Genesis 1: YÔM ≠ eon

A.

… u Pána je jeden den jako tisíc let… (2 Petr 3:8)

1. Verš pokračuje: „…a tisíc let jako jeden den“. Přečtením tohoto zbytku verše se argument sám zruší.
2. „…tisíc let uplyne jako včerejšek, jako noční hodina.“ (Žalm 90:4) Nikdo neřekne, že noční hodina (která trvala tři hodiny) je tisíc let. Oba verše spíše sdělují, že Bůh není omezen časem člověka.
3. Vynásobením každého dne tisíci lety se nedostaneme na miliardy let. Když to použijete na Týden stvoření, získáme jen maximálně 7 000 let.
4. Používat k definici starozákonního hebrejského slova novozákonní řecké slovo (zvláště když je to slovo představeno poprvé, jako je tomu v Genesis 1) je špatnou hermeneutikou.
5. Zde se nemluví o stvoření (což by muselo být z verše patrné; eisegeze), ale spíše o Boží trpělivosti (jak ukazuje další verš 9; exegeze).¹

B.

… nemůžete mít dny 1–3 bez slunce (Genesis 1:1–18)

1. Zatímco slunce a měsíc byly předurčeny k tomu, aby vládly dni a noci, oddělení světla (den) a tmy (noc) již bylo zavedeno (Genesis 1:5); Bůh stvořil světlo bez slunce. V budoucím obnoveném stvoření také čteme:

„A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítily v něm; nebo sláva Boží je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek“ (Zjevení 21:23).

„A noci tam nebude, aniž budou potřebovati svíce, ani světla slunečného; neboť Pán Bůh je osvěcuje, a kralovati budou na věky věků“ (Zjevení 22:5).

C.

… aby mohl existovat život, muselo být nejprve slunce

1. Není tomu tak – k existenci života bylo potřebné světlo, ne nutně slunce. Víra v dlouhé věky vede k odlišnému pořadí událostí stvoření, což naznačuje, že pořadí stvoření v Genesis 1 je chybné. Je však mnoho rozporů s tím, že den je delší než 24 hodin. Před stvořením slunce (4. dne) již existovala rotující zeměkoule (předpokládaná výrazem „večer a ráno“, Genesis 1:5, 8, 13, 19, 23, 31) plus zdroj světla (stvořený 1. dne, Genesis 1:3)

D.

… Yôm v Genesis 2: 4 může znamenat (dlouhé) časové období

1. Význam slova Yôm, ale i jakéhokoli jiného, závisí na jeho kontextu; a kontext v Genesis 1 nedovoluje dlouhé „dny“ (viz bod E. níže).
2. Ve skutečnosti hebrejská konstrukce b^eyôm v tomto verši je hebrejský idiom pro „když“ (v angličtině „v ten den“) ne pro dlouhé časové období. Tudíž:

„Toto jsou pokolení nebes a země, když stvořena jsou v ten den, v němž [když] Hospodin Bůh učinil zemi a nebesa“ (Genesis 2:4) [zdůraznění dodáno].

E.

… yôm může znamenat dlouhé časové období

1. Aby květiny mohly existovat i po 3. dni, musely být opylovány k produkci semen. Ale jak by k tomu došlo, kdyby včely a další opylovači byli stvořeni až „dlouhé věky“ po květech? Květiny bez problému přežijí několik dní, aniž by je navštívili jejich opylovači. Stejně tak rostliny a květiny mohou přežít noc bez slunce, ale ne „dlouhé věky“.
2. Pořadové číslo (druhý, třetí, čtvrtý atd.) doprovázející dny dva až šest označují 24hodinové periody (ve skutečnosti je v Genesis 1:5 použita základní číslovka: doslovně „jeden den“, ačkoli se obvykle překládá jako „den první“). Vždyť přece ve zbytku Bible (např. v Numeri 7) nikdo nezpochybňuje význam slova yôm v podobně strukturovaných pasážích.
3. Večer a/nebo ráno doprovázející dny znamená, že každý měl začátek a konec. Slovo „večer“ se vyskytuje 49krát a slovo „ráno“ 187krát, vždy v doslovném smyslu.¹ Slova „večer“ plus „ráno“ bez „dne“, se mimo Genesis 1 vyskytují 38krát – a vyjadřují vždy den normální délky. „Večer“ plus „Ráno“ se „dnem“ mimo Genesis 1 23krát – a opět vždy vyjadřují dny normální délky.²
4. Ano, yôm může znamenat dlouhé období, ale v Genesis 1:1–2:3 tento význam nemá. Den (jedna otočka Země), měsíc (oběh Měsíce kolem Země) a rok (oběh Země kolem Slunce) jsou přesné časové intervaly definované pohyby nebeských těles; Ne tak vzorec týdne, který pochází pouze z Bible. Toto není jen inspirované Slovo Boží, ale Slovo vepsané Bohem (viz Exodus 31:18).
5. Ano, může, ale ne v Genesis 1, bez ignorování kontextu. Nikdo přece nebude navrhovat, že než se dostaneme ke dni odpočinku, měli bychom pracovat 6 000 let (nebo šest dlouhých časových období):

