(Horizontal gene transfer) Horizontální přenos genetické informace (také laterální genový transfer) je proces, při němž jeden organismus přijímá genetický materiál (DNA) jiného jedince, ačkoliv není jeho potomkem. Tím může získávat nové vlastnosti. Vyměňovaná DNA se někdy označuje jako promiskuitní DNA.
HGT však má celou řadu problémů – vědecké kontroverze, nadhodnocování a chybná identifikace událostí HGT. Ačkoli je HGT představován jako hlavní evoluční faktor u prokaryot (bakterií a archeí), tvrzení o jeho četnosti a dopadu na mnohem složitější eukaryoty jsou neprokázána nebo chybně interpretována.
Zaprvé, badatelé objevili unikátní geny v různých octomilkách, červech, primátech a lidech, které nemají žádné jasné evoluční předky. Jinými slovy, všechny tyto geny jsou zcela jedinečné pro určitý typ tvora.
Zadruhé, identifikace těchto mnoha domněle cizích genů coby mikrobiálního původu, nebyla provedena na základě skutečné kompletní genové sekvence, ale je pouze odvozena od izolovaných, sobě podobných úseků v proteinech, které tyto geny kódují.
Zatřetí, pro ty stovky nalezených údajných „cizích genů“ nebyl ani objeven, ba ani navržen žádný HGT mechanismus.
Evoluční biologové se jednoduše snaží přiřadit sekvenovaný gen k jiným druhům, o kterých předpokládají, že jsou blízce příbuzné. Pokud se gen neshoduje s geny blízce příbuzných druhů, pak věří, že gen je „cizího původu“ a z toho pak vyvozují závěr, že došlo k horizontálnímu přenosu genů. Jenže ve skutečnosti veškerá prvotní data ukazují pouze gen, který se objevuje na místě zcela neslučitelném s tím, které bychom očekávali v případě společného původu. Vše ostatní je pouze předpoklad.
« Zpět na Rejstřík-index