Jeffrey Tomkins, Ph.D.
(Z www.icr.org/ přeožil M. T. – 2/2014. Vyšlo na stránkách ICR 26. února 2014.)
Badatelé z MIT a lékařské fakulty Massachusettské univerzity identifikovali u lidí a dalších savců skupinu genů, která nejenže vyvrací evoluční modely, nýbrž potvrzuje správnost biblické předpovědi jedinečnosti stvořených druhů se specifickými genetickými rysy1.
Třebaže pouze méně než pět procent lidského genomu kóduje proteiny, vědci objevili, že náš genom je kompletně přepisován (probíhá jeho exprese) do ohromujícího množství molekul RNA2, 3. A přepsané oblasti genomu umístěné vně oblastí kódujících proteiny obsahují mnoho jedinečných druhů genů, které produkují molekuly RNA používané přímo buňkou. Důležitou kategorií těchto RNA jsou „long intergenic non-coding RNAs“ (dlouhé mezigenové nekódující RNA) čili lincRNA, které mají týž druh kontrolních struktur a rysů jako geny kódující proteiny.
Dnes je známo, že geny lincRNA ovlivňují podstatnou měrou fungování buněk, přičemž některé z nich, pokud byly u myší experimentálně vyřazeny z činnosti, mohou vést dokonce k smrti organizmu4, 5. Protože vědci už několik let vědí, že geny lincRNA jsou specifičtější pro různé druhy tvorů než geny kódující proteiny, začali je používat k ověřování evolučních předpovědí6.
V časopise Genome Research zveřejnil jeden vědecký tým výsledky výzkumu exprese 1 898 různých genů lincRNA v různých druzích tkání u lidí, šimpanzů, makaků, skotu, myší a krys1. K úžasu vědců mělo jen 80 % lidských genů lincRNA protějšky vyjádřené v šimpanzí tkáni a jen 63 % z nich bylo exprimováno v tkáni makaků. Tyto rozdíly se zcela vymykají evolučnímu paradigmatu a populární rétorice tvrdící, že lidský a šimpanzí genom je skoro totožný.
Zajímavostí je, že tyto nově oznámené výsledky jsou v souladu se studií dokončenou nedávno autorem tohoto článku, který použil tři různé soubory dat o lincRNA. Ty představují přes 50 000 různých oblastí lidského genomu a jejich sekvence byla porovnána s genomem šimpanzím (data ještě nebyla zveřejněna)6. Podle toho, o který soubor dat se jednalo, výsledky ukázaly, že veškeré známé oblasti lidské lincRNA na genomu jsou pouze ze 67 % až 79 % podobné ve své sekvenci DNA genomu šimpanzímu. Tato zjištění odpovídají téměř přesně výsledkům studií o expresi genů lincRNA publikovaným v Genome Research1.
Přes 20 % lidských lincRNA se liší od šimpanzích, a nemají tedy žádnou evoluční historii – v lidském genomu se objevují náhle a plně funkční. Zatímco evoluční model s touto neuvěřitelnou genetickou diskontinuitou nepočítá a opět selhává, kreační model přesně předpovídá, že všichni tvorové jsou jedinečně stvořeni podle svého druhu, což je předpověď, která je potvrzena strukturou a funkcí lidského genomu.
Odkazy
- Washietl, S., M. Kellis, and M. Garber. Evolutionary dynamics and tissue specificity of human long noncoding RNAs in six mammals. Genome Research. Posted on genome.cshlp.org January 15, 2014, accessed February 15, 2014.
- Clark, M. B. et al. 2013. The dark matter rises: the expanding world of regulatory RNAs. Essays in Biochemistry. 54 (1): 1-16.
- Hangauer, M. J., I. W. Vaughn, and M. T. McManus. 2013. Pervasive Transcription of the Human Genome Produces Thousands of Previously Unidentified Long Intergenic Noncoding RNAs. PLoS Genetics. 9 (6): e1003569.
- Sauvageau, M. et al. 2013. Multiple knockout mouse models reveal lincRNAs are required for life and brain development. eLife. 2: e01749.
- Tomkins, J. 2014. Mouse Study Shows “Junk DNA” Is Actually Required. Creation Science Update. Posted on icr.org January 15, 2014, accessed February 15, 2014.
- Tomkins, J. 2014. Using ENCODE Data for Human-Chimp DNA Comparisons. Acts & Facts. 43 (1): 9.