Z odborné literatury (viz odkazy níže) vybral a přeložil Pavel Akrman – 11/2017
V soutěži o nejlepší knihu roku 2016 získala na londýnském portálu The Spectator vysoké ocenění kniha biologa Michaela Dentona „Evoluce: teorie stále v krizi“ (1985) a dokonce byla označena jako nejlepší v literatuře faktu.5 To by se Darwinovi jistě nelíbilo – jenže za 150 let se změnilo příliš mnoho věcí. Darwinova teorie musela být častokrát přepisována, doplňována, některé části byly v tichosti zrušeny a o něčem se raději nemluví téměř vůbec – např. o původu informace v genomu či o propastně rozdílném vývoji živočichů a rostlin.
Velmi pozoruhodné okolnosti lze vidět také u trilobitů. Trilobiti byli fascinující bezobratlí živočichové, kteří pobývali na dně oceánu v době před Potopou. Zkameněli údajně na samém počátku „primitivního“ života – jenže složitost těchto živočichů nemá obdoby. Např. nové objevy v anatomii trávicí soustavy trilobitů zcela odporují dosavadnímu evolučnímu přesvědčení.1
I když trilobiti měli už v kambrických dobách celou řadu vysoce pokročilých funkcí, přesto fosílie těchto komplexních tvorů ve vrstvách před kambriem očividně chybí. Pokud by se trilobiti vyvíjeli v době kambria, mělo by ve starších vrstvách existovat množství přechodových zkamenělin, zobrazujících postupnou přeměnu. Nic takového však nelezeno nebylo. Jak vždy uváděli kreacionisté, trilobiti nemají žádné evoluční předky – žádné takové přechodové fosílie nebyly nikdy nalezeny.2
Podle evoluční teorie se plně vyvinutí trilobiti objevili asi před 540 miliony let, tedy v období ranného kambria. Existuje asi 56 čeledí těchto zaniklých tvorů. Nejenže se vyskytují v široké škále různých velikostí, ale také měli tři druhy mimořádně složitých očí. Bůh ve svém plánu zvolil jako materiál vrchních čoček kalcit – vynikající volba pro zrakové ústrojí tvorů ve vodním prostředí. Ale optická věda uvádí, že index lomu tohoto materiálu je výrazně odlišný a způsobuje negativní stav, zvaný dvojlom.
„Dvojlomu je možné se vyhnout, ovšem jen tehdy, pokud je krystal orientován tak, že světlo se pohybuje souběžně podél své hlavní optické osy. A to je přesně ta orientace, kterou pozorujeme u čoček trilobitů.“3
V poslední době paleontologické výzkumy odhalily jedinečnou anatomii trávícího ústrojí trilobitů, nalezených u některých z 270 exemplářů ve formaci Wulongqing (Guanshan biota) v Číně. Tyto fosílie „odporují předchozím představám o trávicí soustavě trilobitů.“1
Před tímto objevem bylo tradiční chápání anatomie trávícího ústrojí trilobitů poměrně jednoduché. Byly dva různé typy: jedním byla trubice vedoucí do nitra těla s odbočujícími trávicími žlázami, a druhým byla rozšířená oblast žaludku (nazvaná crop) vedoucí do trubice bez bočních žláz. Evolucionisté se domnívají, že první typ se údajně vyvinul nejprve u „nejranějších trilobitů“ s tím, že druhý typ vznikl o nějaký čas později.
„Na tomto základě paleontologové navrhli, že vývin cropu přišel v evoluční historii trilobitů později a představuje tak samostatný typ trávicího ústrojí.“1
Výjimečně dobře zachované fosilie trilobitů z kambrické formace Wulongqing jsou v rozporu s předchozími předpoklady o zažívacím systému trilobitů. Foto – journals.plos.org
Ale protože evoluce není pravdivá, kreacionisté tyto dva typy považují jen za základní variace v rámci morfologie trávicího systému. A skutečně, tento nedávný objev v Číně odhalil exemplář, který má oba typy – jak trávicí žlázy, tak i crop, „z čehož vyplývá, že vývoj trávicího systému trilobitů je mnohem složitější, než bylo původně navrhováno.“1
Dr. Melanie Hopkinsová z American Museum of Natural History (Americké muzeum přírodní historie) uvedla:
„Toto je velmi precizní studie založená na více exemplářích, a z toho plyne, že bychom měli o této stránce biologie trilobitů a jejich vývoje začít přemýšlet jiným směrem.“1
Ne-darwinisté vřele souhlasí a navrhují tento podivný a nevědecký nápad „od buňky k biologovi“ ignorovat a raději uvažovat o biologii trilobitů z pohledu plánu, účelu a jedinečného stvoření. Důkazy jsou jasné: Trilobiti byli vždy jen trilobity.
Poznámka Pavla Kábrta:
Jak se dozvídáme z tohoto článku, od začátku až do konce prvohor máme trilobity, pak ještě trilobity a nakonec zase jen trilobity, což je to samé, jako u všech jiných organizmů v tzv. „evoluční historii přírody“. Čili nulová evoluce, žádní předchůdci trilobitů, žádní vývojoví potomci trilobitů, žádné mezičlánky trilobitů, a to za neuvěřitelných téměř 300 miliónů let(!) prvohor. Mezičlánky se nezachovaly, jako vždy. Víte, proč? Protože žádné nikdy neexistovaly!
Když jsem trochu pátral po webu, co se tedy všechno o trilobitech ví, dočetl jsem se tuto evolucionistickou legrácku:
„Když se poprvé trilobiti objevují ve fosilním záznamu, jsou již geograficky rozčlenění. Od počátku až do vymření poslední čeledi na konci permského vymírání, dosáhli udivující rozmanitosti. Jejich neuvěřitelně bohatý fosilní záznam, obsahující kolem 500 rodů a 20 000 rozpoznaných druhů, který se táhne přes celé prvohory, poskytuje důkladnou ukázku toho, jak postupuje evoluce mechanizmem přírodního výběru. Trilobiti se adaptovali pro život v širokém spektru různých prostředí a přežívali pomocí rozličných souběžných způsobů života.“ (zvýraznění PK)
Prvohory:
- kambrium … první trilobiti
- ordovik … další trilobiti
- silur … další trilobiti
- devon … všude samí trilobiti
- karbon … a zase jen trilobiti
- perm … poslední trilobiti
Vidíte tu „úžasnou evoluci trilobitů“? Ten do očí bijící vývoj od předchůdců trilobitů k potomkům trilobitů ZAZNAMENANÝ VE FOSILNÍM ZÁZNAMU – jak sám sobě i druhým nalhává autor webu www.trilobites.us/?
Odkazy
- News Staff. Study: Earliest Trilobites Had Stomachs. Science News. Posted on scinews.com September 22, 2017, accessed September 26, 2017.
- Clarkson, E. N. K. 1998. Invertebrate Paleontology and Evolution, 4th ed. Oxford, UK: Wiley/Blackwell Science, 452.
- Raup, D. and S. Stanley. 1978. Principles of Paleontology, 2nd ed. New York: W. H. Freeman & Co., 182.
- Sherwin, Frank.Trilobites Can’t Stomach Darwinism. ICR, 5.října 2017
- Evolution News and Science Today. London Spectator Hails Denton’s Evolution: Still a Theory in Crisis as a “Best Book” of 2016