Evolucionista zavrhuje přírodní výběr, přiklání se k chaosu

Brian Thomas, M. S.

(Publikováno na webových stránkách ICR. Z www.icr.org/article/5707/ přeložil M. T.)

Už když Charles Darwin formuloval svou myšlenku o tom, že se život vyvíjel jako reakce na nároky prostředí, bylo jasné, že tahle teorie není podložena konkrétními pozorováními v přírodě. Navzdory tomu se krátce po zveřejnění Darwinovy práce O původu druhů roku 1859 učila zmíněná teorie na všech školách a byla chápána jako exaktní věda.

Někteří badatelé ovšem odmítli z vědeckých důvodů Darwinův smyšlený evoluční mechanizmus přírodního výběru a přiklonili se namísto toho k biblické historické zprávě o původu života. Zase jiní ho sice také odmítli, ale hledali za něj naturalistickou náhradu (1). Přinejmenším jeden badatel z téhle skupiny si pak vybral velmi zvláštní „vysvětlení“ toho, jak dochází k evolučním změnám.

Podle Keitha Bennetta, evolučního paleoekologa na Queen´s University v Belfastu, nestačí přírodní výběr + čas k tomu, aby způsobily evoluční změny organizmů; tento názor tedy odporuje ústřední myšlence Darwinovy 150 let staré práce. Bennett místo toho navrhuje nahradit ji představou, že k evoluci dochází prostě spontánně bez ohledu na vnější tlaky. Podle jeho názoru postupuje evoluce chaoticky, snad jako výsledek náhodné genové restrukturalizace, a nelze ji tedy předvídat ani o ní cokoli exaktního vypovědět.

V jednom vydání časopisu New Scientist položil Bennett otázku, kterou trefil hřebík na hlavičku a kterou bychom mohli klidně položit i my kreacionisté: „Dochází-li k makroevoluci opravdu díky přírodnímu výběru a tlaku na adaptaci organizmů, očekávali bychom, že hnací silou evolučních změn budou změny jejich životních podmínek…Probíhá to skutečně tak?“ (2)

Odpověď, která je nasnadě, zní „NE“. Například objev kolumbijské fosilie roku 2009 byl jedním z příkladů toho, že ani jeden druh rostliny ani zvířete se po celou dobu své existence v podstatě nezměnil, přestože podle evolucionistů docházelo během údajných milionů let ke změnám podnebí i dalším evolučním tlakům (3).

Bennett napsal, že nevidí důkazy toho, že by změny prostředí vedly ke změnám evolučním. Citoval přitom významné dílo hlásající tyto názory, knihu s titulem Přírodní výběr v divoké přírodě, jejíž autor neshledal nikde žádné známky evoluce přírodním výběrem (4). Pocit vědeckého diletantství zavilých evolucionistů, které kniha demonstruje na jejich bezhlavém trvání na myšlence, že přírodní výběr je tou silou, která u organizmů produkuje nové znaky, potvrzují ve svých pracích i další současní autoři (5).

Bennett pak shrnul nálezy ve svém domovském oboru mikrofosilií, které rovněž nesvědčí o evoluci cestou selekčních tlaků. „V zásadě na ně může podle evolucionistů organizmus odpovědět třemi způsoby: stagnací, vymřením či evoluční změnou. A co tedy vidíme?“ napsal. „…Studie ukazují, že většina druhů zůstává nezměněna po statisíce let, možná ještě déle.“ (2)

Takže stagnace forem po celou dobu existence – bez ohledu na to, jaké stáří horninovým vrstvám připisujeme – je charakteristickým znakem fosilního záznamu. Je jím rovněž vymírání, jelikož se mnoho konkrétních forem v rámci rostlinných či živočišných kmenů vyskytuje jako fosilie, ale už nežije.

Protože tedy nemůžeme pozorovat živé exempláře zmíněných fosilních druhů a známky evolučních změn nejsou patrné ani v tom, že bychom coby fosilie nalézali jejich rozmanité přechodné formy, není prostě po evolučních změnách nikde ani památky. Proto neexistuje důkaz o tom, že by k evoluci někdy vůbec došlo – navzdory podivně dvojznačnému vyjádření evolucionisty Richarda Dawkinse: „Evoluce je dána. Jenom ji zatím nikdo nepozoroval v akci:“ (6)

Podobně jako Dawkins se i Bennett evidentně rozhodl setrvat na pozici populární víry v evoluci navzdory do očí bijícím důkazům o existenci přesně vymezených, stvořených druhů. Zatímco se však Dawkins drží jako klíště Darwinovy původní myšlenky o tom, že evoluce funguje tak, že změny biotopů a jiných podmínek vytvoří z vybraných přeživších jedinců nový druh, Bennett místo toho přišel s myšlenkou, že organizmu vlastní „chaotická dynamika“ je zdrojem „nevypočitatelných změn“ stejně jako je tomu u počasí. Takže, napsal, „daří se nám rekonstruovat průběh událostí vedoucích k vývoji jakéhokoli daného druhu či skupiny ex post, ale nikdy nebudeme umět předpovědět, jak bude zmíněný vývoj probíhat v budoucnosti.“ (2)

Avšak tím, že připustil, že z evoluční teorie nelze vyvozovat předpovědi, upřel jí Bennett jakoukoli možnost vědeckého zkoumání! To znovu dokazuje, že evoluce je jakýmsi systémem víry o minulosti, ne však výsledkem seriózního vědeckého bádání (7, 8 ).

Zdá se, že příklon k chaosu jako zdroji živých forem je dosti ztřeštěným nápadem ve srovnání s rozumnou představou o tom, že původ živých organizmů je dán Stvořitelem. „Chaos“ nemůže už ze své podstaty vytvořit nic uspořádaného, složitého, fungujícího. Ty, kdo se k Bennettově koncepci hlásí, lze přirovnat k oněm lidem, o kterých Písmo praví, že „vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky!“ (9)

Odkazy

1. Thomas, B. Evolutionary Biologists Rethink Evolution. ICR News. Posted on icr.org February 3, 2010, accessed October 28, 2010.
2. Bennet, K. 2010. The chaos theory of evolution. New Scientist. 2782: 28-31.
3. Thomas, B. New Fossil Cache Shows Plants Haven’t Changed. ICR News. Posted on icr.org October 28, 2009, accessed October 28, 2010.
4. Endler, J. A. 1986. Natural Selection in the Wild. Princeton, NJ: Princeton University Press.
5. See Thomas, B. Lizard Study Questions Natural Selection. ICR News. Posted on icr.org June 4, 2010, accessed October 28, 2010.
6. Broadcast Transcript. NOW with Bill Moyers. Posted on pbs.org December 3, 2004, accessed October 28, 2010.
7. Morris, H. 1982. Evolution Is Religion, Not Science. Acts & Facts. 11 (5).
8. Morris, H. 2001. Evolution Is Religion―Not Science. Acts & Facts. 30 (2).
9. Romans 1:25.