Ještěři „vtrhli“ na scénu o 50 milionů let dříve, než se dosud myslelo – byli kompletní, s moderními funkcemi. Poté se už téměř nezměnili.
David F. Coppedge
(Z crev.info přeložil Pavel Akrman – 05/2022. Na úvodním obrázku je ještěrka obojková.
Darwinisté nemají špetku studu. Zažívají právě další pád svého původního přesvědčení, ale nejsou slyšet žádné omluvy, žádná lítost a žádná snaha přemýšlet o nějakých alternativách k darwinismu.
Výzkumníci objevili přehlížený Jurský park ještěrů
(Univerzita v Bristolu, 3. května 2022)
Starý evoluční příběh říkal, že ještěři se vyvíjeli a diverzifikovali v křídě spolu s dinosaury. Protože mnoho ještěrů v křídě mělo pokročilé rysy, někteří evolucionisté měli podezření, že vznikli dříve, v juře, ale tehdy bylo známo jen několik fosilií. Nyní vědci z univerzity v Bristolu tvrdí, že řád Squamata, tj. největší skupina plazů, zahrnující ještěry a hady, byl již vyspělý o 50 milionů let dříve, než se myslelo.
„Ačkoli jsou jurští šupinatí plazi vzácní, rekonstruované evoluční stromy ukazují, že všechny hlavní specializace těchto šupinatců se vyvinuly již tehdy, a lze dobře rozlišit adaptace gekonů, leguánů, skinků, dvouplazů a hadů asi o 50 milionů let dříve, než se předpokládalo,“ vysvětluje Michael Benton, spoluautor výzkumu. „Ale jak mohou vzácné jurské fosilie vykazovat takovou ranou evoluční explozi? Klíč je v jejich anatomii.”
Několik jurských šupinatců nevykazuje primitivní morfologii, jak by se očekávalo, ale váží se přímo k různým moderním skupinám. „Místo toho, abychom na linii šupinatců našli soubor ještěrů s obecnými znaky, našli jsme už v juře první zástupce mnoha moderních skupin vykazujících pokročilé morfologické rysy,“ říká Arnau Bolet, hlavní autor článku.
Aby zakryli své vědecké hříchy, uchýlili se k příběhu, že „jura byla dobou inovací v evoluci šupinatců“. Určili si vlastní časovou osu, v níž se moderně vyhlížející ještěři „inovovali“ a získali tak všechny specializované rysy, které je charakterizují dodnes. Je to jako kambrická exploze, která stále mate darwinisty. A pokračovali šupinatci ve vývoji tímto rychlým tempem i po této „době inovací“ a „rané evoluční explozi“? Pokračovali v diverzifikaci, říkají evolucionisté, ale bez větších rozdílů v základních formách (disparita). Tyto základní formy se dlouhodobě ustálily. Na portálu eLife mají toto vyhodnocení redaktora:
Tento článek představuje vyhodnocení makroevoluční historie šupinatců (ještěrů, hadů a příbuzných) a pro evoluční biology a paleontology, kteří se zajímají o tuto skupinu, je významné. „Raná exploze“ disparity u šupinatců ukazuje, že tito ještěři si svůj rozsah morfoprostoru (reprezentace možné formy, tvaru nebo struktury organismu, pozn. překl.) vytvořili mnohem dříve, než se předpokládalo, a od té doby je jejich morfoprostor dlouhodobě stabilní.
Zdroj: Bolet et al., The Jurassic rise of squamates as supported by lepidosaur disparity and evolutionary rates. eLife 3. května 2022.
Očekávali snad darwinisté, že uvidí nějakou „inovaci šupinatců v rané explozi“, jako je tato? Ne; „Nález pro podporu tohoto raného rozmachu disparity a souvisejícího rychlého evolučního tempa byl zcela nečekaný,” přiznávají. Tisková zpráva objasňuje, že většina inovací proběhla již na začátku:
Několik jurských šupinatců nevykazuje primitivní morfologii, jak by se očekávalo, ale váží se přímo k různým moderním skupinám. „Místo toho, abychom na linii šupinatců našli soubor ještěrů s obecnými znaky, našli jsme už v juře první zástupce mnoha moderních skupin vykazujících pokročilé morfologické rysy,“ říká Arnau Bolet, hlavní autor článku.
V tomto článku autoři vytvořili raději nový termín, aby zakryli své překvapení nad tím, jak rychle fungovala evoluce v juře, ale potom byla zase velmi pomalá.
