Lysenkismus představoval v padesátých letech 20. stol. pseudovědeckou biologii ovlivněnou lamarckismem – teorií, která předpokládala u živých organismů dědičnost vlastností získaných během jejich života.
Lysenkismus byl po druhé světové válce podporován sovětským vůdcem Stalinem. Popíral existenci genů, chromozomů, Mendelovy zákony a Morganovu genetiku. V represivním režimu 50. let 20. století ovlivnil lysenkismus také českou biologii.
Trofim Děnisovič Lysenko získal řadu vědeckých hodností, mj. akademika AV SSSR a Leninovy akademie, titul hrdiny socialistické práce a Leninův i Stalinův řád. Lysenko odmítl mendelovskou genetiku a místo toho vycházel z nekriticky aplikované Mičurinovy teorie hybridizace a Lamarckovy teorie o dědičnosti získaných vlastností.
Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané lysenkismus. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody.
« Zpět na Rejstřík-index