Brian Thomas, M. S.
(Z www.icr.org přeložil M. T. – 12/2011. Vyšlo na stránkách ICR)
Sépie jsou měkkýši vypadající trochu jako olihně. Jejich tělo tvoří vnitřní tvrdá, podpůrná struktura obklopená měkkými orgány; zároveň má sépie měkké orgány i uvnitř zmíněné struktury. Tvrdá a pružná struktura, takzvaná „sépiová kost“, je tvořena umně utkanými prameny biochemického materiálu zvaného chitin promíseného s tvrdým bionerostem zvaným aragonit.
Tým paleontologů našel údajně 34 miliony let starou fosilní sépiovou kost, která měla stále jak původní aragonit tak chitin. To je velmi zajímavé, protože bychom sice mohli očekávat, že se ve fosilním záznamu zachová tvrdý aragonit, nikoli však organický chitin či protein. Chitin, který tvoří cukry propojené pevně do molekulárních řetězců, by se totiž po pouhých několika tisících letech spontánně rozložil a dávno by zmizel.
Badatelé srovnali chitin z uvedené fosilní sépiové kosti nalezený v jílovém nánosu řeky Mississippi s chitinem z moderní sépiové kosti a zjistili, že „došlo ke zkrácení chitinových pramenů… rozpadu chitosanu [chemicky přeměněného chitinu], … a ztrátě vodíkových vazeb“ (1). Takže chitin se rozpadá, jak bychom vzhledem k jeho biochemii očekávali.
Avšak skutečnost, že se ještě úplně nerozložil svědčí o tom, že fosilizace postihla zkoumanou sépiovou kost teprve před několika tisíci lety. Kdyby tedy byla uložena během Noemovy Potopy, pak její zčásti rozpadlý chitin zapadá dobře do biblické chronologie.
Badatelé aplikovali také tři různé postupy detekce „původních endogenních ústrojných látek“, které všechny potvrdily přítomnost chitinu. Na internetovém portálu PLoS ONE pak konstatovali, že jejich výsledky „svědčí o zachování polorozpadlých původních organických látek totožných s β-chitinem“ (1).
Zprávy o původním chitinu ve fosiliích jsou vzácné. Není však jasné, zda je tomu tak proto, že se v nich opravdu nevyskytuje, či proto, že ho tam příslušní paleontologové prostě neočekávají – v důsledku čehož ho sotvakdy byť jen zaznamenají.
Totéž se týká radioaktivního uhlíku-14. Jeho přítomnost ve fosilním záznamu zkoumalo jen málo vědců. Podobně jako chitin či proteiny by totiž veškerý organický materiál obsahující uhlík-14 měl zmizet po pouhých několika tisících let spontánního rozpadu. Uhlíku-14 je však plno v uhlí, ropě i ve fosiliích napříč geologickým sloupcem (2,3).
Dalším důvodem, proč nikdo neočekával přítomnost chitinu v sépiové kosti je skutečnost, že ve vodních ekosystémech ho příslušné bakterie, které se jím živí, rozloží za několik dnů (4,5). Ale i když uchováváme chitin ve sterilním prostředí, spontánně se rozpadá právě tak jako jiné biomolekuly – třeba DNA či bílkoviny.
Navzdory obecně zažité představě, že se fosilie tvořily po miliony let, potvrdily precizní testy provedené týmem publikujícím na PLoS ONE skutečnost, že zkoumaná sépiová kost obsahuje původní endogenní chitin. A to znamená, že ani ona, a velmi pravděpodobně ani veškeré další fosilie nalezené blízko ní, nejsou tak staré, jak tvrdí evolucionisté.
Odkazy
- Weaver, P. G. et al. 2011. Characterization of Organics Consistent with β-Chitin Preserved in the Late Eocene Cuttlefish Mississaepia mississippiensis. PLoS ONE. 6 (11): e28195.
- Baumgardner, J. 2003. Carbon Dating Undercuts Evolution’s Long Ages. Acts & Facts. 32 (10).
- Giem, P. 2001. Carbon-14 Content of Fossil Carbon. Origins. 51: 6-30.
- Boyer, J. N. 1994. Aerobic and Anaerobic Degradation and Mineralization of 14C-Chitin by Water Column and Sediment Inocula of the York River Estuary, Virginia. Applied and Environmental Microbiology. 60 (1): 174-179.
- Stankiewicz, B. A. et al. 1998. Biodegradation of the chitin-protein complex in crustacean cuticle. Organic Geochemistry. 28 (1-2): 67-76.