  2. . Hartnett, J. G., Stars just don’t form naturally—‘dark matter’ the ‘god of the gaps’ is needed, 1 September 2015; creation.com/stars-star-formation.
  3. . Viz např. Sarfati, J., Solar system origin: nebular hypothesis, Creation 32(3):34–35, 2010; creation.com/nebular, nebo také Hartnett, J., A ‘Planetary system formation: exposing naturalistic storytelling, creation.com/naturalistic-planet-formation, 14 April 2016.
  4. . Hebrejský výraz kakab pro „hvězdu“ znamená jakýkoli malý, jasný objekt na obloze, takže z pohledu pozemského pozorovatele zahrnuje i planety, které mají podobný vzhled.

 

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments