Steve Milller 1
Z Creation Matters, roč. 12, č. 5, září-říjen 2007, str. 3 přeložil M. T. – 03/2008
Model velkého třesku vyžaduje existenci hvězd populace III. Co jsou to hvězdy populace III? Podle fyziky velkého třesku, jedinými prvky, které mohl velký třesk vyprodukovat, jsou vodík, hélium a možná stopy lithia, ale žádné jiné kovy. Cokoli atomicky těžší než vodík a hélium je považováno za kov, včetně například kyslíku. (Poznámka: V tomto kontextu, astronomové užívají termín kov jinak; ne tak, jak je termín užíván v chemii). Proto první hvězdy vesmíru mohly být složeny pouze z vodíku a hélia, a tyto hvězdy jsou známy jako hvězdy populace III.
Hvězdy, které pozorujeme ve vesmíru dnes, všechny obsahují kovy, jako třeba hvězdy populace I, jež jsou bohaté na kovy, a hvězdy populace II, jež jsou na kovy chudé. Hvězdy populace I, obsahující přibližně 2-3% kovů, nalézáme ve spirálních ramenech a discích galaxií. Hvězdy populace II, obsahující jen 0.1% kovů ve svém světelném spektru, pozorujeme v halu galaxie, v kulových hvězdokupách a středové výduti galaxie.
Chybějící hvězdy
Tato označení přijali astronomové na základě umístění hvězd v galaxii, pohybu prostoru, a skladby kovů. Hvězdy produkují těžší prvky užitím dalších stadií jaderné syntézy ve svých jádrech. Podle evoluční teorie chemického obohacování, čili jak hvězdy produkují těžší prvky, tyto prvky jsou vyvrhovány zpět do vesmíru erupcemi jako třeba výbuchy supernov. Tímto způsobem jsou pozdější generace hvězd kontaminovány těžšími prvky. Takže podle evoluční teorie čím později se hvězda vytvoří, tím více kovů by měla obsahovat.
To znamená, že kdyby byl model velkého třesku pravdivý, někde ve vesmíru bychom měli vidět hvězdy bez spektrálních čar produkovaných kovy. Dále, protože hvězdy populace III jsou předchůdci všech pozorovaných hvězd populace I a II, velká množství by jich měla být identifikována již dávno. Ale takové hvězdy nebyly nikdy objeveny; i světlo z nejvzdálenějších galaxií má čáry kovů ve svém spektru. Hvězdy populace III jsou pro model velkého třesku zásadní, ale nebyly pozorovány. Proto velký třesk není přijatelným vědeckým modelem, pokud něco, co teorie požaduje, neexistuje.
Vědci, prosazující model velkého třesku, zkoušejí tuto situaci chybějících hvězd populace III vyvracet argumentem „panna – vyhrávám, orel – prohráváš“. Kdyby evoluční astronomové našli jedinou hvězdu populace III, budou tvrdit, že to jejich model potvrzuje, přestože potřebují masivní počty hvězd populace III, aby vysvětlili vše, co vidíme. Navíc fakt, že nikdo hvězdu populace III nenašel, vysvětlují tak, že hvězdy populace III musely být mimořádně masivní a proto rychle vyhořely. Tímto vysvětlením „musely být“ je model velkého třesku v myslích evolucionistů potvrzen. Jak by tedy mohli prohrát? Důkazy, ať už jsou jakékoli, budou vždy znásilněny tak, aby se hodily do teorie.
I když evoluční astronomové připustí, že hvězdy populace III chybí, naroubují na to svou vlastní, speciální obhajobu, aby se vyrovnali s faktem, že hvězdy populace III nikdy nikdo nenašel. Jak pohodlné: všechny hvězdy populace III jsou tak masivní, že vyhoří a zmizí dříve, než by mohla být alespoň jediná detekována. Jinými slovy – jak může někdo říkat, že hvězdy populace III jsou super masivní, když ani jednu nikdo neviděl a nemůže to tedy vědět? Zastáncům velkého třesku musíme připomenout, že věda je založena na ověřitelných důkazech, ne na hypotetických dohadech! Neexistují-li o hvězdách populace III žádné důkazy, potom vyhlašování jakýchkoli důvodů pro jejich neexistenci je zcela nevědecké.
Jen další smyšlený příběh
Jejich argumentace je v rozporu s tím, co vidíme ve vesmíru, protože 90% pozorovatelných hvězd má NÍZKOU HMOTNOST! Mají astronomové „ověřitelný mechanizmus“ k zodpovězení otázky, proč by se vesmír tak náhle změnil? Jinými slovy, máme tu další vymyšlenou historku: údajná kosmická exploze nejprve vytvoří všechny hvězdy natolik „super masivní“, že rychle vyhoří (proto žádnou z nich nemůže nikdo najít), a pak vesmír vyvolá vznik malých, trpasličích hvězd jako je naše slunce, které pak tvoří drtivou většinu všech hvězd.
A dále – díváme-li se zpět v čase napříč vesmírem do doby, kdy mělo údajně dojít k velkému třesku, pak světlo, které vidíme, obsahuje spektra kovů! Zde bychom měli nalézt alespoň nějaké světlo, které by spektra kovů neobsahovalo; ale pozor – kovy byly zjevně přítomné na počátku času. Když tedy všechno selhává, říká se nám teď, že hvězdy populace II jsou znečistěné hvězdy populace III, ale jaký ověřitelný, dokazatelný mechanizmus mohou vědci najít pro to, aby ukázali, jak se to mohlo stát?
Je smutné, že zastánci velkého třesku přijímají základní požadavky své teorie vírou, a to navzdory pozorováním, která do tohoto modelu jednoznačně nezapadají.
Odkazy
- Steve Miller, s B. A. ve filozofii a apologetice, je amatérským astronomem a bývalým prezidentem Calumetovy astronomické společnosti. Je častým přednášejícím na seminářích kreační astronomie.