Evoluční záhada červených krvinek

Richard William Nelson

Z www.darwinthenandnow.com přeložil Pavel Akrman – 09/2019.

Prvním, kdo použil krev k rozlišení mezi obratlovci, označenými jako „živočichové s krví“, a bezobratlými, označenými jako „živočichové bez krve“, byl dávný řecký filozof Aristoteles (384-322 př.Kr.). V 17 století se zasloužil o rychlý posun vpřed Jan Swammerdam, nizozemský přírodovědec, objevem rozdílných buněk v krvi. O šest let později, v roce 1674, potvrdil Swammerdamovy nálezy Antonie van Leeuwenhoek pomocí nejnovější technologie renesanční éry – mikroskopu.

Následně také vědci odhalili, že cirkulující červené krvinky u savců byly zbaveny svých jader. K této buněčné novince dochází během 7 dnů v procesu známém jako erytropoéza. Během odstraňování jádra je každá savčí buňka současně transformována do jedinečného tvaru a uzavřena ve zvláštní buněčné membráně. Vědci, zkoumající tyto molekulární novinky, tak musí neustále čelit matoucí a stále více se komplikující záhadě evoluce červených krvinek.

Cirkulace kyslíku v krvi

Prof. Anna R. Migliaccio

Červené krvinky, také známé jako erytrocyty, hrají klíčovou roli v oběhu jedné z životně nejdůležitějších molekul – kyslíku. Hemoglobin přepravuje 30 až 100krát více kyslíku než plazma. Předpokládá se, že tento proces „demontáže“ červených krvinek (odstranění jader), známý jako enukleace, kdy zůstane jen hemoglobin k transportu kyslíku, poskytuje savcům výhodu v přežití. Jak vysvětluje Anna Rita Migliaccio, profesorka Mount Sinai, New York, v článku pod názvem „Enukleace erytroblastů“, publikovaném v časopise Haematologica:¹

„Erytrocyty zbavené jader jsou přítomné v krvi všech savců, což naznačuje, že enukleace poskytuje evoluční výhodu.“

Tato „evoluční výhoda“ se považuje za adaptivní mechanismus u savců, aby se maximalizovala účinnost přenosu kyslíku. Článek v ScienceDaily pod názvem „Jak se nezralé buňky mění na červené krvinky“ uvádí:²

„Aby se vytvořilo co nejvíce místa pro hemoglobin přenášející kyslík, odstraní se téměř všechno ostatní, co je uvnitř těchto prekurzorů (předchozích stádií) červených krvinek – jádro, mitochondrie, ribozomy a další.“

Zkoumání tajemství Darwinových „postupných, nepatrných“ změn, které vedou k enukleaci u savců, je pro vědce zlatým dolem příležitosti odhalit molekulární mechanismy evoluce.

Molekulární tajemství

Prof. Daniel Finley

Technologie 21. století nyní umožňují současným vědcům zkoumat molekulární tajemství biologie. Daniel Finley, profesor buněčné biologie na Harvardské lékařské fakultě, se zkoumáním biochemie buněk zabývá více než 20 let. Finley ve spolupráci s výzkumným týmem na universitě v Cambridge vedeným Kotou Yanagitanem nedávno zveřejnil svá zjištění v časopise Science (2017). Tým objevil enzym známý jako UBE20, který hraje při enukleaci červených krvinek klíčovou roli. A EBE20 je enzym ve třídě enzymů známých jako ubikvitin-proteazomový systém (UPS) – to je třída, kterou Finley jako první identifikoval více než o 20 let dříve, v roce 1995. Podle ScienceDaily je systém enzymů UPS nyní známý jako systém kontroly kvality „k odstranění nepotřebných proteinů a udržování buněk bez nepořádku.“ V příspěvku pod názvem „UBE20 je faktor kontroly kvality pro jednotlivé multiproteinové komplexy“ úvodní věta článku výslovně tvrdí, že hnací silou tohoto procesu je evoluce:³

