Ironie jediné buňky

David White

Z creation.com/single-cell-irony  přeložil Jakob Haver – 11/2019. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.

© iStockphoto.com / Henrik5000

Materialisté se vysmívají myšlence, že první zárodečná buňka Ježíše vznikla zázračně, ale zároveň nemají problém s tím, že první živá buňka vznikla samovolně.

Mnozí lidé mají potíže s přijetím zázraku Ježíšova početí z panny.¹ Často je zamítáno jako biologicky nemožné – mají to za mýtus, který patří do předvědecké éry. Je však ironií, že mnozí lidé, kteří se vysmívají narození z panny, nevidí nic divného na podobném „zázraku“, který – stejně jako u narození z panny – začíná jedinou buňkou.

Počátek života z jediné buňky

Nový zákon ukazuje, že Ježíš si prošel normální dobou těhotenství (9 měsíců). Tudíž lze důvodně předpokládat, že Ježíš, stejně jako vy i já, začal svůj embryonální vývoj z jediné buňky. Normálně se první buňka vytvoří spojením vajíčka se spermií. Tato první buňka obsahuje celý lidský genom – od každého rodiče jednu sadu chromozomů. Ale protože Ježíš neměl lidského otce, byl k vytvoření první buňky nutný nadpřirozený zásah.

Lidé, kteří odmítají narození z panny, mají v zásadě problém se vznikem této první buňky. Zbývající část devítiměsíčního procesu se obvykle za zázračnou nepovažuje, protože každoročně se takto odehrává nesčetněkrát po celém světě.

Evoluční počátek z jediné buňky

Původ první buňky je v evoluční biologii také kriticky důležitý. Vzpomínám si na jednoho z mých univerzitních lektorů, který nám říkal, že buňky mohou pocházet pouze z jiných buněk – ale pak se rychle opravil: „samozřejmě s výjimkou první buňky“. Podle evolučních domněnek lze celý život zpětně vystopovat až k té jediné buňce, která vznikla sama od sebe z neživých chemikálií.² Ale protože i ta nejjednodušší buňka kterou známe je nesmírně složitá,³ zůstává evolucionistům nezáviděníhodný úkol vysvětlit, jak by taková složitost mohla vzniknout náhodou.⁴

Závažnost tohoto problému potvrdili mnozí vědci. Například Nicholas Wade, vědecký autor pro New York Times přiznal: „Vysvětlit chemii prvního života je noční můrou.“⁵ Avšak nejvíce svým hodnocením problému překvapil Francis Crick – muž, který získal Nobelovu cenu jako spoluobjevitel struktury DNA. Jeho shrnutí: „Čestný muž, vyzbrojený všemi dnes dostupnými znalostmi může pouze konstatovat, že v určitém smyslu se tu vznik života objevil v jednom okamžiku téměř zázrakem – tak mnohé jsou podmínky, které by musely být pro zdárné fungování splněny“ [zvýraznění bylo přidáno].⁶ Takže dokonce i Francis Crick, který sám sebe považuje za ateistu si myslí (i když neochotně), že k popisu vzniku první živé buňky je zcela na místě použít slovo „zázrak“.

Možná mají ateisté s křesťany více společného, ​​než jsou ochotni si přiznat. Přestože se mnozí posmívají myšlence, že první zárodečná buňka Ježíše vznikla zázrakem, sami nemají problém s přijetím toho, že první živá buňka (která údajně dala vzniknout všemu živému) povstala „zázračně“. Toto je vskutku jednobuněčná ironie.

Odkazy a poznámky

1. Podrobněji o tom viz na creation.com/virgin.
2. Někteří vědci zabývající se původem života spekulovali o tom, že genetický systém se nejprve vyvinul bez buněčné membrány, ale ostatní uznali „že genetika a membrány se musely vyvinout společně“. Wade, N., New glimpses of life’s puzzling origins, The New York Times, 15 June 2009; nytimes.com/2009/06/16/science/16orig.html.
3. Viz Sarfati, J., By Design, Creation Book Publishers, 2008, chapter 11.
4. Natural selection cannot be invoked because it only works on self-reproducing entities.
5. Wade, N., Life’s origins get murkier and messier, The New York Times, 13 June 2000; nytimes.com/2000/06/13/science/life-s-origins-get-murkier-messier-genetic-analysis-yields-intimations.html.
6. Crick, F., Life Itself: Its Origin and Nature, Simon and Schuster, New York, 1981, p. 88. Ačkoli Crick vyslovil tato slova před více než 35 lety, stále představují dnešní realitu. Například: „Neobyčejnost a složitost buňky je natolik vzdálená od čehokoli neživého v dnešním světě, že zůstáváme bezradní nad tím, jak toho bylo dosaženo.“ Kirschner, M. a Gerhart, J., The Plausibility of Life: Resolving Darwin’s Dilemma, Yale University Press, New Haven and London, 2005, p. 256.