„…neboť to je znamení mezi mnou a vámi po všechna vaše pokolení … šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne je sobota, Hospodinův svatý den odpočinku … je to věčné znamení mezi mnou a syny Izraele. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi“ (Exodus 31:13, 15, 17; zdůraznění přidáno. Viz také Exodus 20:8–10).

F.

… Jsme stále v sedmém dni, podle pasáže v listu Židům 4:1–11

1. Mohlo by být hezké mít věčný víkend, ale to není to, co tato pasáž (nebo Exodus 20:8–10) učí. Bůh započal odpočinek od svého stvořitelského díla sedmého dne, a stále tak činí. To neznamená, že sedmý den pokračuje. Vstoupit do pokračujícího Božího odpočinku v této pasáži spíše znamená vstoupit do Jeho Království (tj. být spasen). Tento duchovní odpočinek byl k dispozici od začátku, a než se Ježíš vrátí, bude to tak i nadále.
2. Tato myšlenka je přáním, vloženým do těchto veršů (eisegeze). Spíše byl 7. den určen Bohem jako požehnaný a posvěcený (Genesis 2:3). Přesto dnešní svět tak nevypadá – považte hřích a lidskou krutost, převládající slabost, nemoci, bídu, utrpení a smrt. Kdybychom byli stále v sedmém dni, jakého bychom to měli boha? Naopak, žijeme ve světě, který Bůh proklel v důsledku Pádu. Přesto navzdory této hříšné zkaženosti Bůh znovu potvrdil toto rozhodnutí o stvoření (vyhradit sedmý den jako požehnaný a svatý) tím, že dal Mojžíšovi 10 přikázání (Exodus 20:11).
3. Ve skutečnosti Bůh v jistém smyslu stále působí i nyní, „neboť je to Bůh, který ve vás působí chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své“ (Filipským 2:13; také Jan 5:17, 36). Pomineme-li zázraky, Bůh přestal tvořit –odpočinul od tvoření.

G.

…jsme stále v sedmém dni, protože u něho se neuvádí večer/ráno (Genesis 2:2–3)

1. Pokud by v Genesis pokračoval popis toho, co se stalo 8. dne, pak by sedmý den měl „večer a ráno“. Slovesa v Genesis 2:1–2 svědčí o hotovém stvoření. Tvoření proto nepokračuje, ale je dokončeno: „A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo“ (Genesis 2:1–3; zdůraznění přidáno). Jediný rozdíl mezi slovesy v těchto verších je v tom, že se mění z pasiva na aktivní. Bůh přestal tvořit, s výjimkou zázraků a nových věřících, kteří se stali novým stvořením (2. Korintským 5:17).³

Jak již bylo uvedeno, důležitý je fakt, že v příběhu nebyl žádný osmý den. Dále, pokud 7. den nekončil, jak někteří naznačují (protože v textu není uvedeno, že končí „ránem“), pak tento den ani nezačal (protože tu není žádná zmínka o „večeru“) – viz tento článek.

H.

… Genesis 1–11 je poezie nebo alegorie, a text by neměl být chápán doslova

1. Takže dovoluje nám text vkládat slova s významem, který si my přejeme? Hebrejština je velmi jasná v tom, že Genesis 1–11 není alegorie, ale má se chápat doslovně, jako historický příběh.⁴ Mnoho učenců dokládá, že text znamená to, co říká (např. Prof James Barr, Dr. Stephen Schrader a Dr. Ting Wang).