„Buňky si vyvinuly širokou škálu možností kontroly kvality.“

Sir Isaac Newton

Nicméně aby bylo možné mechanismus vývoje červených krvinek připsat evoluci, musí Yanagitan potvrdit tuto teorii „vývoje“ fyzickým důkazem pomocí vědecké metody. Účelem vědecké metody je eliminovat předpojatost nebo jakékoli předem přijaté nevědecké myšlenky nebo koncepty použitím přísného induktivního zdůvodnění. Fyzický důkaz musí zahrnovat pozorování, měření a testování – tedy stejný způsob, jakým potvrdil své navržené zákony gravitace Isaac Newton. Vůbec nepřekvapuje, že práce výzkumného týmu neobsahuje žádné hodnocení „vývoje“ – protože pokud jde o původ života a vesmíru, byl proces „vývoje“ dán autorem jednoduše již předem. A není také divu, že jedinou teorií chráněnou vládními zákony a soudy je právě evoluce. Nicméně i přes úvodní slovo v první větě „vyvinuly“, závěr dokumentu moudře vylučuje jakékoli evoluční odvozování:

„UBE2O je soběstačný faktor kontroly kvality, jehož úkolem je… efektivně řešit procesy degradace komplexů…“

V doprovodné zprávě zveřejněné ve stejném čísle Science pod názvem „UBE20 přetváří proteom během závěrečného rozlišování erytroidů,“ vyjádřil Finleyův tým svůj závěr:⁴

„U retikulocytů (nezralých červených krvinek) může tedy uvedení ubikvinace faktorů [UBE20] řídit přechod z komplexu na jednoduchý proteom.“ (pozn. překl.: proteom je soubor proteinů, které jsou produkované z genomu daného organismu)

Důležité je, že v žádném z těchto článků nebyl diskutován ani jeden evoluční aspekt.

Dva laloky

Mohandas Narla

Enukleace zahrnuje více než enzymy. Síť proteinových filamentů a kanálků v buňkách, známých jako aktinový cytoskelet, rozděluje během tohoto procesu původní kmenovou buňku do dvou samostatných laloků. Během erytropoézy je každá kmenová buňka s jádrem rozdělena do dvou laloků. Jádro, spolu s většinou ostatního molekulárního ústrojí buňky, s výjimkou hemoglobinu, je vtlačeno do jednoho laloku; zůstane druhý lalok s buněčným hemoglobinem bez jádra. Mohandas Narla, hematolog Krevního centra v New Yorku vysvětluje v časopise Blood pod názvem „Výstupní strategie: ta, která funguje“ (2017):⁵

„Enukleace je vícestupňový proces … který vyžaduje vytlačení jádra … zajištění stažení aktinového prstence … [poté] stlačení … uprostřed [dvou] laloků.“

Erytropoéza je vysoce složitý a komplexní proces. U lidí se každou vteřinu uvolní do oběhu více než 2 miliony červených krvinek zbavených jader. Jak vysvětluje Narla,

„Koordinace vyžaduje komplexní ústrojí, zahrnující množství odlišných cytoskeletálních proteinů a signalizačního zprostředkování.“

Narla získal doktorát přírodních věd na Washingtonské univerzitě v St Louis v roce 1971. Během posledních 30 let působil Narla v mnoha recenzních a poradních skupinách Národního institutu zdraví a také v mnoha výborech Americké hematologické společnosti. Za povšimnutí stojí, že Narla působil jako ředitel projektu Human Genome Project, a také v Lawrence Berkley Laboratory, University of California, Berkley – sponzor Evolution 101, což jsou státem financované evoluční vzdělávací weby.

Promáčknutí

Patrick G. Gallagher

Unikátnost červených krvinek u savců však není jen v odstranění jádra. Povrchová plocha buňky je optimalizována pro vysokou rychlost výměny kyslíku a oxidu uhličitého svým jedinečným tvarem  oválného bikonkávního disku – disk je uprostřed z obou stran promáčklý. Kromě enukleace a tvaru buněk je unikátní dokonce i typem materiálu buněčné membrány pro účely ochrany před poškozením buňky. Jak vysvětlují Narla a Patrick G. Gallagher z Yale University v časopise Blood (2008) v článku „Membrána červených krvinek: minulost, současnost a budoucnost“:⁶

„Při plnění své primární funkce, tj. dodávky kyslíku do tkání, musí červené krvinky zvládat nepřetržité mechanické narušování po celou dobu své životnosti, aniž by došlo ke znehodnocení struktury.“

Narla a Gallagher hned nato dodávají, že každá buněčná membrána je vysoce elastická, aby mohla tyto úkoly plnit; je 100krát pružnější a měkčí než latex srovnatelné tloušťky; reaguje na kapalné napětí do 100 milisekund; z hlediska strukturální odolnosti je pevnější než ocel; dlouhodobě vydrží opakované deformace; a tenkými kapilárami se protlačí jednou třetinou průměru buňky. Savčí červené krvinky jsou zázrakem přírody.