Používáme termín Jurassic Morphospace Expansion (JME) pro událost související s tímto náhlým nárůstem morfoprostoru, jehož interpretaci pro celou skupinu Squamata lze přirovnat k důkazu počáteční (rychlé) radiace ve fyzice … Tato konfigurace morfoprostoru zůstává pozoruhodně stabilní od pozdní jury až do současnosti, pouze s nepatrným navýšením obsazenosti morfoprostoru a hustotou bodů uvnitř rámce, zejména ve střední křídě, která se shoduje s KTR a následným zaznamenaným nárůstem diverzity.
Tisková zpráva také říká: „Pochopení evolučních cest, které umožnily takovou úspěšnost, je stále na velmi nízké úrovni.“ Převedením do trpného rodu vznikne dojem, jako by tomu věřil celý svět. Ale proč by to měla být zrovna „evoluční cesta“, když se všechny základní typy šupinatců objeví v krátké době s „pokročilými morfologickými rysy“? To zní spíše jako stvoření.
Evoluce a k ní příbuzná slova se ve zmíněném článku objevují 247krát. Článek obsahuje komentáře od 3 recenzentů a odpovědi autorů, což v publikovaných článcích není obvyklé. Recenzenti toho měli hodně co říct a několikrát vznesli také ostrou kritiku, zejména pokud jde o vytvořené předpoklady. Žádný z nich se však nikdy neodvážil překročit hradbu přísně střeženého hradu Darwin. Oni nemusí chápat, jak se ještěři vyvinuli, zkrátka SE VYVINULI! Je to jasné? Ještěrky se vyvinuly. Opakujte po mně: Ještěrky se vyvinuly! Ještěrky se vyvinuly! Ještěrky se vyvinuly! Kreacionisté jsou ignoranti! …. Chce se vám spát, ssssppppáááátttt ….
Tento veřejně přístupný článek si může prozkoumat kdokoli, tudíž může také vidět, jak evolucionisté pracují a jak přemýšlejí při výrobě své „laciné klobásy značky Darwin“. Texty odhalují směsici údajů silně marinovaných evolučními předpoklady a daty, takže je těžké najít v marinádě nějaké maso. „Příběh“ se vypráví lépe než popisovat vědecký výzkum. Recenzenti ve skutečnosti použili právě tento termín v odhalující větě: „Současný příběh [tj. ten prezentovaný v článku], zdůrazňující zcela nový a nečekaný pohled na diverzifikaci šupinatců může být pravdivý, ale spočívá na mnoha předpokladech.“ Autoři použili stejné výrazy také již dříve:
Náš integrovaný výzkum, zahrnující současné fylogenetické analýzy vztahů mezi klady šupinatců se současnými fosilními daty a novými výpočetními metodami v rozdílech a evolučních rychlostech, poskytuje syntetický příběh o původu jedné třetiny moderní biologické rozmanitosti tetrapodů, tedy Squamata.
Používají také slovo „scénář“ a pohrávají si s „evolučními rychlostmi“, jako by byli Silly Putty (Silly Putty je dětská hračka na bázi silikonových polymerů, která má velmi neobvyklé fyzikální vlastnosti, pozn. překl.): evoluce je tu rychlá, tam zase pomalá – dokonale se přizpůsobí předpokladům evolučních režisérů, kdekoli je potřeba. Nenechte se ovšem zmást kouzelnými slůvky jako je např. „heterogenita (různorodost) rychlostí“ – to znamená, že rychlost evoluce lze natahovat a stlačovat jako hračku Slinky.
Metodika se nejprve snaží identifikovat heterogenitu rychlosti napříč celým evolučním stromem a poté zvýrazní větve nebo časové úseky s významnými odchylkami rychlosti (zejména ty rychlé nebo pomalé) pomocí testů pravděpodobnosti rychlostí.
Vskutku se není za co stydět. V žádném případě.
Abyste si trochu odpočinuli od tohoto nestoudného projevu dogmat převlečených za vědu, udělejte si přestávku. Vyjděte do přírody a zkuste najít nějakou ještěrku. Sledujte její bleskový pohyb po zemi – její nohy se pohybují tak rychle, že jsou jako rozmazané. To vyžaduje úžasnou spolupráci svalů, nervů a mnoha dalších orgánů, včetně bystrých smyslů. Jejich kožní šupiny často vykazují úžasné barevné vzory. Kdybyste šli více do hloubky, našli byste buňky plné molekulárních strojů s udivující složitostí a účinností, a také genetický kód obsahující celé knihy plné informací o konstrukci tvora a jeho fungování. A tento druh může klást vajíčka, která po vylíhnutí vydají nové kopie. Řekněte sami – mohlo by se kdy něco takového objevit jen za působení bezduchých, slepých, neúčelných fyzikálních procesů, bez předchozího pečlivého naplánování?