Mnoho otázek

V článku „Výchozí strategie: ta, která funguje“ Narla vysvětluje:⁵

„Samozřejmě, že zůstává mnoho otázek nezodpovězených … Kouzlo tohoto předmětu spočívá – alespoň do značné míry – ve zvláštních fyziologických požadavcích, které savčí dospělá červená krvinka musí pokrýt.“

I když Narla připisuje produkci savčích červených krvinek evoluci, přesto „zůstává mnoho otázek nezodpovězených.“ Je s podivem, že Narla poté, bez jakéhokoli potvrzení vědeckými důkazy, pokračuje překvapivě nelogickým závěrem:

„Toto [enukleace] je problém, který vyřešila evoluce, a který je pro erytroidní systém unikátní.“

Evoluční průmysl je dlouhodobě zaplaven slepými dogmaty bez vědeckého ověření. Entomologové (vědci, studující bezobratlé) nyní vědí, že Aristoteles se ve své teorii rozdělující obratlovce od bezobratlých mýlil: někteří bezobratlí zcela jistě patří mezi „živočichy s krví“.

Evoluční záhada

Michael Denton

Pro evoluční teorii je původ savčích červených krvinek velkým problémem. Pokroky v moderní molekulární biologii zrovna k podpoře Darwinovy ​​evoluční teorie nepřispívají, spíše ji stále více podkopávají. Jak vysvětluje molekulární biolog Michael Denton ve své knize Evoluce: Teorie stále v krizi:⁷

„Je překvapující, že po letech intenzivního studia tohoto jedinečného fenoménu – jednoho z těch nejjednodušších ze všech novinek v přírodě, které definují taxony – [vědci] stále poznamenávají, že většina molekulárních dějů v enukleaci zůstává nejasná.“

V polovině dvacátého století začal Denton psát na katedře biochemie King’s College v Londýně svou doktorskou práci o vývoji savčích červených krvinek. V následném výzkumu enukleace červených krvinek Denton po více než 40 letech vyvozuje následující závěr:

„Mezi buňkou s jádrem a buňkou bez jádra je kvantový skok.“ Nejsou známy žádné přechodové typy buněk mezi savčími erytrocyty bez jádra a erytrocyty s jádrem jiných druhů obratlovců.“

Evoluce je pomalý proces, který se vyvíjí malými, postupnými kroky. Charles Darwin ve své knize O původu druhů s ověřovacím testem své teorie počítal:⁸

„Kdyby se prokázalo, že by existoval jakýkoli složitý orgán, který by nemohl být utvořen četnými následnými drobnými úpravami [přechodové články], moje teorie by se naprosto rozpadla.“

Darwinův příbalový leták na cestu zní – žádné přechodné kroky = žádná evoluce. Stručně řečeno, moderní technologie rozmetaly záhadu evoluce červených krvinek na trilión 22 kousků.

Genesis

Ernest Rutherford

Moderní technologie podkopávají evoluční teorii i nadále. Zatímco evoluční teorie pokračuje ve svém chátrání, pokročilé technologie poskytují vědecké důkazy, které jsou stále více v souladu se záznamy v Genesis podle Mojžíše. Ernest Rutherford (1871-1937), „otec“ jaderné fyziky (na obrázku vlevo), se vyjádřil o našem Stvořiteli takto:

„Poskytovatelem všeho stvořeného komfortu je Bůh; Ty jsi jen vypůjčitel, ne vlastník.“

A o rozdílu mezi vědci a amatérskými nadšenci řekl:

„To, co nelze měřit, není vědou. To, co není fyzikou, je sbírkou rekvizit.“

Biologická evoluce existuje pouze jako fanouškovská filosofie, nikoli jako vědecký fakt.

Odkazy

1. Anna Rita Migliaccio:Enukleace erytroblastů
2. How immature cells grow up to be red blood cells
3. UBE2O is a quality control factor for orphans of multiprotein complexes
4. UBE2O remodels the proteome during terminal erythroid differentiation
5. Exit Strategy: One That Works” (2017)
6. Red cell membrane: past present and future
7. Denton, M.: Evolution: Still a Theory in Crisis
8. Darwin, Ch.: Origin of Species